(10.40 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Pokud si vezmete opravdu rozumné statistiky, ne takové ty podjaté, tak se musíte ptát, jak je možné, že Česká republika má pouze poloviční podíl vysokoškoláků oproti průměru OECD. Jak je možné, že se do terciárního systému vzdělávání dostává nejmenší procento dětí z takzvaných sociálně slabých nebo dělnických rodin. Je to kolem 8 %. Jak je možné, že všechny ostatní systémy, které samozřejmě navyšují podíl privátních peněz do systému, mají 22, ale i 35 %.
Jak je možné, že vůbec takto můžete argumentovat? Takové ty argumenty, že lidé to potom nemůžou splácet, jsou liché. Právě možnost vystudovat vysokou školu, dobrat se kvalitního vzdělání, už dnes jim dává dvojnásobný příjem proti průměru v České republice. Už dnes jsou schopni, a Tony Blair v Británii to prokázal velmi jasně, a je to váš kolega, je to labourista, sociální demokrat, který prosadil odloženou platbu a prosadil to, že právě vymanění se z té sociální pasti, vystudování vysoké školy, umožňuje lidem vracet peníze, které nejsou samozřejmě jenom na školné. Ty jsou i na náklady na samotné studium.
Přece mi nechcete tvrdit, že vysokoškolské studium je dnes zadarmo. No není, proboha! Stojí 4, 5, 6 tisíc pro ty, kteří dojíždějí dál. Pro sociálně slabé rodiny je naprosto nemožné se do systému dostat. Systém, který navrhujete vy, pouze dotační, nikdy nefungoval, a to tak, že nikde. Funguje systém kombinovaný, a ten je třeba začít seriózně diskutovat, protože dnes bojovat proti odložené platbě s tím, že tato vláda to nemá ve svém koaličním prohlášení, že bude realizovat, že chceme zavést diskusi, že chceme, abyste se konečně vrátili ke konceptu vlastní strany, která připouštěla možnost školného, a já si na to dobře pamatuji, to si myslím, že je princip diskuse. Přesvědčit dnešní mladé lidi, kteří se chystají na vysokou školu, že je pro ně opravdu výhodnější si půjčit peníze nejenom na vlastní školné, i na studium, umožnit vzdělání a možnost splácení v produktivním věku.
Vy můžete argumentovat, čím chcete. Ten rozumný svět, a já doufám, že do něj pořád ještě patříme, ví přesně, kudy je třeba kráčet. Zkušenosti jsou jasné. A nám umožní rozšířit nabídku terciárního vzdělávání, otevřít celý systém a umožní daleko většímu množství dnešní středoškolské mládeže studovat v bakalářských programech a případně se podílet na dalších stupních terciárního vzdělávání. Všechny návrhy, které přinášíte, které jenom zvyšují dotační podíl a nejdou z vnější sociální podpory bez toho, že by tam existoval princip odložené platby, jsou nesmyslné.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády. Nevím, jestli jsem správně viděl, že se hlásí pan... Dobře, pan poslanec Ohlídal teď vystoupí. Potom paní poslankyně Zelenková. Pan poslanec Bartoš.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane premiére, to, co jste zde říkal, to je opravdu dost značná demagogie, kterou jsem už mnohokrát slyšel, například od pana Matějů, hlavního koordinátora bílé knihy. Vy totiž zanedbáváte některá fakta.
Základní fakta jsou následující, která směřují proti zavedení školného, i když odloženého, v nejbližší době, a to především je to, že průměrné platy a reálné platy mnoho vysokoškolsky vzdělaných pracovníků jsou podstatně nižší než odpovídající reálné platy jejich kolegů ve vyspělých zemích, o kterých jste hovořil. Dovedete si představit, že například učitel nebo pracovník v sociální oblasti, v kulturní oblasti bude splácet školné a při tom bude muset budovat svoji rodinu, zázemí pro svoji rodinu? Vy totiž zapomínáte na to, že ve Spojených státech amerických, v Austrálii a jinde tito lidé jsou po vystudování v daleko lepší ekonomické situaci. Vy prostě na to nehledíte. Vy prostě, promiňte mi to, papouškujete to, co slyšíte od některých lidí, kteří nesprávně interpretují závěry a pochody, které v tomto směru fungují ve vyspělém světě.
