(10.20 hodin)
(pokračuje Zelenková)
Já se znovu chci vrátit ke své původní otázce. Znovu se chci vrátit k falešnosti a nepoctivosti vaší argumentace. Pokud by se opravdu stalo to, co říkáte, tedy že pro sociálně slabé bude vysokoškolské studium v návaznosti na všechna ta opatření dostupnější, tak by to ale nebylo, vážený pane ministře, proto, že jste zavedl školné. To studium by se pro ty slabé, pro ty chudé nestalo dostupnější proto, že jste zavedl školné. Ale stalo by se dostupnější prostě proto, že jste zavedl stipendia, že jste zavedl spoření, že jste zavedl výhodné úvěry. V tom je tedy ta podstata celé záležitosti. A to je to, na co já tady chci upozornit.
Chcete-li pomoci sociálně slabým - a je pravda, že v naší zemi skutečně, jsou na to studie OECD, v naší zemi skutečně chodí studovat relativně málo lidí ze sociálně slabších rodin - pokud jim chcete pomoct, tak nevymýšlejte žádné školné, ale skutečně zaveďte systém opatření, která jim v tom pomohou. Pak budou ty vaše úmysly transparentní a hlavně ty vaše úmysly budou opravdu poctivé. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Zelenkové. Kdo dále se hlásí do rozpravy? Pan ministr Ondřej Liška.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška Vážená paní kolegyně, vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci, já jsem při četbě a seznámení se s vaší interpelací, paní kolegyně Zelenková, měl za to, že vás vede skutečný zájem o pochopení toho mechanismu, který se týká úvah o případném, eventuálním zavedení nějaké formy motivačního poplatku, třeba v podobě odloženého školného. Ta slova o nepoctivosti a falešnosti mi ten dojem, musím říci, trochu zkazila. Ale přesto se vám pokusím co nejvěcněji odpovědět.
Pokud bych pokračoval v tom gardu tak, jak jste to tady nyní uvedla, tak bych musel - a já to udělám - zmínit také to, co jsem zaznamenal na programové konferenci ČSSD minulý víkend, kdy vlastně v otázkách školské politiky došla vaše strana k názoru, že se nemá platit nikdy a za nic. Tohle by bylo samozřejmě akceptovatelné tehdy, pokud by Česká republika byla zemí například na úrovni ekonomického rozvoje, tak jako například Finsko či jiné skandinávské země. To bychom si to skutečně mohli dovolit, protože prostupnost sociálně ekonomická vzdělávací soustavou by byla na úplně jiné úrovni. Ale do takovéhoto stadia sociálně ekonomického rozvoje nás ani vaše vláda nepřivedla, a proto musíme uvažovat o jiných nástrojích, jak tento vzdělávací systém v tuhle chvíli v oblasti terciárního vzdělávání otevřít.
Já bych si dovolil zde předestřít šest okruhů, které by měly ten postoj učinit srozumitelnějším.
Kdyby trendy dlouhodobě probíhající ve vyspělých zemích ukazovaly, že stále rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání lze uspokojit růstem vzdělávacích příležitostí založených pouze a výlučně na růstu investic do vysokého školství z veřejných zdrojů, debata o školném by samozřejmě byla úplně zbytečná. Ale všechny srovnávací analýzy, které máme k dispozici, ukazují, že nejrychleji počet příležitostí ke studiu na vysoké škole roste právě v těch zemích, kde do vysokého školství plynou prostředky z více zdrojů, jak veřejné prostředky, tak prostředky ze spoluúčasti, to je ze školného. To je fakt, se kterým já nemohu naložit nijak jinak, než se s ním smířím. Tohle jsou fakta, která jsou statisticky průkazná.
Tím dalším faktem, který lze jen obtížně vyvrátit - říká, že bez růstu vzdělávacích příležitostí, který umožňuje uspokojovat prudce rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání ve všech sociálních skupinách, se dosažení vysokoškolského vzdělání stává výsadou těch, kteří pocházejí z příznivějších sociálně ekonomických podmínek. To lze snadno vysvětlit tím, že čím ostřejší je konkurence na vstupu do terciárního vzdělání, tím menší šance na úspěch přechodu mezi střední a vysokou školou mají děti pocházející z méně příznivých sociálně ekonomických podmínek. Na tom se mimochodem významně podílí i to, že systém terciárního vzdělávání je vnímán jako uzavřený, což - jak opět dokazují provedené analýzy - snižuje aspirace zejména u dětí pocházející z těch chudších rodin.
