(10.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Současná podoba protiraketové obrany vyplývá z direktivy č. 23 prezidenta George Bushe z prosince 2002. Tento program je spojen s vypovězením ABN Treaty ze strany USA a vychází z koncepce preventivních válek vůči vznikajícím hrozbám ještě předtím, než se plně zformují. Podle četných analýz je tato filozofie namířena kromě skupiny tzv. darebáckých států též na strategické konkurenty, jimiž se očima současné administrativy Spojených států má na mysli Rusko a Čína.
Už jsem pochopil, že vám bude tato politika blízká. Ale já to vidím jinak. My sociální demokraté zastáváme politiku umírněnou a otevřenou světu a trváme na tom, že jedině tak může prospívat nám samým i světu. Nemůžeme se dívat na svět optikou pohledů 50. až 80. let minulého století, tedy optikou konfliktů, střetů mezi Západem a Východem, nebo chcete-li ideologického a ekonomického střetu mezi kapitalismem a tzv. reálným socialismem. Tedy nemůžeme uvažovat pohledy a přístupy doby studené války. Toto vidění by bylo možná největším bezpečnostním rizikem nejen České republiky, ale i Evropy a světa. Dnešní zásadní celosvětový rozpor je opět ideologicky podmíněný a je určován tím, že obrovské množství muslimů v dnešním světě potřebuje řešit dramatické sociálně ekonomické problémy a hledají důraznou a často násilnou cestu ke své emancipaci.
Domnívám se, že je naší povinností jako středně velkého státu, nicméně státu disponujícího značnými zkušenostmi, radit našim spojencům, a dokonce našemu spojenci největšímu. Síla zbraní vede k úvahám, že ten, kdo jimi disponuje, si může dovolit všechno. To je ovšem největší omyl. Vidíme to v Afghánistánu, kde se bezpečnostní situace stále zhoršuje, o situaci na pokraji občanské války v Iráku ani nemluvě.
Jsme zastánci politického konsensu na co nejširším základě. Nové hranice, umělé hranice nám nepomohou. Musíme učinit vše pro to, aby mezi zeměmi Evropy, Spojených států amerických, Kanady, Ruska, Číny a Indie existovala minimalizace napětí, neboť je naší povinností čelit celosvětovým výzvám a chránit tento svět. Ale to je asi, pane předsedo vlády, velmi složité a zdá se, že bych od vás chtěl příliš, abyste mne pochopil.
Žádám, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s vaší odpovědí na mou interpelaci nesouhlas. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Já jenom jsem upozorňován poslancem Severou, že ti, kteří mají zvučný hlas, dosahují podle jeho měřiče až 110 decibelů, takže upozorňuji všechny, kteří jsou vybaveni podobným hlasem - nezávidím to teď panu premiéru Topolánkovi - že je toto zařízení údajně pokryje spolehlivě, i pokud budou mluvit tlumeně. A pan Severa bude spokojen, protože tam nebudou hodnoty 104, 110 decibelů, které mi ukazoval.
Prosím, pane premiére, zkuste se s tím nějak vypořádat.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přesně bylo naměřeno 104,7 decibelu, což opravdu není málo. Já jsem nahluchlý, takže když náhodou zvýším hlas, tak mi to odpusťte.
Já se pokusím, protože doufám, že mi tentokrát umožníte, abych mohl představit zprávu vlády a předsedy vlády k vyjednávání o umístění prvků protiraketové obrany na českém území, tak se soustředím pouze na odpověď na tuto interpelaci, protože doufám, že budu mít na této schůzi šanci předložit daleko ucelenější zprávu, protože ne z mé viny nebývá projednávána.
Já jsem tedy slyšel, že Václav Klaus hledá nového tiskového mluvčího, ale že to bude Jiří Paroubek, to jsem netušil. (Pobavení v pravé části sálu.)
Václav Klaus samozřejmě má právo na svůj názor, já mu ho neberu, jeho názor se překrývá s mým a doufám, že v rámci kontinuity české zahraniční politiky s většinou lidí v této Sněmovně, a to je naše orientace na euroatlantickou civilizaci, a to jak v rámci EU, tak v rámci Severoatlantické aliance a posilování euroatlantické vazby jako prvek politiky, který má jistou konzistenci a kontinuitu od roku 1989.
