(10.40 hodin)
(pokračuje Klas)
Odůvodnil bych to krátce tím, že se jedná speciálně o českou rozvědku, což je velice pikantní problém, protože práce na území České republiky pro ÚZSI, Úřad pro zahraniční styky a informace, by měl být v minimálním rozsahu. V minimálním rozsahu.
Druhý návrh: V části 25, článek XXXIII. Změna zákona o BIS - novelizační bod číslo 2 se zrušuje.
Třetí návrh: část 26, článek XXXIV. Změna zákona o Vojenském zpravodajství - novelizační bod číslo 1 se zrušuje.
Už z těch názvů novelizační chápete, že to jsou nové body, které se snaží v rámci tohoto doprovodného zákona Ministerstvo vnitra začlenit do těchto zákonů. Myslím si, že současná situace, kdy Sněmovna nemá dohled nad tímto procesem, je to velice předčasné a i v této době ještě neopodstatněné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím.
Jsou před námi závěrečná slova. Chce se závěrečným slovem vystoupit pan ministr vnitra Ivan Langer? Pokud ano, má příležitost.
Ministr vnitra ČR Ivan Langer Budu velmi stručný. Pokusíme se velmi pečlivě analyzovat rozsah pozměňovacích návrhů, které zazněly. Na jedné straně bych chtěl za ně poděkovat, na straně druhé poprosit o pochopení podstaty věci, kterou je reforma Policie ČR, nikoli věcné zamyšlení se quo vadis městské a obecní policie v ČR.
Výbor pro bezpečnost nedávno zřídil podvýbor pro městské a obecní policie. Mohu říci, že se ztotožňuji s řadou výhrad vůči práci městských a obecních policií, které z tohoto místa od tohoto pultíku na tento mikrofon zazněly. Nicméně se domnívám, že odpověď na otázku quo vadis, městská a obecní policie v ČR, bychom měli hledat komplexněji a samostatně, nikoli v rámci reformy Policie ČR, a proto budeme velmi pečlivě analyzovat pozměňovací návrhy, které zde zazněly. Ty, které budou slučitelné s koncepcí reformy Policie ČR, nepochybně budu doporučovat ke schválení. Některé z nich, které se mi budou jevit sympatické, a odborně budu sdílet názor předkladatele, nicméně nesouvisející přímo s reformou policie ČR, budu doporučovat při třetím čtení ne schválit, ale zaměřit se na ně jako na komplexní balík problémů související s městskými policiemi v ČR, posléze prostřednictvím buď novely předložené Ministerstvem vnitra, nebo poslanecké iniciativy vycházející z iniciativ jednotlivých poslanců, ať již výboru pro bezpečnost nebo výborů jiných.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi. Se závěrečným slovem vystoupí zpravodaj kolega Šlajs.
Poslanec Václav Šlajs: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, obecná i podrobná rozprava byla velmi bohatá, zaznělo tady mnoho pozměňovacích návrhů. Chtěl bych vyzvat kolegy, kteří předkládali jednotlivé návrhy, pokud tak již neučinili, aby své pozměňovací návrhy v elektronické podobě předali na legislativní odbor Poslanecké sněmovny pro zpracování podkladů pro třetí čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za toto závěrečné slovo. Nezazněly žádné návrhy, o nichž by bylo možno hlasovat. Končím tedy druhé čtení tohoto vládního návrhu, sněmovního tisku 440. Děkuji panu ministrovi, zpravodaji i všem poslancům, kteří vystoupili v rámci tohoto bodu.
Můžeme zahájit projednávání dalšího bodu, kterým je
3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 390/ - druhé čtení
Prosím, aby u stolku zpravodajů usedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, zpravodajka ústavněprávního výboru a stálé komise pro rodinu paní poslankyně Eva Dundáčková. Souhlasili jsme s tím, že se bude opakovat druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Zeptám se nejprve pana ministra Jiřího Pospíšila, zda chce v úvodu tohoto opakovaného druhého čtení vystoupit. Je tomu tak. Máte slovo pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně připomenul, čeho se týká novela občanského soudního řádu. Cílem je v rámci reformy justice zreformovat tu část občanského soudního řádu, která upravuje výchovu a výživu nezletilých dětí. Právní úprava je z roku 1963 a od té doby neprošla zásadní změnou.
