(9.40 hodin)
Poslankyně Eva Dundáčková: Já se omlouvám vám, paní předsedající. Já jsem pouze avizovala, že se přihlásím, a v šumu, který tady je, jsem pak měla pocit, že k mikrofonu vyvoláváte mě, takže tím došlo k tomu nedorozumění. Děkuji vám.
Já jsem nepřipravila dopředu sadu pozměňovacích návrhů, proto mi nezbývá nic jiného, než teď načíst některé pozměňovací návrhy přímo na plénu. Vzhledem k tomu, že nejspornějšími otázkami, na které navazují také pozměňovací návrhy paní zpravodajky Čurdové, jsou bod 2 článku 1 a bod 18, které jsou navrhovány v několika variantách, já do těchto variant přidám ještě další dvě, a sice navrhnu plné vypuštění těchto bodů, které vyvolávají velké otazníky nad tím, co je na jedné straně vhodné prostředí a zda náhodou nemá vzniknout nějaký okruh pevně stanovených vhodných osob či prostředí, který by byl vydán nějakým věstníkem či vyhláškou, což by byla věc, která by podle mého názoru mohla více ublížit než cokoli jiného.
Odkazuji v tomto případě na to, že i nyní je možné, aby dítě bylo umístěno do toho, co je v novele popisováno jako vhodné prostředí. To znamená je-li odjímáno, protože je bezprostředně ohrožen jeho život nebo příznivý vývoj, pak může být svěřeno do péče kterékoliv osoby z širší rodiny, ale může být, a také je v některých případech, svěřováno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. A může být samozřejmě svěřeno z rozhodnutí a po zralé úvaze soudu i kamkoliv jinam. Čili považuji toto za vcelku nadbytečné a navrhuji, aby tento bod byl vypuštěn.
Dále navrhuji - a to rovněž pro kontroverznost a nejednotná stanoviska - navržení (vypuštění?) bodu 18, což pravděpodobně bude předmětem dalších dohadů, a s velkou pokorou přijmu vaše rozhodnutí, pokud se rozhodnete, že se vydáte cestou novely, cestou filozofie, která říká, že má být zkrácena doba ukládání pokut a má být umožněno soudu, aby pokud neshledá důvody pro uložení pokuty, nařídil přímo výkon rozhodnutí odnětím dítěte.
Já vás jen prosím, abyste se pokusili představit si situaci, že žijete ve svém domově, vyrůstáte tam odmalička, možná ani netušíte, že vaši rodiče jsou v nějaké velké při, jednoho z rodičů vůbec neznáte a jednoho dne přijde exekutor a z vašeho pokojíčku, vaší postýlky, vašeho pelíšku, vašeho bezpečí a jistoty, vás odvede do úplně neznámého prostředí. Já vím, že vám to možná přijde divné, ale bohužel posilujeme v tomto případě ten rychlejší útok na integritu dítěte, jeho odnětí z prostředí, a to přesto, že mu v tomto případě nehrozí žádné bezprostřední ohrožení života ani jeho zdravého životního vývoje.
V případě, že to je předběžným opatřením a je to, jak říkám, z toho důvodu, že se dítě nalézá v situaci, která je pro ně ohrožením ať už jeho života nebo vážného narušení jeho dalšího příznivého vývoje, pak si myslím, že i k těmto drastickým opatřením za určitých okolností a po bedlivém zvážení může dojít. V případech, kde se jedná pouze o konflikt rodičů, to považuji opravdu za zavrženíhodné, a tato novela to spíše posiluje. Já vím, že v sympatické snaze omezit počet ukládání pokut u soudů, protože jsou případy, kdy je jeden z rodičů, ten, který je pečující osobou, k tomu, aby respektoval výkon soudního rozhodnutí, donucován opakovanými pokutami, které nevedou k žádnému cíli. Pak ale musí nastoupit spíše povinně nějaké smírčí řízení, mediace, možná povinně navykací režim, který se tady předpokládá, ale nikoliv to vyřešit tím způsobem, že potrestáme vlastně jakoby toho rodiče, uděláme na něj silnější atak a dítě mu odebereme. Ne proto, že bych si myslela, že to je nespravedlivé vůči tomu rodiči, ale považuji to opravdu za velmi špatné ve vztahu k dítěti.
