(18.30 hodin)
(pokračuje Jacques)
Od celkové sumy se odečetl odhad hodnoty majetku, který nebude podléhat naturální restituci, a částka 83 miliard má tedy reálný základ, ale nezakládá se na položkovém ocenění jednotlivých objektů, jež se nebudou vydávat. A vzhledem k omezení okruhu povinných osob je možné, že je tato částka dokonce mírně podhodnocena.
Ani v případě církví se tedy nejedná o úplnou restituci a úplné odškodnění, a i proto návrh zákona mluví o nápravě některých majetkových křivd. Takže tato částka navíc nezohledňuje škody, které byly na majetku způsobeny. Každý, kdo cestuje po České republice, ví, o jakých nenahraditelných škodách je řeč. Každý, kdo má před očima ty zdevastované objekty, ví, že majetek, který bude předáván, má velké vnitřní zadlužení, nebo chcete-li, je zlikvidován.
Náhradu za nevydávaný majetek může stát platit buď jednorázově, nebo postupně, o tom tady byla řeč, formou splátek. Ale vyplácení postupné je pro stát výhodné a je na místě ocenit také ústupek ze strany církví, které na takovouto dohodu přistoupily.
Doba splácení náhrady činí v návrhu 60 let. Možná bude diskutováno zkrácení této doby. Úročení ve výši 4,85 % v roce je důsledkem postupného vyplácení finanční náhrady a zohledňuje časovou hodnotu peněz, které v důsledku inflace ztrácejí. Pro rok 2008 se předpokládá míra inflace ve výši 6,2 %, a tedy již v průběhu schvalování zákona se částka sníží řádově o miliardy. Argument, že v případě jiných restituentů k úročení nedocházelo, je lichý, neboť v případě jiných restituentů byl majetek vrácen vždy in natura a nedocházelo k žádnému finančnímu odškodnění.
Jistě existují i další možnosti uhrazení finanční náhrady. O některých bylo hovořeno, například emise státních dluhopisů. Avšak propočty prováděné Ministerstvem financí, a pan ministr tady o tom hovořil, prokázaly, že se jedná o varianty dražší a pro stát méně výhodné.
Těm, kdo chtějí zákon odmítnout a navrhují další, zatím nepropracované a především napříč zúčastněnými subjekty neprodiskutované verze, bych ráda položila otázku, kdo ponese odpovědnost za vynaložené náklady na odhadování ceny majetku pro výčtově koncipovaný zákon, kdo zaplatí čas z prodlení, komu prospěje zmaření zákona, který připravila tato vláda, nebo který připravovala dokonce předchozí vláda a předkládá tato vláda, abych byla přesnější, a komu to všechno má posloužit. Jsem přesvědčená o tom, že církvím samozřejmě ne, ale jsem přesvědčená také o tom, že ani státu a naší společnosti.
Domnívám se, že spravedlivějším a racionálnějším řešením je výsledek dosažený v předkládaném návrhu zákona. Obce a města mohou okamžitě získat majetek, mohou ho užívat k rozvoji, mohou žádat o dotace. Hospodaření s tímto majetkem a finančními prostředky bude představovat také nezanedbatelný výnos pro státní pokladnu a ze zhodnocování finančních prostředků bude církev platit daně a z podnikání taktéž. Takové výnosy vnitřně zadlužený majetek ležící ladem zcela jistě nepřinášel, nepřináší a v budoucnosti přinášet nebude.
Jsem přesvědčená o tom, že církve prokázaly, že dovedou hospodařit ve ztížených a nepříznivých podmínkách, a to i za nelehké doby totality. Adventisté si platili celá léta své kazatele zcela a bez státních příspěvků. Jiné církve stavěly a opravovaly v milionových nákladech jen proto, že jejich členové a členky byli a jsou ochotni skládat korunu ke koruně, aby se šířily a zkvalitňovaly obecně prospěšné církevní aktivity. Takovéto chování lze zcela oprávněně předpokládat i očekávat dnes, ve svobodné a demokratické společnosti.
Návrh zákona je vyjádřením a uznáním určitého dluhu ze strany českého státu, který je nezpochybnitelný, a je třeba jej narovnat, nikoliv před ním zavírat oči nebo jej okázale přehlížet. Je třeba jej vyrovnat, protože sám od sebe nezmizí.
