(19.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Tlustému. Další slovo bude mít pan kolega Břetislav Petr a po něm poslední zatím přihlášený pan kolega Antonín Seďa. Ale o slovo se nyní hlásí pan ministr Gandalovič, tedy s přednostním právem. Prosím pana kolegu Petra o chvilku strpení.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Vážená paní předsedající, vážená Sněmovno, jenom věcná poznámka k poslednímu vystoupení. Ono to vypadá, jako že vláda předkládá návrh, ve kterém si není vůbec jista, co chce vydávat. Já bych zde chtěl zcela jasně zdůraznit to, co jsem řekl už předtím. Blokační paragraf aplikovaný na zemědělskou půdu a na lesní půdu, případně na stavby, které na této půdě stojí, je zcela jasný a s jeho bariérou se setkávají starostové měst a obcí prakticky pokaždé. To znamená je zcela jasné, co chceme, aby bylo vydáváno, a zde se bavíme o tom, zda to je vydáváno ve fyzické podobě, to znamená řádům a kongregacím, nebo zda za ten nevydaný majetek je příslušná finanční náhrada, která vyplývá z ohodnocení. Požadovat po vládě, aby připravila výčet vydávaného majetku, je naprosté popření principu navrhovaného zákona, protože v zákoně se právě říká, že se vydává ten majetek, který patřil řádům a kongregacím před účinností, resp. před tím účinným datem, to znamená 25. 2. 1948. O tom, zda takový majetek splňuje nebo nesplňuje takové kritérium, rozhodne ve správním řízení příslušný pozemkový úřad. To znamená že zde požadavek o vypsání výčtu vydávaného majetku je z tohoto pohledu nadbytečný.
Pokud se týká požadavku na vypsání majetku, který se nevydává církvím a náboženským společnostem a za jehož cenu, resp. hodnotu se vydává ta příslušná náhrada, je potřeba zcela jasně říci, že zde také předkladatel zákona upřednostňuje princip hromadné náhrady před jakýmkoli výčtovým principem. Máme zde určitý systém předloženého zákona, který požadavek pana poslance Tlustého do jisté míry narušuje, protože potom by se nejednalo o zákon hromadný, resp. o zákon výčtový. A jak víme, veškeré dosavadní pokusy o výčtové zákony na vyrovnání majetku církví v minulosti selhaly. Já se domnívám, že je potřeba zůstat na půdě tohoto zákona a jednat o výpočtových mechanismech, případně o těch procesech, jak bude majetek vydáván oprávněným osobám, to znamená řádům a kongregacím. Návrhy jakéhokoli výčtového typu jsou proti celkovému duchu tohoto zákona.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan ministr Gandalovič. Nyní má slovo kolega Břetislav Petr, poté, jak už jsem avizovala, pan poslanec Antonín Seďa.
Poslanec Břetislav Petr: Vážená paní předsedající, vládo, vážení kolegové, v současné době, kdy naši společnost sužuje celá řada problémů, které je nezbytné řešit a které se týkají zásadních aspektů života státu, jako jsou záležitosti důchodové reformy, daňové reformy, školství apod., které jsou zaměřeny na řešení základních požadavků společnosti, je podle mě iluzorní, abychom v této době také řešili souběžně církevní restituce. Je otázkou, zda je nezbytné v dané etapě řešit tuto situaci, když jsme ji neřešili 18 let, nebo nějakou dobu s tímto řešením počkat.
Názor veřejnosti v těchto otázkách je značně a diametrálně roztříštěný. Jsou jistě lidé, kteří schvalují restituce bez ohledu na to, že to pocítí sami a že to pocítí i jejich děti a možná i vnuci. Jsou však lidé, kteří s restitucemi naprosto a zásadně nesouhlasí a hovoří o tom, že se jedná o bezprecedentní zatížení společnosti na několik dalších generací, přičemž chceme restituovat majetky, jak již zde bylo několikrát řečeno, které nikdy církvím nepatřily. Církev vždy byla pouze správcem majetků a nebyla nikdy z historického hlediska jejich vlastníkem.
Je otázkou, zda tyto restituce, byť s vyrovnáním v průběhu šedesáti let, jsou prioritou pro řešení v daném období. Jsou problémy, které v daném okamžiku v rámci restitucí ovlivňují jak církve, tak i veřejnost. Je celá řada pozemků v rámci intravilánů municipalit, kde jsou církevní majetky, a tyto obce nemohou se dlouhodobě vyvíjet. Je otázkou, zda by v rámci restituce nešlo přednostně řešit tyto pozemky, tak aby města a lidé v nich žijící měli nějakou perspektivu. Je otázkou, zda církvi zaplatí tyto pozemky stát a věnuje je municipalitám, anebo je dokonce zaplatí municipality. Já se domnívám, že tuto transakci by šlo provést, pochopitelně při přísném vymezení, co bude prodáváno a za jakou cenu. Jistě by tady nešlo o snůšku nějakých pozemků a staveb, jak je to provedeno v zákoně, kde schází jejich vymezení a následně ocenění. O ocenění podle mého soudu není možno vůbec hovořit. Jedná se o výrazně politickou dohodu.
Nezastupitelnou částí církví bylo vždy šíření vzdělanosti, kultury, etiky a poskytování pomoci těm, kteří na tom byli nejhůř. Je otázkou, proč by církevní instituce nemohly v této záležitosti pokračovat a proč bychom těmto institucím nemohli vydat příslušné majetky. Je však zásadní, že nemůžeme souhlasit s vydáváním majetků, které církev nikdy neobhospodařovala, ať už jsou to lesy, polnosti a rybníky. Na těchto plochách nikdy taky církev nebude hospodařit.
Pro jistou část veřejnosti a pro levicové strany je restituce, jak je prezentována v zákoně, naprosto nepřijatelná. Hledejme řešení, které bude přijatelnější pro celou společnost. Není přece tak dlouho období, kdy vedoucí představitelé církví se nám dušovali a prohlašovali, že chtějí pouze sakrální objekty. Neuplynulo ani 15 let, a hleďme, jak změnili svůj názor. Je otázkou, zdali tato restituce není jenom dalším článkem, aby posléze církev přišla s tím, ať jí uhradíme to, co ztratila, když nemohla hospodařit na hypotetických majetcích, které jí nepatří. Je otázkou, zda je možno věřit slovům nejvyšších církevních hodnostářů, že tímto aktem bude restituce církvi ukončena. Zkušenost ukazuje že ne. Já se domnívám, že tento fakt je alarmující.
***