Další věc, pane premiére. Vy v nejbližších letech chcete de facto téměř o 10 % reálně snížit příspěvek na vysoké školy z rozpočtu, to je jednoznačně prokazatelné, a přitom chcete zavést školné, a přitom jedním slovem říkáte, že se zvýší veřejné prostředky na vysoké školy. Vaše vlastní záměry, rozpočtové záměry na rok 2009 a 2010, to jednoznačně vyvracejí. Takže vy skutečně si protiřečíte ve svých vyjádřeních o tom, a dokonce v některých věcech nemluvíte pravdu. Odkud zvýšíte prostředky na veřejné školství z veřejných rozpočtů, ze státního rozpočtu, když máte takové záměry?
Čili nezlobte se na mě, ale vaše vystoupení mě vůbec nepřesvědčilo. A já naopak jsem přesvědčen, že v nejbližší budoucnosti z důvodů, o kterých jsem hovořil, není možné zavést v České republice školné, ani odložené školné.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Ohlídal. Vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Tím, co říkáte, pane kolego, berete naději těm 92 procentům dětí ze sociálně slabých rodin, které se na vysokou školu nedostanou, a které tím pádem nebudou moci vůbec poznat, co to je, splácet odloženou platbu ze sociálně slabého vysokoškolského platu. To je první trhlina vaší argumentace.
A ta druhá. Česká republika v rámci OECD patří k zemím, kde je zatím velký rozdíl mezi průměrným platem a průměrným platem vysokoškoláka.
To znamená, že ta argumentace je velmi lichá. Já si myslím, že pokud se o tom budeme seriózně bavit a zbavíme se ideologických klišé, dojdeme k tomu, že to je reálná cesta, jak navýšit počet vysokoškoláků v České republice, potřebný počet, a jakým způsobem sociálně zprůchodnit celý terciární systém, který vy jste osm let zanedbávali. (Neklid v sále.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane předsedo. S faktickou poznámkou pan poslanec Rath, potom vystoupí paní poslankyně Zelenková, Bartoš, Ohlídal, Liška.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, je potřeba vzít trochu rozum do hrsti. I když bohužel asi Mirek Topolánek by tam nic nenašel, protože ta logika je -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Kdyby to šlo, pane poslanče, bez těch urážek, byl bych rád. Já myslím, že jsme si toho včera užili dost!
Poslanec David Rath: Já myslím, pane předsedající, že vy mě nemáte přerušovat. Přečtěte si jednací řád. Takže -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já mám dokonce právo vám odejmout slovo! Budete se divit, přečtěte si jednací řád.
Poslanec David Rath: To prosím udělejte a já podám námitku a bude hlasovat Sněmovna, takže to prosím udělejte. Já dávám návrh na vaše odvolání z řízení schůze.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, to je vaše právo.
Poslanec David Rath: Tak, a teď o tom budeme hlasovat! Procedurální návrh bez rozpravy. (Neklid v sále.) Prosím, nechte hlasovat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, zavolám gongem. Odhlásím vás. Pan poslanec Mencl se hlásí.
Poslanec Václav Mencl: Pane předsedo, dovoluji si požádat v zastoupení předsedy klubu o pauzu na jednání klubu v délce čtvrt hodiny. Děkuji. (V sále je hluk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Na jak dlouho, prosím? (Patnáct minut.) Patnáct minut. Vyhovím panu poslanci Menclovi...
Hlásil se pan poslanec Váňa.
Poslanec David Rath: Za klub sociální demokracie, pane předsedající, v průběhu interpelací přece nelze brát pauzu na klub. (Veselost v sále.)
Poslanec Miroslav Váňa: Vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, vy už si tady z toho děláte bordel! Vy si z toho děláte, co chcete! To přece není možný! (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak. Já jsem čekal, že vystoupíte s faktickou poznámkou, proto jsem vám dal slovo. Jinak mi sdělte, na základě čeho nelze v tuto chvíli požádat o přestávku na klub a já uznám, že to není možné. Buďte tak laskavi a řekněte mi to.
***