(16.50 hodin)
(pokračuje Škromach)
Proto v situaci, kdy není základní politická dohoda - a já chci znovu zdůraznit, že jsme zastánci toho, aby tady byla široká politická dohoda, která zaručí a dá jistotu našim občanům v budoucnosti v důchodovém systému tak, aby mohli přizpůsobit své chování i tomu, že budou vědět, že za těch patnáct dvacet let půjdou do důchodu a za jakých podmínek. To je věc, která bohužel nebyla dohodnuta, a přesto vláda většinou jednoho nebo dvou hlasů - otázka je, zda je ještě má - se snaží tyto změny prosadit. Myslím si, že je to nesolidní i vůči občanům, kteří nevědí, co bude za dva tři roky, třikrát se tady vymění vláda, čtyřikrát se změní důchodový systém - to přeci není to, co občané očekávají. Občané chtějí mít v těchto věcech určitou jistotu, stabilitu a myslím si, že zodpovědná vláda by měla hledat i v této oblasti řešení. Řešení, které by vedlo k tomu, že tady bude široká politická dohoda na tom, že ať tady bude do budoucna vládnout jakákoliv vláda, tak na důchody bude. To znamená, že stávající důchodci se nemusí bát o svoje důchody, a bohužel vyvedení případně opt outu ze stávajícího důchodového systému by znamenalo už ohrožení pro stávající důchodce.
Pan ministr hovořil o tom, že se nepočítají, nebo že nemá smysl předkládat různé varianty náhradového poměru do budoucna. Ale samozřejmě, že pokud bude systém nedostatečně valorizovaných důchodů dále nivelizován, tak se bude dostávat do problémů. Ještě před volbami hovořila vládní ODS o tom, že změní náhradový poměr na 42 % - čistý důchod k hrubému průměrnému výdělku. Dnešní situace je taková, že zatím to vypadá, že dojde k propadu pod 40 % průměrného výdělku v letošním roce, pokud bude pokračovat inflace v tom rozsahu tak jako zatím a nedostatečné navýšení důchodů, které bylo provedeno konjunkturálně od srpna, nedostatečně, a o to se sníží navýšení důchodů k 1. lednu.
Ale abych ještě hovořil o konkrétních věcech obsažených v tomto návrhu. V zásadě přínosy těchto parametrických změn jsou minimální. Je škoda, že vláda nespojila tento návrh zároveň s návrhy úpravy důchodového připojištění, které by měly umožnit řešit i tzv. důchodové kategorie. Je potřeba připomenout, že zrušení důchodových kategorií kdysi provedla ještě vláda Václava Klause, tenkráte v roce 1993 (ministr Nečas cosi poznamenává z místa u stolku zpravodajů) - tak ano, pan ministr financí Klaus ovšem v té vládě seděl. (Další poznámka ministra Nečase.) Ne, pane ministře, neveďme diskusi. (Smích z pléna.) Ale Klaus byl u toho, to je podstata.
Ale abychom se dostali k meritu věci, důchodových kategorií. V té době a v době, kdy se schvaloval i nový důchodový zákon, a to už bylo za vlády Václava Klause, kdy to tenkrát tato vláda prohlasovala bez lidovců, ale za podpory moravistů, kteří už podobně jako jiné strany svůj volební úspěch nezopakovali, a možná že i ten nový zákon o důchodech jim tenkráte zlomil vaz. Ale máme tady nový zákon, který vytvořil některé řekněme nespravedlnosti, a problém právě změn důchodového systému je v těch nespravedlnostech, které se potom velmi těžko zpětně napravují. Nakonec myslím, že i pan ministr Nečas už slyšel něco o starodůchodcích, o tzv. starých a mladých vdovách a podobných věcech. Nechci vzpomínat české a slovenské důchody, to je trošku jiná kapitola, ale i další věci, které prostě zakládají nespravedlnosti a velmi těžko se v tom důchodovém systému, který má velkou setrvačnost, nějakým způsobem napravují. Proto je dobré takovým řekněme nespravedlnostem raději předcházet a nevytvářet je.
