(10.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Možná nikdo v této Sněmovně, to já netvrdím. Já vám tady neříkám, že na to mám patent, jenom vám říkám, že teď jste shodou okolností vy ve vládě a že je prostě na vás, abyste to řešili. Teď tady nikdo jiný není. Já vás na to jenom upozorňuji. Pokud to nebudete dělat, tak ponesete odpovědnost za trestné činy, které se tady páchají. Vy nesete odpovědnost, pane ministře Bursíku, Čunku, pane ministře Pospíšile - vy všichni nesete odpovědnost. To není legrace, sedět ve vládě. To není tak, že nad tím mávnete rukou, protože ta kauza má příliš mnoho svědků. Je příliš mnoho těch, kteří mnoho vědí a mluví už dnes rychleji, než se dalo čekat. Já si nemyslím, že se dneska lze… Jestli v této zemi bude existovat nějaké právo, a já doufám že ano, tak nakonec ty věci vyplavou na povrch a budou se řešit. A vy dnes máte možnost to udělat sami. V této chvíli máte takové možnosti jako nikdo druhý.
Já si prostě myslím, že v tomto je ta minulost obsažena. V této zemi díky socialistické minulosti, která tu byla před rokem 1989, bohužel podle mě je velká řada státních zástupců, kteří jsou ochotni a připraveni se takovým tlakům podvolit. Prostě tak to je. Když se to mohlo stát ve Spojených státech a jinde, tak nepochybuji o tom, že se to může stát v Česku 18 let po revoluci. Ještě zdaleka ta justice není vybudována tak, aby byla skutečně symbolem pilíře politické moci v tomto státě.
My jsme se tady možná setkali s nejvážnější kauzou - opakuji - organizované skupiny, která má schopnost, metodu a dokáže ovlivnit politickou kauzu, a teď záleží na tom, co s tím uděláme. Já na vás apeluji: Jestli vláda má mít funkci a oprávnění, tak před tímhle nemůže zavřít oči. Pokud to uděláte, neříkám to z nějaké animozity, ale nesete odpovědnost za to, co jste před veřejností neudělali. Za to, že tuto zemi posouváte o kus víc k tomu, aby tu neplatilo právo stejně pro všechny, protože pokud se děje něco takového, tak to je skandál v právním státě.
A pane ministře, vy tady říkáte pěkná slova, ale já na vás apeluji, abyste se podíval do očí této realitě. Ta je neúprosná a to neomluvíte řečmi o pravomocné kauze. Vy jste dnes jeden z těch ministrů, který jediný s tím může něco udělat. A já vás vyzývám, abyste konali! (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážená paní předsedající, já jsem chtěl pouze dvě stručné reakce, jestli dovolíte.
Za prvé na svého předřečníka, který se mě ptal, jestli jsem znepokojen. Jsem znepokojen, a proto jsem také inicioval kárné řízení. To je jediný právně čistý postup, ve kterém je možné posuzovat účast jednotlivých účastníků těchto jednání. To je odpověď, to je standardní postup. Od toho to kárné řízení také máme v zákoně o soudech a soudcích. To je teze číslo 1.
A teze číslo 2, kterou chci říci. Byl zde zmiňován katarský princ. Já jsem byl ten, kdo v době, kdy ODS byla v opozici, hlídal tuto kauzu, kdo první řekl do médií, že vidím velké nebezpečí, že dotyčný bude vydán do Kataru a nebude odsouzen. To je kauza, která je spojena s předchozí vládou, jednoznačně s předchozí vládou, Pavlem Němcem coby ministrem spravedlnosti předchozích vlád. Takže to jenom pro informaci, aby bylo zcela jasné na mikrofon, když zde hovoříme o kauze katarského prince. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Pavel Kováčik. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Já za ně děkuji, paní místopředsedkyně. Než sdělím Sněmovně, co jsem sdělit chtěl, musím několik stručných reakcí na řeč pana místopředsedy Zaorálka. Dovolte mi vaším prostřednictvím sdělit na konto některých jeho poznámek. Nevšiml jsem si, že by ve Spojených státech kdykoli byl socialismus, když jste srovnával minulý režim a ovlivňování státních zástupců v minulém režimu s tím, co se děje ve Spojených státech, a s aférou Watergate, jako by u nás dnes v této době to, co se děje a co tady dnes posuzujeme, bylo téměř výhradně vinou toho, že tady někdy byl socialismus.
Jako vysoký, tedy poměrně vysoký funkcionář KSČM současně musím sdělit - a také v reakci na pana místopředsedu Zaorálka - že v orgánech justice není žádný funkcionář KSČM. Jeho řeč by totiž mohla u občanů vzbudit dojem, že tomu tak je. KSČM není spjata s žádnou úrovní jak soudů a soudců, orgánů soudů, tak orgánů státních zastupitelství.
A teď k tomu, co chci sdělit. Já musím říci, že děkuji Marii Benešové. Děkuji jí za to, že v sobě našla odvahu, sílu a také zvolila tu správnou míru toho, že umožnila nám poslancům, veřejnosti a občanům slyšet v syrové podobě, co je také v této zemi možné. Děkuji tomu, že jednání soudu je otevřené, že tedy z těch svědeckých výpovědí - a všichni svědkové vypovídali podle vlastního tvrzení pravdu - bylo slyšet, a měli jsme tu možnost slyšet, co také v této zemi je v souvislostech, o kterých je řeč, tedy když jde o otřásání se vlády, možné.
Já jsem přesvědčen, a to tak, že hluboce přesvědčen, o tom, že právě z důvodů, o kterých zde také mluvil pan kolega Zaorálek, tedy z důvodů, že není možné, aby ty věci byly vyřešeny standardním způsobem prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, aby byly vyřešeny dokonale, aby ty souvislosti a vazby, které jsou, byly rozkryty a také potrestány a tím byla obnovena důvěra veřejnosti v justici a v přeneseném smyslu v celý státní systém v České republice, že je naší povinností, povinností parlamentu, se tím zabývat. Jestliže jsme tady v uplynulých dvou týdnech nebyli schopni najít shodu o našem vlastním postavení, postavení politických stran, resp. politických klubů vládních a opozičních, tedy zabývali jsme se tu sami sebou, tak teď musíme ukázat, že jsme schopni reagovat na aktuální potřebu doby, na aktuální potřebu, která vyplynula z této situace, a zachránit si tak nejen poslední zbytky prestiže, jestli ještě nějaké v souvislosti s parlamentem existují, ale především splnit naši povinnost jak vůči zákonům této země, ale především vůči občanům, protože kdo jiný než my jsme schopni nezávisle, např. ve vyšetřovací komisi, která ovšem na rozdíl od mnoha ostatních vyšetřovacích parlamentních komisí musí přinést hmatatelné důsledky, celou věc objektivně posoudit.
Co si totiž ten řadový občan musí myslet o svých problémech a svých kauzách, které jsou řešeny mimo zájem veřejnosti, mimo kamery, kde denně probíhají desítky a možná stovky soudních jednání a kde tedy, když je možné i v této mediálně sledované kauze dělat takováto harakiri, tak jakpak se asi soudy, soudci, státní zástupci chovají vůči kauzám, ať už jsou občanskoprávní, trestněprávní, majetkové atd., které denně projednávají soudy u řadových občanů? Jak tomu můžou ti lidé věřit, že se vůbec doberou práva a spravedlnosti?
***