Proto tyto dva jednoduché pozměňovací návrhy. Velmi se zároveň přimlouvám za přijetí pozměňovacích návrhů, které jsou obsaženy v usnesení ústavněprávního výboru.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám. Žádnou další přihlášku do podrobné rozpravy nezaznamenávám. Končím podrobnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, zdali si přeje přednést závěrečné slovo. (Nepřeje.) Paní zpravodajko, přejete si přednést závěrečné slovo? Také ne. Končím druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Dalším bodem je
29.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 443/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil. Prosím, vážený pane ministře, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych prezentoval tuto nepříliš rozsáhlou novelu trestního řádu, která však je důležitá, neboť upravuje práva, resp. postavení poškozeného v rámci trestního soudního řízení.
Hlavní filozofií tohoto návrhu je poskytnout poškozenému ochranu, a to větší než dosud, a v případě této novely pak se jedná o jeho ochranu před medializací informací, které tuto osobu identifikují, a informací, které se dotýkají jeho rodiny či soukromí. Tato právní úprava, která je zde dnes předložena, se inspiruje zahraničními právními úpravami. Ve většině právních řádů zemí Evropské unie má poškozený nejen větší množství procesních práv, ale má též jistou formu ochrany před medializací svého soukromí.
Proto jsme připravili tento návrh, který zde dnes projednáváte a který je postaven na filozofii, že jde-li o oběť trestného činu mladší 18 let, u které předpokládáme, že medializace jejího soukromí může mít výrazný dopad na její psychiku a na odstranění důsledků trestného činu, který na ni byl spáchán, tak u osob mladších 18 let v zásadě nebude možné, aby byly o takovéto osobě zveřejňovány informace. U osob starších l8 let, je-li tedy obětí osoba starší 18 let, se toto omezení nebo tento zákaz vztahuje pouze na některé vymezené trestné činy. V zásadě jde o trestné činy, které mají mít svým dopadem, pokud jsou zveřejněny, zvlášť difamující účinky, to znamená trestné činy proti životu a zdraví, trestné činy, jako je znásilnění, pohlavní zneužívání nebo kuplířství.
Při vytváření výčtu těchto trestných činů se Ministerstvo spravedlnosti nechalo inspirovat diskusemi s odborníky, kteří fakticky navrhli tuto skupinu trestných činů, kde má být vyšší mediální ochrana obětí trestného činu. Též jsme vycházeli ze zahraničních právních úprav. Každá ta právní úprava tuto množinu vymezuje jinak, ale u určitých typů trestných činů, jako je například znásilnění a pohlavní zneužívání, tam se v zásadě ty právní úpravy shodují.
Je samozřejmě možné ze strany oběti, aby dobrovolně ustoupila z této ochrany a aby o sobě nechala zveřejnit informace. To je samozřejmě možné. U nezletilého tak činí soud. Je to nutné i z toho důvodu, že jsou případy, kdy zveřejnění informací o oběti trestného činu je naopak potřebné. Například jde-li o trestný čin únosu, pak naopak je vhodné zveřejnit o oběti informace, tak aby se podařilo v případě, že ta oběť nebyla nalezena, zvýšit šanci na její vypátrání.
Dámy a pánové, já vás prosím, abyste tento návrh podpořili do dalšího čtení, a budu doufat, že toto téma, které je v zásadě filozoficko-právní a souvisí s tím, jaká má být právní pozice a ochrana oběti trestného činu, budeme podrobně diskutovat v příslušném výboru a že zvážíme, zda takovou právní úpravu chceme a případně jaké konkrétní nuance a podobu má mít. Já vás prosím o jeho podporu, protože praxe ukazuje, že oběti trestných činů v České republice nemají dostatečnou ochranu, že nemají dostatečná práva. Toto je jeden z kroků, které Ministerstvo spravedlnosti činí, aby tento nežádoucí stav napravilo.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Ještě než udělím slovo zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Miloši Melčákovi, dovolím si vám sdělit rozšíření omluv pro dnešní jednání, a to o omluvu paní kolegyně Lesenské od rána a paní kolegyně Čurdové od tohoto okamžiku.
Nyní prosím pana poslance Miloše Melčáka, aby se ujal slova.
***