(9.40 hodin)
Ministr dopravy ČR Aleš Řebíček Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, řada věcí, na které upozornil pan poslanec, ale i v mé odpovědi je samozřejmě pravda. Pod pláštíkem volného pohybu zboží a osob samozřejmě Evropská komise dotlačila mé předchůdce, nejenom jednoho, ale i ostatní, k tomu, že to časové omezení bylo v podstatě zrušeno, řekněme, pod tvrdým nátlakem a nepochybně Česká republika, tak jako i Polsko a Slovensko, se stala odkladištěm starých aut, která bohužel my nemáme kam poslat dál. To znamená ten problém tady je a je potřeba ho řešit. My ho řešíme, byť to třeba není viditelné, protože co se týče legislativy, tak skutečně ta novela je poměrně rozsáhlá. Já budu samozřejmě rád, když nad ní pak budeme moci komunikovat i v rámci Poslanecké sněmovny a Senátu.
My dnes jako Ministerstvo dopravy - a mediálně je to celkem vidět - jsme zpřísnili kontroly stanic technických kontrol. Víte, že to není jenom otázka dovozu ojetin, ale že ty problémy tam jsou větší. To samé, pomocí lektorů z Ministerstva dopravy se snažíme působit i na úředníky z obecních úřadů, které zastupují dopravní úřady, aby skutečně i postup při dovážení byl přísnější. Nicméně bohužel se nám to ne úplně daří. Chystáme i poměrně zásadní legislativní změnu, a to je zavedení dopravního úřadu, který by měl některé činnosti, které byly spuštěny směrem dolů ke krajům nebo k regionům, opět centralizovat tak, aby Ministerstvo dopravy mělo nástroje na to, aby mohlo dohlédnout ne pouze jako druhá instance na chod těchto úřadů.
Mohu slíbit panu poslanci, že bez ohledu na to, jak dopadne hlasování, tak v pondělí jsem připraven ve vládě požádat pana premiéra, aby byla zřízena meziresortní komise, která by to řešila komplexně, protože ne všechny nástroje má skutečně v ruce Ministerstvo dopravy. Poměrně silné nástroje, které ne úplně všechny využívá, ale o tom jsem se bavil s panem ministrem životního prostředí Bursíkem, využívá i Ministerstvo životního prostředí, a pak za účasti i MPO a Ministerstva financí bych rád tuto problematiku dál řešil až do legislativní podoby.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo dál se hlásí? Myslím, že zazněl návrh pana poslance Břetislava Petra, aby se hlasovalo. On navrhl vyslovit nesouhlas s tou odpovědí, nebo že nesouhlasí s odpovědí pana ministra Řebíčka. Takže zvoním na poslance, aby se dostavili k tomuto závěrečnému hlasování o interpelaci.
Budeme hlasovat. Opakuji tedy, že interpelující poslanec Břetislav Petr vyslovil nesouhlas s odpovědí pana ministra Řebíčka, a tím také navrhuje uzavřít rozpravu k této interpelaci. Budeme hlasovat o návrhu pana Břetislava Petra.
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s jeho nesouhlasem? Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 71, přítomno je 136, pro hlasovalo 60, proti 53. Usnesení navržené panem poslancem Břetislavem Petrem přijato nebylo.
Můžeme dál. Další interpelace je interpelace Zuzky Bebarové-Rujbrové na ministra vnitra Ivana Langera. Oba dva se omlouvali z dnešní schůze, takže tuto interpelaci projednávat nebudeme. Pak je tady interpelace na místopředsedu vlády a ministra životního prostředí Martina Bursíka, jehož omluvu jsem také obdržel. To byla interpelace poslance Jana Klase ve věci následujících dopadů podmínek přijatelnosti vodohospodářských projektů pro rok 2007 až 2013. Je tady pan poslanec Klas? Je tady, tak se ho jenom zeptám, jestli i když tady pan ministr Bursík není a zřejmě nebude, jestli se přesto chce vyjádřit ke způsobu, jak mu bylo odpovězeno. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Klas: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, páni ministři, milé kolegyně, vážení kolegové, bylo mi odpovězeno, já jsem vyjádřil nesouhlas s touto písemnou odpovědí. Jedná se o velice závažné téma, které bude mít dopad na každého z nás v razantním navýšení ceny vody v příštích letech, a proto bych požádal, pane místopředsedo, aby se má interpelace odsunula na dobu přítomnosti pana ministra Bursíka, to znamená na příští schůzi, protože další dva týdny nejsou ve čtvrtek jednací dny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jediné, co můžeme dělat, je hlasovat o odročení, jiný postup podle mě není. Buď tedy to skončit, anebo hlasovat o odročení, to je jediné, co mohu navrhnout.
Poslanec Jan Klas: Dobře, děkuji. Takže ten druhý případ.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrá, takže budeme hlasovat o odročení projednávání této interpelace. To je jediný způsob.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, odročit projednávání interpelace pana poslance Klase na ministra Martina Bursíka? Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 72, přítomno je 137 poslanců, pro hlasovalo 89, proti nula. Tento návrh byl přijat, takže tuto interpelaci jsme skutečně odročili.
Tím ji samozřejmě končíme a můžeme zase pokročit k další, a to je interpelace na předsedu vlády Mirka Topolánka a je to interpelace poslance Jiřího Paroubka. Týkala se otázek spojených s radarovou základnou Spojených států na území České republiky. Je to sněmovní tisk 493. Takže já požádám pana poslance Paroubka, aby zdůvodnil, proč tuto interpelaci chtěl zařadit do pořadu schůze a nesouhlasí s odpovědí pana premiéra. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážený zbytku vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan předseda vlády odpověděl dopisem, který máte v materiálu, na souhrn mých dílčích otázek týkajících se vybudování amerického radaru na území České republiky způsobem, který je mu vlastní, tedy způsobem mnohdy zavádějícím, jindy naopak plošně ideologickým a celkově pak ovšem nepřesvědčivým. Prostě způsobem, jak jinak, zcela vadným.
Na můj prvý dotaz, to je, že i podle prezidenta Václava Klause neexistuje žádný reálný bezpečnostní důvod pro vybudování amerického radaru na území České republiky, předseda vlády ve své odpovědi tvrdí, že nemám pravdu, že Václav Klaus nic takového neřekl. Proč se dohadovat, kdo má pravdu? Samozřejmě, že pravdu mám já. (Pobavení v sále. Řečník se směje.) Nikoli z povahy své funkce, ale pro to, co vám nyní přečtu.
Dovolte mi citovat, dámy a pánové, slova Václava Klause vyřčená v rozhovoru pro nedělní partii dne 17. 2. 2008 - tedy 17. 2. nebylo 1. dubna, tedy nebyl apríl, takže já jeho slova beru velice vážně. Cituji: "Já jsem v podstatě konzistentní člověk. Od začátku jsem říkal, že mně strašně moc jde o udržení té transatlantické vazby. Ta transatlantická vazba s Amerikou je prostě klíčová a myslím si, že nějaké přátelské gesto je potřebné. Na druhé straně nevidím žádné důkazy o nebezpečnosti budovaných raket v Severní Koreji či někde jinde, které by mohly zítra dopadat na naše území. Prostě tohle to já taky necítím, v tom jsem taky nezměnil svůj názor."
***