K první otázce, kde je citován Václav Klaus, já dodám snad jediné, že celý problém proliferace zbraní hromadného ničení není nový. Byl řešen samozřejmě už za vlád jak Vladimíra Špidly, tak Stanislava Grosse, tak Jiřího Paroubka. Už za těchto vlád samozřejmě byla k tomu přijata celá řada aktů a mj. tento názor koreluje s platnou bezpečnostní strategií ČR přijaté v roce 2003 právě za koaliční vlády vedené Českou stranou sociálně demokratickou, takže náš postoj není nový, je kontinuální a není překvapivý. Aspoň tedy já doufám, že není překvapivý.
Jiří Paroubek ve svém hodnocení úplně vynechal dotaz nebo odpověď na dotaz, který se týkal toho, jestli si nemyslím, že je nutný širší politický konsensus v této otázce. A já jsem mu odpověděl, že nejenom pan prezident má pravdu, ale že i já si myslím, že je nutný širší politický konsensus. Nicméně Jiří Paroubek se nezmínil, opomněl ve své interpelaci zmínit, že Václav Klaus mj. vyzval, aby se Česká strana sociálně demokratická přihlásila a veřejně řekla, že radarovou stanici na území ČR v principu předdohodla vláda sociální demokracie v minulém volebním období a že ministr Tvrdík se všemi premiéry sociální demokracie na toto téma vyjednávali. To znamená já si myslím, že až opadnou vášně a budeme se o tom bavit velmi seriózně, tak v rámci právě té kontinuity české zahraniční a bezpečnostní politiky dokončíme společně projekt, který jste vy, vážení kolegové z České strany sociálně demokratické, zahájili, předdohodli, a to nejenom v rámci radarové jednotky, ale i raketové intercepterové jednotky, která nakonec skončí zřejmě v Polsku.
V otázce výzkumu veřejného mínění já se úplně vyjadřovat nechci. Osobně se domnívám, že otázka, tak jak je kladena, je samozřejmě zavádějící a otázky, které by vedly k tomu, jestli vláda je odpovědná za bezpečnost občanů, že má dát občanům bezpečnostní záruky, že má mít vůli k obraně, by měly zcela opačné znaménko, a proto beru tyto průzkumy velmi vážně a také proto jsme vedli určitou informační kampaň, aby se lidé na rozdíl od situace před nástupem mé vlády dovídali detaily, které dříve byly v režimu utajovaném.
Co se týče pana Philipa Coylea, já nezpochybňuji to, že působil v administrativě, ale přece jenom v době před rokem 2002, a je třeba poznamenat, že už vláda nebo administrativa Billa Clintona posunula významným způsobem právě Missile Defense a celou protiraketovou obranu, a teprve za George Bushe byla realizována a rozšířena na celé území Severoatlantické aliance, to znamená i na jeho evropskou část. Je to kontinuální proces. V době, kdy byla šéfkou state departmentu Madeleine Albrightová, vlastně tento proces započal. A pokud bych chtěl jít do technických detailů, tak návrhy, abychom se vrátili k systému hvězdných válek nebo k využití kosmických prostředků, tady po celou dobu zůstávají, ale rozdíl mezi protiraketovou obranou tohoto typu, Missile Defense, a hvězdnými válkami je v charakteru, kdy hvězdné války měly více útočný charakter, kdežto protiraketová obrana má fakticky výsostně obranný neútočný charakter, a touto cestou, aniž bych chtěl detailně rozebírat americkou administrativu, Spojené státy americké jdou.
Musím přece jenom reagovat na to, co se stane po amerických volbách. Já jsem samozřejmě také byl ve Spojených státech amerických, měl jsem možnost také hovořit osobně s Madeleine Albrightovou, měl jsem možnost hovořit s poradci jak potenciálního prezidentského kandidáta Obamy, tak s částí týmu Hillary Clinton, tak samozřejmě s částí týmu, což pro mě bylo přirozenější, kandidáta McCaina.
***