(16.40 hodin)
(pokračuje Páralová)
Před 1. lednem 2007 se bude započítávat za kalendářní rok částka 96 000 korun upravená příslušným koeficientem, který respektuje inflaci. Zároveň se při výpočtu důchodu porovnají výše důchodu při započítávání a nezapočítávání vyloučené doby, a to i v případě, že se doba péče kryje s dobou účasti na pojištění, a automaticky se vybere příznivější varianta. Dle návrhu také budou moci ti, kteří již důchod pobírají, požádat dodatečně o jeho přepočítání. Možnost přepočítání se týká však pouze těch, kteří o své blízké pečovali alespoň patnáct let a mohou to doložit.
Mám zde dva konkrétní výpočty pro dvě ženy, které dlouhodobě pečovaly o svého blízkého a dnes již pobírají důchod, abyste si mohli udělat obrázek o dopadech návrhu.
První případ. Maminka pečuje o své postižené dítě od roku 1974. K lednu 2007 jí byl vyměřen důchod ve výši 2340 korun. Od 1. ledna 2008 pobírá důchod 2494 korun. Podle navrhované úpravy by od 1. ledna pobírala důchod 5965 korun a od 1. srpna 2008 by po zvýšení o 470 korun její důchod dosáhl výše 6435 korun.
Druhý případ. Péče o úplně nemocného manžela započala ještě před rokem 1976 a trvala až do přiznání důchodu v roce 2003. Celé rozhodné období je kryto dobou péče o manžela, ale navíc paní souběžně pracovala a měla omezené výdělky. K 19. 3 2003 byl vyměřen důchod ve výši 2891 korun, od 1. ledna 2008 je výše důchodu 3635 korun. Dle návrhu by důchod od 1. ledna 2008 činil 7403 koruny a od 1. srpna letošního roku pak 7 873 korun.
Pokud bude tento návrh přijat, podaří se nám odstranit jednu velkou nespravedlnost v našem právním řádu a nebudou muset být vysílány podobné pořady, jako jsou ty případy pro ombudsmana. Proto se přimlouvám za jeho podporu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Nyní se o slovo hlásí pan kolega Zdeněk Škromach do obecné rozpravy. Protože nemám žádnou jinou písemnou přihlášku, má slovo pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, myslím, že už v prvním čtení tohoto zákona sociální demokracie uplatnila své výhrady, a to v zásadě z několika pohledů.
Ten základní problém vnímáme v rovině nejasného směřování důchodové reformy, kterým směrem se má ubírat. Kromě konstatování, že je potřeba prodlužovat důchodový věk, tak už chybějí další komponenty, které spolu navzájem souvisí. A hovořil o tom pan ministr Nečas, že samozřejmě otázka prodlužování důchodového věku souvisí s problematikou delšího dožití, tím pádem vlastně zvyšování počtu důchodců-seniorů, kteří jsou zabezpečováni z toho systému důchodového a kteří samozřejmě si vytvářejí svůj podíl na budoucím důchodovém systému, jak platí vlastně pojištění. Ten systém je výrazně solidární. Znamená, že lidé, kteří mají nejnižší odvody do důchodového systému, z toho systému více - v poměru tedy k tomu, co odvedli - dostávají než lidé, kteří mají vyšší příjmy.
To by nebylo nic moc komplikovaného. Komplikace je v tom, že vláda zatím nebyla ochotna jednat v rámci těch jednání, která probíhala v rámci komise pro důchodovou reformu, právě i o těch dalších parametrech důchodového systému, a to je vlastně nejen věk odchodu do důchodu, ale taky otázka náhradového poměru, to znamená jak vysoký bude důchod. A druhá věc, z jakých zdrojů tyto důchody budou placeny, protože dneska - a myslím si, že pan ministr o tom hovořil - nelze hovořit jenom o navyšování důchodového pojištění, což je celkem pochopitelné, protože lidé neradi platí daně a pojištění, ovšem - a tady je ta otázka - z čeho se mají důchody vyplácet, protože stát jiné příjmy než pojištění a daně nemá.
Vzhledem k tomu, že byly tady schváleny poměrně razantní kroky ke snížení daňových výnosů státu, tak je samozřejmě otázkou, z čeho by do budoucna byly financovány deficity důchodového systému, jako tomu bylo například na konci vlád Václava Klause, ODS, v polovině 90. let po zavedení nového důchodového systému. Čili tady je potřeba možné datovat od této chvíle vlastně postupný proces důchodové reformy. Čili důchodová reforma tady běží už od poloviny 90. let rychleji - pomaleji, ale tenkrát byl důchodový systém v deficitu osmnáct, dvacet miliard korun každým rokem. Byl dotován v podstatě z daňových výnosů. Za dnešní situace by to samozřejmě byl problém a do budoucna, pokud by například došlo k naplnění toho, co má vláda ve svém programu - a my bychom velmi uvítali, kdyby pan premiér možná vystoupil stejně razantně, jako vystoupil v otázce fakultních nemocnic, kdy říkal, že se nebudou privatizovat (poznámka premiéra mimo mikrofon, pousmání řečníka), a stejně tak i v otázce důchodového systému, že se neprovede opt out, to znamená, aby to bylo srozumitelné, vyvedení prostředků ze stávajícího průběžného důchodového systému v řádu desítek miliard korun do kapitálového spoření. Protože to je opatření, kde - jak se říká lidově - nula od nuly pojde. Nepřinese to ani korunu do důchodového systému a bohužel, a myslím si, že mě v této věci neopraví ani ministr financí, i když tady není, ale přesto - výnosy kapitálového spoření v Česku na důchody privátní, které dneska je, tak víceméně nepokrývají v mnoha případech ani inflaci, natož aby zajišťovaly nějaké výraznější kapitálové zhodnocení.
Nakonec máme negativní příklady a jsem rád, že například ministr práce se přece jenom zamyslel nad tou otázkou z hlediska například systému dneska na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, kde tyto systémy se dostávají do výrazných deficitů. Jenom na Slovensku v budoucím roce by to mělo znamenat desítky miliard korun, které bude muset vláda najít ve státním rozpočtu z daňových výnosů a dotovat vlastně důchodový systém. V Maďarsku museli zvýšit pojistné na sociální pojištění o tři procenta. A realitou je, že ty důchodové kapitálové fondy nebudou vyplácet důchody dřív než za patnáct dvacet let. To je docela příjemné, být manažerem nebo členem správních či dozorčích rad takovýchto institucí, které budou dalších patnáct dvacet let vybírat ročně desítky miliard korun na důchodové připojištění, přitom je budou jakoby zhodnocovat, no a za dvacet let se uvidí.
***