(Jednání zahájeno ve 14.30 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, kolegové, je 14 hodin 30 minut, tak mi dovolte, ať zahájím další bod jednání Sněmovny, kterým podle našeho pořadu jsou ústní interpelace určené předsedovi vlády České republiky. V té první části to tedy budou interpelace na premiéra, v té další na ministry české vlády. Interpelace na premiéra budou probíhat v čase od 14.30 do 16 hodin. Seznamy, předpokládám, vám byly rozdány.
110.
Ústní interpelace
Mohu dát první slovo poslanci Ivanu Ohlídalovi, který byl vylosován, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády České republiky. Pak se připraví pan poslanec Zdeněk Maršíček.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane premiére, jsem přesvědčen, že česká vláda se v poslední době dopustila několika závažných chyb v zahraniční politice. Jednou z těch závažných chyb je uznání samostatného Kosova. Tuto chybu považuji za velmi závažnou, protože tím byla porušena rezoluce Rady bezpečnosti OSN a tím závažným způsobem pošlapáno uznávané mezinárodní právo. To je první negativní aspekt vašeho rozhodnutí, přesněji řečeno rozhodnutí vaší vlády. Další negativní aspekt spočívá v tom, že do čela tohoto nově vzniklého státu se dostanou bývalí představitelé tzv. UÇK. Tito představitelé jsou jednoznačnými válečnými zločinci. Jsou to gangsteři a příslušníci kosovskoalbánské narkomafie. Jak může fungovat takový stát v Evropě pod takovýmto vedením?
Chci se vás, pane premiére, zeptat, a to je moje první otázka, zda vám nebude vadit setkávat se s takovými lidmi na mezinárodním fóru, pokud to bude nutné. Zda vám nebude vadit podat takovým lidem při jednání ruku. To je druhý aspekt, o kterém jsem se zmínil.
Třetí negativní aspekt uznání Kosova spočívá v tom, že česká vláda spolu s ostatními státy se tím uznáním dopustila značné hanebnosti spočívající především v zásadní nespravedlnosti vůči srbskému národu. Zdá se, že dějiny se opakují. V roce se 1938 Anglie a Francie dopustily hanebnosti tím, že zradily Československou republiku prostřednictvím Mnichovské dohody. Zdůvodnily to tím, že chtějí zachránit mír. Mír nezachránily, měly strašnou válku, i když se dopustily této hanebnosti. Myslím si, že uznání Kosova je stejnou hanebností a zdůvodnění, že se tím chce zachránit klid na Balkáně, je stejně nesmyslné jako to zdůvodnění v době mnichovské krize. Hanebnost zůstane, ale klid na Balkáně se nezíská. A tomu nasvědčují jevy a nepokoje, které vyvolávají albánští nacionalisté, v nedávné minulosti v Makedonii, v Řecku, a je možné připomenout i nepokoje, které vyvolali albánští nacionalisté při makedonských volbách, které proběhly nedávno.
Na závěr se vás chci, pane premiére, zeptat (upozornění na čas), položit vám druhou otázku. Uvědomujete si tyto negativní aspekty (další upozornění na čas), na kterých se česká vláda pod vaším vedením v případě uznání Kosova podílela? Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Pane poslanče, prosím o respektování času.
Nyní bude mít premiér české vlády pět minut na svou odpověď. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji. To byla velmi emotivní interpelace, já bych mohl stejně emotivně začít odpovídat.
Ano, jásající davy pařížských občanů a londýnských občanů vítaly svého Daladiera a svého Chamberlaina, že zachránili mír, a přitom, jak řekl Churchill, nezabránili válce a ztratili čest. Stejně tak mohu argumentovat, že váš odpor vůči radaru je stejnou politikou appeasementu, jakou tehdy Daladier a Chamberlain takzvaně zachraňovali mír pro Francii a Velkou Británii. A bylo by to stejně přitažené za vlasy, tato konsekvence, jako ta vaše.
Ten problém je přece jenom trochu složitější a já se pokusím, protože ty interpelace mám dvě, strukturovaně odpovědět.
Otázka na to, jestli budu chtít někomu podat ruku - já podávám ruku, pane kolego, téměř všem politikům. Jednou jsem odmítl podat ruku Jiřímu Paroubkovi, a byla to chyba. Podal jsem ruku i Hugo Chávezovi na panelu v Limě, a dneska o tom ještě budu mluvit, protože je to minimálně slušné i mezi soupeři, a někdy dokonce i mezi nepřáteli. Takže ano, pokud bude legitimní vedení Kosova a budu s nimi nucen jednat jako s lidmi, kteří mají legitimní právo za ten stát vyjednávat, tak jako jsem byl nedávno v Albánii a jednal jsem s Berishou, tak jako jednám s jinými politiky po celém světě. To si myslím, že patří minimálně k diplomatické slušnosti.
A nevím, jestli je tak prosté hodnotit celý ten rozpad Jugoslávie a rozdělit ho na dobré a špatné, good guys a bad guys, bílé a černé. V každé té zemi jsou dneska souzeni zločinci, ať už je to Chorvatsko, a jestli znáte zprávy Carly del Ponte, tak víte problémy kolem Gotoviny, zcela jistě znáte problémy Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Srbska a samozřejmě Kosova. Ten proces v Kosovu bude velmi složitý, velmi dlouhý a bude mimo jiné znamenat i tlak na potrestání válečných zločinů nebo genocidy a různých zločinů proti lidskosti, ke kterým tam docházelo.
Rezoluce Rady bezpečnosti, už ta 1244, definovala prozatímní status Kosova jako podstatnou autonomii a samosprávu v rámci Svazové republiky Jugoslávie, přičemž civilní a bezpečnostní správu Kosova měla a vykonávala mezinárodní společenství pod dohledem OSN a kosovské prozatímní samosprávné instituce. Nedomnívám se, že to stávající řešení, kdy byly následné kroky po této rezoluci, porušilo tuto rezoluci ve své podstatě. Ta rezoluce stanoví, že ten stav je totiž dočasný a má trvat pouze do nalezení konečného statusu Kosova. Toto je podstatná věta rezoluce, která zakládá pro mezinárodní společenství možnost po té zprávě Martti Ahtisaariho, kterého jmenoval generální tajemník v roce 2005 hlavním vyjednávačem mezinárodního společenství pro konečný status Kosova. A Ahtisaariho zpráva jednoznačně popisuje další kroky, které mají vést k uklidnění celé situace a řešení statusu Kosova.
Status Kosova byl vyřešen trochu, já bych řekl, radikálně jednoznačným vyhlášením nezávislosti Kosova a mezinárodní společenství i s odkazem na tu rezoluci, kterou vy pokládáte za porušenou, postupně Kosovo uznává.
***