Za třetí. Z toho plyne, že první a základní podmínkou růstu šancí na dosažení vysokoškolského vzdělání pro děti pocházející z méně příznivých podmínek je dynamický růst vzdělávacích příležitostí. A ten, jak se ukázalo i v mnohem bohatších a méně zadlužených zemích, než jsme my, zůstává v rovině iluzí, pokud se ve financování vysokého školství veřejné prostředky nesejdou s prostředky soukromými, tj. zejména s prostředky od těch, kteří jednou budou na dosaženém vzdělání výrazně profitovat jako jedinci.
Opět jeden fakt vycházející z analýz OECD. V zemích, kde existuje školné, je podíl studujících ze sociálně slabších rodin vyšší než v zemích, kde školné zavedeno vůbec nebylo. Výjimkou jsou pouze skandinávské země. Abychom však dosáhli jejich dynamiky, vývoje nabídky vzdělávacích příležitostí na vysokých školách, museli bychom dnes do vysokého školství z veřejných zdrojů vkládat zhruba dvojnásobek částky, kterou vkládáme dnes, tj. asi 50 miliard korun českých ročně. S těmito fakty lze udělat obtížně něco jiného, než že se na ně budeme adaptovat a hledat nějaké racionální řešení pro situaci tady a dnes.
Jakkoliv já osobně a v ideální rovině nejsem stoupencem žádného školného, uznávám, a uznávám to právě na základě tvrdých faktů, že odložené školné by mohlo být jedním ze sociálně nejúnosnějších řešení, které by vysoké školy více otevřelo poptávce po vzdělání. A to by také vedlo k větší prostupnosti, a tudíž i růstu podílu studentů a absolventů ze sociálně slabších vrstev.
Za páté. Aby se tento pozitivní efekt odloženého školného dostavil, musíme zavést velmi účinný systém finanční pomoci studentům, který výrazně sníží již dnes existující a nemalé ekonomické bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Proto chystáme zavedení základního studijního grantu, nízkoúročených půjček poskytovaných státem, zvětšíme také podíl příjemců sociálních stipendií oproti tomu dnešnímu stavu, kdy nejsou využívána dostatečně a dostatečně efektivně. Jinými slovy - ten dnes roztříštěný a velmi neefektivní systém nepřímé sociální pomocí určené studentům vysokých škol mnohem více zacílíme přímo na studenty samotné, a zejména právě na ty, kteří to nejvíce potřebují.
Za šesté. Za těchto okolností se i odložené školné může stát nástrojem růstu dostupnosti vysokoškolského studia pro sociálně slabé. To prokázal mimo jiné i vývoj v Austrálii, kde jsou sociální nerovnosti v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání zhruba poloviční ve srovnání s námi. Proto se také britská labouristická vláda, jejíž sociální cítění jistě naše levice nebude nijak zpochybňovat, rozhodla zavést právě odložené školné a k tomu systém sociální pomoci podobný tomu, jaký existuje v Austrálii. Proto je také odložené školné nyní doporučováno chudším zemím i experty OECD.
Já znova opakuji, že v osobní rovině zůstávám idealista, a myslím si, že školné by zavedeno nemělo být v žádné formě, pokud si to můžeme dovolit a pokud to nebude znamenat zakonzervování těchto malých šancí pro děti ze sociálně ekonomicky znevýhodněného prostředí. Zároveň ale musím respektovat fakta jako politik a uvažovat o důsledcích případných chybných rozhodnutí. A proto si myslím, že o odloženém školném máme vést seriózní debatu. A proto ji také vedeme a proto jsme ji s panem premiérem otevřeli před třemi týdny v rámci Bílé knihy o terciárním vzdělávání, která by se měla stát základem a stane se základem reformy vysokého školství v České republice. A připadal bych si jako mimořádně nezodpovědný politik, kdybych debatu o jednom jediném nástroji z ideologických důvodů vypustil, přestože tento nástroj by mohl se pozitivně odrazit právě ve zvýšených šancích dětí ze sociálně ekonomicky znevýhodněného prostředí. Proto si myslím, že tato debata je na místě.
***