(12.00 hodin)
(pokračuje Škromach)
Navíc v souvislosti se zavedením poplatků, které zavedl zde přítomný pan ministr Julínek - který tady gestikuluje, cože to je za změna zákoníku práce, jeho zákona, který předkládá. No, já jenom chci připomenout, pane ministře, reaguji podobně jako váš pan poslanec ministr Nečas, který navrhl k zákonu, který nebyl konfliktní, který tuto věc neřešil, návrh, který je přívěskem tohoto zákona, řešení nemocenské za první tři dny v letošním roce. Ale už zapomněl dodat řešení prvních tří dnů nemoci od příštího roku. Takže z tohoto hlediska - já vím, ze on to nechtěl, ale je to politické rozhodnutí, a proto bych prosil pana ministra Julínka, aby nerozhazoval rukama. Prostě je tady předložena novela zákoníku práce a přímo tento návrh se týká zákoníku práce, takže si myslím, že naprosto přesně sem sedí. A je to reakce na rozhodnutí Ústavního soudu. A znova opakuji - řídím se příkladem vašeho kolegy ministra poslance Nečase.
Takže pokračuji v odůvodnění. Zaměstnavatelé budou mít navíc právo požádat orgán nemocenského pojištění o provedení kontroly nad dodržováním režimu dočasně práce neschopného pojištěnce nebo budou moci sami tuto kontrolu provést. Možností kontroly se tak minimalizuje možnost případného zneužívání pracovní neschopnosti, a je proto bezdůvodné vytvářet na všechny zaměstnance ekonomický tlak i tím, že jim po určitou dobu nemoci nenáleží žádná náhrada ušlého příjmu. Týká se to 90 % lidí, kteří jednou možná do roka, a možná ani to ne, mají chřipku nebo nachlazení. To si myslím, že prostě je nespravedlivé. Karenční doba naopak povede k přecházení nemocí, k šíření viróz a jiných infekčních onemocnění na pracovištích zaměstnavatele, k zanedbání léčby a následně i komplikacím. Ve svém důsledku tak více zatíží veřejné systémy vyššími výdaji v nemocenském a zdravotním pojištění. V neposlední řadě přecházení nemoci povede i k poklesu produktivity práce zaměstnance a soustředěnosti při výkonu práce, což by mohlo vést ke zvýšení rizika pracovních úrazů, s nimiž jsou spojeny nemalé náklady na léčbu a finanční odškodnění.
Z hlediska systému nemocenského pojištění ani není důvod ke snižování nemocenského zabezpečení v době nemoci, neboť systém je dlouhodobě ve výrazném přebytku. V roce 2007 se vybralo na pojistném o 9 miliard korun více, než bylo následně vyplaceno na nemocenských dávkách. A podstatně vyšší přebytek, a to ve výši 17 miliard korun, se očekává v roce 2008, v letošním roce. Sedmnáct miliard korun - opakuji. Tyto vysoké přebytky se následně používají k řešení problémů státního rozpočtu, což je v rozporu s posláním systému nemocenského pojištění. Prostřednictvím tohoto systému se zaměstnanci pojišťují pro případ nemoci, případně pro jinou sociální situaci, a oprávněně očekávají, že budou po dobu trvání této sociální situace na dostatečné úrovni zajištěni. Podle článku 30 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod má člověk právo na přiměřené hmotné zabezpečení v době nemoci. Ústavní soud zcela jednoznačně a jasně prohlásil že systém nemocenského pojištění by neměl sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu.
Během karenční doby, pokud by byla zachována po 1. lednu 2009, přijme zaměstnanec s průměrnou mzdou náhradu ve výši 260 korun denně, to je na tři dny karenční doby celkem 780 korun. K tomu je potřeba taky připočíst poplatky, které zaplatí, když přijde k lékaři, aby mu vystavil nemocenskou, poplatky, které zaplatí za každou položku na receptu, když si půjde pro léky. A je potřeba taky připočíst poplatek, když si půjde ukončit nemocenskou. Takže ona ta částka je nakonec výrazně vyšší. Proto v souběhu se to jeví jako něco, co skutečně zatěžuje výrazně lidi se středními a nižšími příjmy, a to neoprávněně.
Předkládaný pozměňovací návrh proto ruší třídenní karenční dobu při výplatě náhrady mzdy, platu a navrhuje poskytovat náhradu mzdy, platu ve výši 30 % průměrného výdělku za první tři dny pracovní neschopnosti. Z důvodu rovného přístupu se současně navrhuje zrušit karenční dobu a zavést obdobnou výši náhrady platu, popřípadě odměny skupinám pojištěnců, kterým po určitou dobu nemoci náleží podle zvláštního předpisu plat, popřípadě odměna. Jsou to například ozbrojené složky, soudci, poslanci, senátoři, zastupitelé atd.
Vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych zdůraznit, že tady je možnost napravit opět jeden z deficitů naprosto horkou nití ušitého paskvilu takzvané reformy veřejných financí, která byla schválena vloni koncem roku naprosto nekoncepčně a stejně jako už u některých poplatků ve zdravotnictví, kdy vládní koalice rozhodla o tom, že některé tedy zruší - my tedy bychom byli rádi, kdyby se zrušily všechny, ale alespoň něco. Nevadí, že neprší, stačí, že aspoň kape. A toto je další z možností napravit vlastně úlet, který se vládní koalici podařil.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak to je pořád v podrobné rozpravě a hlásí se do ní pan ministr senátor Julínek. Prosím, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Děkuji, pane místopředsedo. Jenom krátkou poznámku k navrženým pozměňovacím návrhům. Oba jsou problematické z hlediska potenciální stížnosti u Ústavního soudu. Ten první je v rozporu s čerstvým rozhodnutím Ústavního soudu o zákoníku práce a jistě by byla tedy možnost si úspěšně stěžovat u Ústavního soudu. V případě druhém je to, myslím, zřejmé, protože pan poslanec Škromach jednoznačně hovořil o jiné materii než o přesčasové práci. To znamená takový pozměňovací návrh se jmenuje přílepek. (Poslanec Škromach se směje.)
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě jednou se o slovo hlásí pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Pane ministře, já už jsem jednou upozornil na to, že podobnou praxi použil váš kolega, ministr poslanec Nečas, ve vztahu k placení prvních tří dnů nemocenské v letošním roce u jiného návrhu, vládního návrhu zákona o nemocenské. A dovolím si s vámi polemizovat o tom, že nemáte pravdu a že tady záměrně uvádíte v omyl i členy této ctěné Poslanecké sněmovny. Nemůže být přílepkem změna zákona, který jste otevřeli svým vlastním návrhem, to znamená zákoníku práce. Ten návrh se netýká žádného jiného zákona. Ten zákon se týká návrhu zákona, o němž se jedná. Nevnášejte nám sem vaši senátní praxi, kdy to, co se vám nehodí, nazýváte přílepky. Přílepkem by to bylo, pokud by se to týkalo jiného zákona. Takže bych vás prosil, abyste tady neuváděl ctěnou Poslaneckou sněmovnu skutečně v omyl.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, jsme pořád ještě v podrobné rozpravě. Prosím, hlásí se pan ministr Nečas.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já bych si dovolil říci k předcházejícímu vystoupení několik poznámek.
Za prvé chci zdůraznit, že pan předseda výboru pro sociální politiku tady necitoval přesně příslušné ustanovení Listiny základních práv a svobod, které zní: "Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele." Zde se pan předseda zastavil, protože ten článek pokračuje: "Podrobnosti stanoví zákon." To znamená, že je umožněno zákonem upravit určité detaily.
Já jsem tady při projednávání novely zákona o nemocenském pojištění citoval naprosto prakticky totožné články ústav z jiných zemí, které mají karenční lhůtu, jako je Finsko, Itálie, Portugalsko a podobně, které mají dokonce karenční lhůtu až devítidenní. Slyšet od člověka, který se zabývá sociální politikou profesionálně, od pana Škromacha, demagogické tvrzení o přecházení chřipek a podobně, to je možné si samozřejmě přečíst v nějakých populárních tiskovinách. A já doufám, že soudný člověk nemůže podlehnout tomu, co není podloženo důkazy. Jinak by přece muselo být, že v zemích například s podobným kulturním, sociálním kontextem, jako je Dánsko, Švédsko a Finsko, kde v Dánsku je nulová karenční lhůta, ve Švédsku třídenní a ve Finsku dokonce desetidenní - devět plus jedna - tak by z této logiky muselo vycházet, že je tam dramaticky rozdílný zdravotní stav obyvatelstva. A ukazuje se jednoznačně, že není. Zrovna tak by musel být dramatický rozdíl mezi Holandskem, Belgií a Francií, kde v Holandsku je nula, v Belgii jeden den, ve Francii tři dny. A opět by musela být dramaticky rozdílná situace v případě chřipkových epidemií a podobně. A není, takže to znamená, že toto tvrzení je spíše beletristicko-politického charakteru než charakteru věcného. Nelze ho podložit vůbec žádnými dostupnými údaji z členských zemí Evropské unie.
***