Důchodové kategorie byly slibovány napravit. Bohužel v minulosti se nikdy nenašla odvaha k tomu, nebo víceméně politická vůle dostatečná k takové změně, která by to řešila. Už při zrušení důchodových kategorií se hovořilo vlastně o zavedení tenkráte zaměstnaneckého připojištění. Tenkráte ještě Vladimír Špidla jako ministr předkládal za Zemanovy vlády asi dvakrát návrh na zavedení zaměstnaneckého připojištění. To tady ve sněmovně neprošlo. Stejně tak potom byly snahy upravit připojištění důchodového systému, tady se také vůle nenašla.
Je pravda, že i ze strany odborů a zaměstnavatelů ne vždy byl dostatečný tlak na to, aby tato věc byla řešena, například formou právě důchodového připojištění, kdy myslím si, je nadějné, že by se mohlo najít řešení v této době, a to i povinného připojištění pro zaměstnavatele. Nakonec proč by soukromí privátní majitelé dolů, hutí či dalších firem, které zatěžují zdraví zaměstnanců, jim nemohli připlatit, i třeba daňově zvýhodněně a povinně, na jejich budoucí důchody či předdůchodové renty, které by umožnily těmto lidem, kteří těžce pracují a spotřebovávají své zdraví ve prospěch právě těchto zaměstnavatelů, tak aby mohli odejít do důchodu dříve o pět, o deset let, podle situace a podle způsobu připojištění. Myslím si, že to je určitá naděje. Věřím tomu, že ten další krok bude rychle následovat. Je možná škoda, že dneska systém důchodového připojištění spadá do kompetence Ministerstva financí, a to nikdy příliš nespěchalo s řešením této věci. Takže bude otázkou samozřejmě, aby takovýto návrh přišel. Já věřím, že vláda dodrží to, co slibuje, a že s takovým návrhem v brzké době do Poslanecké sněmovny přijde. Tento systém vlastně by měl umožnit takové ty tzv. předdůchody.
Další věc, která se týká otázky prodlužování věku, je a mělo by to být stanoveno i v tomto zákoně, aby lidé mohli odejít do důchodu po dosažení věku 60 let, byť třeba s určitou ztrátou na výši důchodu, ale aby tato možnost pro lidi byla.
Další věc je, že jestliže vláda hovoří, a myslím, že je to společenský problém, o tom, že je potřeba prodlužovat důchodový věk, pak je ovšem potřeba hovořit také o tom, aby lidé, kteří mají odcházet později do důchodu, měli také možnost, a reálnou možnost, zaměstnání. Tady bych očekával, že se objeví v situaci, kdy výrazně poklesla nezaměstnanost, a to díky opatřením, která provedly předchozí sociálně demokratické vlády, tak že prostředky, které dneska je možné v oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti ušetřit, že budou např. použity pro - stejně tak jako evropské peníze - pro programy zaměstnávání lidí nad 50 let v tom období, kdy už mají poměrně problém sehnat zaměstnání a kdy vlastně ještě společensky je vyžadováno, aby lidé pracovali. Samozřejmě, že mnozí lidé nebudou moci pracovat na stejných profesích, jako byli zvyklí, nebo na které třeba už fyzicky v tom věku samozřejmě nebudou stačit. A tady by měly být podpůrné programy, které vlastně pomohou tyto lidi v této věkové kategorii zaměstnat. Zatím jsem nezaregistroval takové programy. Bylo hovořeno o tom, že ano, že tedy je dobře, když lidé budou pracovat až do dosažení těch 63 či 65 let. Ale je potřeba jim k tomu vytvořit patřičné podmínky. Bohužel dnešní realita je taková, že zájem zaměstnavatelů zaměstnávat lidi nad 55 k 60 letům příliš velký není.
***