(17.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Na konec snad to nejlepší. Zásluhou lidoveckého ministra a předsedy Legislativní rady vlády Cyrila Svobody má totiž tato Sněmovna schválit také ustanovení o tom, že původním majetkem církví a náboženských společností se rozumí nejen to, co v rozhodném období nesporně vlastnily, ale také to, co jim nikdy nepatřilo a co jim jen dočasně bylo svěřeno a co jen užívaly, a dále všechny zemědělské nemovitosti, které k 24. červnu 1991 tvořily zemědělský a lesní původní fond nebo do něj náležely se všemi budovami včetně zastavěných pozemků.
Dámy a pánové, v tom, co je nám předkládáno, s ohledem na finanční a fyzické objemy a hrozící právní důsledky nejde o zmírnění křivd, ale o rozsáhlé majetkové poškozování státu a jeho občanů. Je to pádný důvod k tomu, abych podpořil návrh na zamítnutí posuzované předlohy. Jsem rovněž přesvědčen o tom, že tam, kde úctu spíše církev a klerikální politici sklidí, to je starost a péče o osud chudých lidí.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní má slovo pan poslanec Robert Dušek. Dále bude hovořit pan kolega František Laudát.
Poslanec Robert Dušek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, vážený zbytku vlády, musím říct, že návrh na majetkové narovnání s církvemi je pro mě osobně důkazem arogance moci této koaliční vlády. Návrh navíc přišel jen pár měsíců po prezidentské volbě, v níž se v zákulisí o návrhu mluvilo jako o protislužbě lidovcům za zvolení Václava Klause. Co je však nejhorší, vláda, aniž by jednala s opozicí, chce zadlužit nejen naše děti, ale také naše vnuky a pravnuky na rovných 60 let. 60 let, pokud bych to bral s nadsázkou, to je 15 funkčních období vlády. Nejméně 15 vlád se tedy bude muset vyrovnávat s negativními následky návrhu, který zde dnes projednáváme.
Čtyři miliardy mandatorních výdajů ročně je částka, se kterou by se dalo v jiných resortech velmi slušně pracovat. Této vládě je to ale jedno a toto břemeno chce převést na bedra svých nástupců a potažmo na bedra dalších generací, a znovu připomínám, aniž by k jednání přizvala opozici. Tohle pokládám nejen za důkaz arogance moci, ale také za krajně nezodpovědné jednání, které by si vláda rozhodně dovolit neměla.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Pan kolega Laudát má nyní slovo a po něm je přihlášen pan poslanec František Bublan.
Poslanec František Laudát: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já jsem rád svým způsobem, v uvozovkách, že z levé části spektra tady zaznívá to, co zaznívá, protože doufám, že to bude významný signál do vlastních řad naší strany, zda s takovými názory se chce někdo ztotožnit.
Zazněla tady otázka na pana ministra Jehličku: Co máte? Čí je ten majetek? A podobně. Ministerstvo kultury si vyžádalo opakovaně několik posudků právních autorit, ať už to byla brněnská Masarykova univerzita, ať už to byla Západočeská univerzita v Plzni, ať už to byl Ústav státu a práva, a tyto tři instituce, já se domnívám, že nemáme příliš více takovýchto institucí, se jednoznačně shodly na tom, že majetek, o kterém se tady dohadujeme, historicky církvi patřil.
Pokud se týká oné již opakovaně zmiňované studie Univerzity Karlovy, nevím, zda osoba, která je spolu s doktorem Mikulem uváděna jako další ze zpracovatelů odborné analýzy, pan Kindl, je tatáž osoba, která v roce 1984 víceméně sepsala tuto knížečku, a už tady zřejmě z ní něco zaznělo, ale pokud bych tady začal předčítat, tak všem lidem, kteří v roce 1989 chtěli dosáhnout jisté společenské změny, by se asi obracel žaludek.
Zazněla tady obava ze soudních sporů. Po roce 1992, kdy bylo konstatováno zákonem, že dojde k dalšímu narovnání církevních majetků, byly rozsáhlé pozemky, lesy a další nemovitosti zablokovány. Já se ptám: Pokud kromě státu na ně někdo vznášel nároky, nebo nevznášel dodneška, tak jak to, že už se nesoudil, že mu tyto nemovitosti patří?
Domnívám se, že k výkonu působení církve je potřeba i jistý majetek. Pokud bychom nechali církev amputovanou, bez majetku, dostaneme se do situace kulturního zařízení, které si kdysi postavil známý pražský podnikatel a dneska přežívá a samo o sobě se není schopno uživit. Domnívám se, že vytvoření jisté ekonomické samostatnosti je odpovídající době a budoucnosti.
Nevím, čeho se bojíte, když mluvíte na jedné straně o ubývání věřících, o snižování vlivu zejména katolické církve, tak proč se tak bojíte jí dát ekonomickou samostatnost a bojíte se jejího působení. Pokud někdo chce říkat, že je zodpovědnou stranou do budoucna, domnívám se, že nás mohou a zřejmě budou čekat historické výzvy, kdy budeme potřebovat morální opory, morální autority, jisté stmelovací prvky. Zbavit se kořenů, ze kterých vzešla naše civilizace, na jejichž hodnotovém žebříčku je vybudována, by mohlo být těžce nešťastné.
Pokud tady kolega Paroubek zmiňoval i Stalina, tak pokud víme, tak sotva by komunistická moc byla schopna odolat likvidačnímu nájezdu německých fašistů bez toho, že by se v okamžicích naprostého zoufalství neobrátila na pravoslavnou církev, a ta vyzvala k totálnímu boji za záchranu ruského národa. Domnívám se, že po rozpadu Sovětského svazu přední činitelé opět a dneska ve stále větší míře se provazují s pravoslavnou církví, a i tady je jakýsi tmelící prvek, který umožňuje postavení Ruska na nohy.
Já se domnívám, že nikdo nechce prolamovat restituční hranici 48. roku a z mnoha důvodů skutečně bychom si mohli vyrobit problémy.
Pokud se týká finanční části, samozřejmě je to k diskusi, zda ty částky jsou velké, malé, a domnívám se, že pokud zákon projde prvním čtením, což já k tomu vyzývám, tak je jistý prostor k jednání. Na druhé straně - domníváte se, že i kdyby církev nedělala charitu, nevydávala nějaké své tiskoviny, nestarala se o památky a měla skutečně tento finanční balík v jeden okamžik, obáváte se skutečně ekonomické moci instituce, která má zlomek jmění velké banky, zlomek nebo srovnatelné jmění s nějakým velkým podnikatelem? To pak se bojme i těch podnikatelů, jejichž majetek se počítá na desítky a za chvíli to budou stovky miliard. Bojme se nadnárodních korporací, které pracují každý rok s finančním objemem větším, než je celý hrubý domácí produkt naší republiky.
***