Osobně jsem nesmírně ráda, že jsme se dostali do fáze, kdy již máme před sebou hotový návrh zákona prodiskutovaný, nad nímž je všeobecná konsensuální shoda u církví, kterých se týká, a můžeme se jím zcela vážně a zodpovědně zabývat. Považuji také za pozitivní, že jsou nastaveny parametry majetkového vypořádání a že jsme se dostali do stadia, kdy můžeme udělat tečku za jedním z velkých dluhů naší nedávné minulosti. Pro ty, kteří necítí morální rovinu nevyřešeného dluhu a pohlížejí na problém z hlediska příštích generací, které se ničím neprovinily, nic neukradly, je třeba zdůraznit, že stát na tomto řešení neprodělá. Církevní půda je od počátku 90. let blokována, nesmí se na ní stavět ani se nesmí prodávat. Stát sice třetinu církvím vrátí, zbytek však budou moci využít současní vlastníci, především obce, které na tento krok netrpělivě čekají. Důkazem budiž stanovisko Svazu měst a obcí.
Předkládaným zákonem neřešíme pouze dluh minulosti, ale nastavujeme rovněž novou formu fungování naší moderní společnosti.
Dámy a pánové, pojďme společně využít dostatku politické vůle i odhodlání a otevřme cestu pro to, aby stát a církve mohly na prahu 21. století začít fungovat v oboustranně prospěšné symbióze, a nikoli ve vztahu ekonomické závislosti. Věřím, že tento krok přispěje ke zhojení zraněné tváře naší krajiny, navrátí život a ducha cenným historickým budovám a vdechne nový elán aktivitám, které církve a náboženská společenství naší společnosti na prahu nového tisíciletí nabízejí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byla paní poslankyně Kateřina Jacques. Nyní jsou před námi tři faktické poznámky. První pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si v kontextu na jistou část poslankyně Jacques dovolat svědectví dnes již nežijícího poslance a později ministra kultury Pavla Dostála, který na půdě této Sněmovny 11. června 1997 naléhavě varoval před počínáním tehdejšího ministra kultury za KDU-ČSL Jaromíra Talíře.
"Když zapomenu na kauzu Bouzova a Sovince, zámku Bruntálu a lázní Karlova Studánka, tak bych si vás dovolil upozornit na to," cituji Pavla Dostála, "že na tomto seznamu státního majetku, který má být vydán církvím, je například klášter Sázava, národní kulturní památka, církvi konfiskováno za Josefa II., zámek Suchomasty, konfiskován na základě dekretu prezidenta Beneše, zámek Rokytnice, okres Přerov, kde je nyní ústav sociální péče, opět konfiskováno za Josefa II."
A dále není nezajímavé, co tehdy Pavel Dostál vyslovil na adresu řádu německých rytířů: "Poslední předválečný velmistr," cituji opět Pavla Dostála, "byl znám nekompromisním němectvím. V roce 1938 se vyslovil za sjednocení Henleinovy Sudetoněmecké strany, za spolupráci s ní, schválil nacistický anschluss Rakouska, podporoval protistátní sudetoněmecké povstání v září 1938 a velkou slavnostní mší přivítal nacistická vojska po obsazení československého pohraničí. Představitelé řádu byli připraveni rozvíjet germanizační praxi v českém pohraničí ve spolupráci s nacisty a s vidinou spojenectví se obraceli na Konráda Henleina, Hermana Göringa a Adolfa Hitlera. Jestliže se samy řádové sestry nazvaly Henleinovy sestry, petice německých katolíků z 21. dubna -"
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pane poslanče, promiňte. Uplynul čas na faktickou poznámku.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Poslední věta. Děkuji za upozornění.
"Jestliže se samy řádové sestry nazvaly Henleinovy sestry, petice německých katolíků z 21. 4. 1940 o tom svědčí, jasně to dokazuje kolaboraci s nacistickým Německem." K tomu není -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Byla to poslední věta, pane kolego. (Mluví oba současně.) Prosím, abyste respektoval jednací řád. (Řečníkovi byl vypnut mikrofon.)
S další faktickou poznámkou je přihlášen pan kolega Bublan. Dvě minuty, prosím.
Poslanec František Bublan: Děkuji za slovo. Já jenom k tomu, co říkala paní poslankyně Kateřina Jacques. Ona zase vychází z toho, že ta nesvoboda církví byla způsobena tím, že církve byly finančně závislé na státu. Není to pravda. Ta nesvoboda byla způsobena jinými zákony a nařízeními. Já nevím, jestli to víte, ale takový plat duchovního v 70. letech, kdy byla průměrná mzda asi dva tisíce korun, byl 590 korun. Tady se nedá mluvit o nějaké finanční závislosti. Kdyby nebylo věřících, tak by žádný duchovní nepřežil. Kdyby nebylo věřících na Moravě, tak by se tam žádný kostel neopravil. Ta nesvoboda byla způsobena tím státním dozorem nad církvemi a toho jsme se zbavili.
***