Nebudu zde podrobně v rámci opakovaného druhého čtení říkat, co vše v novele je, předpokládám, že to víte. Pouze připomenu, že přinášíme novou úpravu řešení situace, pokud je dítě obětí mezinárodního únosu jedním z rodičů, řešíme otázky mediace, otázky, zda zavést definici vhodného prostředí, otázky, jak vůbec realizovat výkon rozhodnutí odnětím dítěte. Jsou to věci velmi citlivé, kdy se střetává jak pohled pozitivně právní, vůle maximálně efektivně vykonávat rozhodnutí soudu, a na druhé straně se střetává snaha zavést takové prostředky procesního práva, které budou maximálně chránit práva dítěte. Proto se velmi obtížně nachází kompromis, a to nejen napříč politickým spektrem, ale často i u odborníků. To byl též důvod, proč jsme přistoupili k opakování druhého čtení, protože naší snahou je najít maximální konsensus nad touto novelou, nikoli ji zde tlačit malou většinou, a to z toho důvodu, že jde opravdu o práva dětí, a tedy měli bychom zde mít právní úpravu, nad kterou bude pokud možno všeobecná shoda. Proto tedy návrat do druhého čtení, v rámci kterého byly diskutovány zvláště věci týkající se výkonu rozhodnutí odnětím dítěte.
Předpokládám, že zde paní zpravodajka načte pozměňovací návrh, který je konsensem a který určitým způsobem upravuje to, co bylo poprvé projednáno v rámci druhého čtení v rámci prvního čtení. Mohu konstatovat za navrhovatele, že s tím, co bylo předneseno souhlasíme. Je to konsensus, který byl diskutován s Ministerstvem spravedlnosti.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi Jiřímu Pospíšilovi. Zeptám se zpravodajky ústavněprávního výboru Evy Dundáčkové a zpravodajky výboru pro sociální politiku paní poslankyně Anny Čurdové, zda chtějí vystoupit ještě teď, před zahájením obecné rozpravy v roli zpravodaje. Paní kolegyně Dundáčková, zpravodajka ústavněprávního výboru, má slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Mohu jen potvrdit, že se jedná o opakované druhé čtení. Když byl tento tisk poprvé ve druhém čtení, projednala ho komise pro rodinu, která přijala usnesení, kterým doporučuje Sněmovně, aby byl návrh přijat v původní podobě. Protože vznikly na půdě Poslanecké sněmovny velké pochybnosti o tom, abychom dostatečně chránili kromě zájmu rodičů také práva dětí, došlo k přerušení projednávání a k opakování druhého čtení.
Ústavněprávní výbor znovu návrh neprojednával, čili stále tam ještě existuje usnesení ústavněprávního výboru, ke kterému se jako zpravodajka v podrobné rozpravě přihlásím. Zároveň potvrzuji, že vznikl za součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti pozměňovací návrh poměrně obsáhlý, který na největší pochybnosti, které byly vzneseny v předchozích rozpravách, reaguje. Je to návrh kompromisní, který zapracovává většinu návrhů, které tady padly v předchozím druhém čtení, a posouvá se o kousek dál, tak aby oddálil konečný výkon rozhodnutí odnětím dítěte, který nadále považujeme za velmi drastické opatření. Proto se snažíme k němu nabízet alternativy.
Doufám, že tento návrh, který je na půli cesty možná z pohledu některých ke konečnému cíli, pokud cílem je to, abychom dospěli k úpravám běžným v některých státech, nebo dnes již snad ve většině států EU, a tím je úplný zákaz výkonu rozhodnutí odnětím dítěte alespoň pro takzvané víkendové styky s jedním z rodičů. Toto je kompromis, který nabízí před drastickým zásahem do práv dítěte oběma rodičům, aby v zájmu dítěte nalezli jiné řešení, a já doufám, že Poslanecká sněmovna popřeje sluchu tomuto návrhu a přijme jej za dobrý základ pro možný další postup v těchto věcech.
***