(16.10 hodin)
(pokračuje Jacques)

Tímto však absurdní situace pro Českou republiku nekončí. Jak už jsem řekla, Evropská unie rovněž zasílá třetím státům demarše vyzývající k ratifikaci. Česká republika tak bude v době svého předsednictví Radě EU v případě, že statut neratifikuje, zasílat demarše sama sobě.

Vznik Mezinárodního trestního soudu podporují v zásadě všechny myslitelné národní i mezinárodní organizace, které se věnují ochraně dodržování lidských práv v jejich univerzální a nedělitelné podobě, a to všude na světě. Uvedu jen jeden případ: Mezinárodní organizace s mnohaletou tradicí a také prestiží Amnesty International označila vznik Římského statutu za nejdůležitější milník na poli lidských práv od podpisu Všeobecné deklarace lidských práv. To není nezanedbatelné.

Jsem přesvědčena o tom, že nejzávažnější zločiny, jimiž je dotčeno mezinárodní společenství jako celek, nesmějí zůstat nepotrestány a je nutné zajistit jejich účinné stíhání přijetím opatření na národní úrovni, ale také posílením mezinárodní spolupráce. Je nesmírně důležité skoncovat s beztrestností pachatelů těchto ohavných zločinů a rovněž přispět k prevenci takovýchto zločinů.

Pevně věřím, dámy a pánové, že se po devíti letech, nebo více než devíti letech tohoto mezinárodního faux pas ve Sněmovně nenajde nikdo, kdo by ratifikaci Římského statutu považoval za ukvapenou.

Velmi vám děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Kateřině Jacques. Prosím nyní o slovo pana kolegu Zdeňka Jičínského. Po něm je přihlášen pan poslanec Marek Benda.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, i já se připojuji k návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s navrženým usnesením, aby tak umožnila postupně ratifikaci této významné mezinárodní smlouvy, protože ten fakt, který v tomto případě považuji za smutný, že Česká republika opravdu zůstala poslední zemí Evropské unie, která dosud neratifikovala smlouvu o zřízení Mezinárodního trestního soudu, to skutečně České republice na prestiži nepřidává. Náš soudce u Evropského soudního dvora právem řekl, že Česká republika má z ostudy kabát. A před blížícím se předsednictvím České republiky v Evropské unii bychom tento stav neměli prolongovat.

Chci tady připomenout kolegům z ODS, protože na nich leží ona odpovědnost, že jsme, už když tu ty návrhy byly předloženy do Poslanecké sněmovny, je neschválili. Aby se nad touto věcí opravdu vážněji zamysleli. Aby se zamysleli nad tím, jakou mají v rámci české zahraniční politiky hodnotu základní instituty mezinárodního práva včetně mezinárodního práva trestního, které se vytváří po druhé světové válce.

Ta idea - je to v předkládací zprávě, nebudu to dlouze opakovat - idea Mezinárodního trestního soudu, který by trestal válečné zločiny, ty, kdo rozpoutávali konflikty, ta je staršího data, ale nikdy až dosud k právní úpravě toho nedošlo a nikdy až dosud pachatelé takovýchto činů trestáni nebyly. Změna nastala až po druhé světové válce vytvořením norimberského tribunálu, vytvořením tokijského tribunálu. To byly tribunály, o kterých rozhodli nebo které zřídili, chcete-li, vítězové v druhé světové válce. A myslím si, že to mezinárodní trestní právo, které takto bylo iniciováno a vzniklo, že musíme chápat z hlediska vývoje lidské společnosti, lidské civilizace nebo lidské kultury jako pokrok.

Samozřejmě vývoj po druhé světové válce byl komplikovaný a určité instituce, jako byla Organizace spojených národů a s ní Rada bezpečnosti, jako byla Univerzální deklarace lidských práv, nesplnily ta očekávání, jež s nimi byla spojena, protože po roce 1948 došlo k období, které nazýváme dobou studené války. A to nebylo období, které by takovýmto institucím bylo příznivě nakloněno. Ale po pádu komunistického režimu začátkem 90. let tyto hodnoty se začaly znovu oživovat, a protože tu došlo opět k hrozným válečným zločinům, byly vytvořeny speciální trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro konflikt ve střední Africe, pro Rwandu, kde, jak víte, došlo k obrovské genocidě mezi Tutsii a Huty. Já jsem svého času, to bylo v minulém období, upozorňoval, že v našem veřejném mínění včetně politických stran panuje velmi selektivní přístup k občanským právům. Tato obrovská genocida, největší genocida v 90. letech, v podstatě česká média, českou veřejnost, české politické strany nechávala dosti lhostejnými. Připomínám to jenom proto, abychom srovnali pozornost, která byla věnována problematice Tibetu, ačkoliv ty věci nelze vůbec srovnávat.

Připomínám to jenom pro odůvodnění, že bychom k těmto věcem měli přistupovat opravdu vážněji a odpovědněji, protože na tom našem postoji závisí to, k jakým hodnotám se opravdu hlásíme. Jestliže koncem 90. let minulého století se většina mezinárodního společenství států v rámci OSN byla s to dohodnout na zřízení Mezinárodního trestního soudu, pak bychom tuto ideu měli přivítat.

V předkládací zprávě jsou uvedeny skutečnosti, kdy se Poslanecká sněmovna tímto návrhem zabývala. Byl předložen za vlády sociální demokracie, respektive vlády, v níž převládala sociální demokracie. Bohužel v Poslanecké sněmovně ta předloha, předkládací zpráva narazila na odpor. Opět připomínám - ze strany ODS byly vznášeny, možná že to byli tehdy i zástupci komunistické strany, nejsem si tím teď jist, byly vznášeny důvody, že to je v rozporu s naší národní i státní suverenitou, že to není v souladu s naší ústavou. Nechci ty podrobnosti příliš důkladně rozebírat, nemá to cenu, jsme teď v jiné situaci. Možná že někteří z vás se účastnili, byly na půdě Sněmovny významné konference o Mezinárodním trestním soudu. Byl tu i předseda Mezinárodního trestního soudu. A takové ty pochybnosti, zda není třeba měnit ústavu, byly po mém soudu přesvědčivě vyvráceny. Já tu souhlasím s názorem pana ministra Svobody, že není třeba, jestliže budeme ratifikovat, není třeba provádět žádné přímé změny v trestním právu, ale není třeba provádět ani žádné změny v ústavě.

Když se tady obracím ke kolegům z ODS, pak proto, že jsem se v denním tisku dočetl o některých zvláštních názorech pánů senátorů za tuto stranu. Samozřejmě Senát je samostatná komora, ale stranická příslušnost je tatáž a já myslím, že určité hodnoty platí bez ohledu na to, jestli jde o poslance nebo senátory. Takže jsem se dočetl, že podle předsedy výboru ústavněprávního se zákonodárci obávají nesouladu soudu s českým ústavním pořádkem. Konkrétně je tu třeba otázka imunity prezidenta, aby třeba Václav Klaus nemohl být souzen jako hlava státu za účast Česka na válce v Iráku, míní senátor.

Já to nebudu podrobně rozbírat. Už tady bylo řečeno, že nic takového v úvahu nepřipadá nejenom proto, že nejsme účastníky války v Iráku, ale protože platí tady naše národní zákonodárství, Česká republika i při všech problémech je právní stát a má fungující justici, takže není třeba se obávat, že by ten, kdo by z hlediska mezinárodního trestního tribunálu a trestního práva měl podléhat jurisdikci za takovéto činy, nebyl trestán orgány České republiky.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP