(9.30 hodin)
(pokračuje Petr)
Tato novela byla postavena na sporném výkladu, že převod vozidla z jedné země do druhé je jako převod vozidla uvnitř země. Proti tomuto výkladu bychom měli protestovat z několika důvodů. A já se divím, že kompetentní činitelé vlády prozatím toto neudělali. Je třeba si uvědomit, že automobily patří do tzv. harmonizované oblasti a že harmonizované předpisy z hlediska automobilů v Evropské unii platí od roku 1997. Tedy jakákoliv starší vozidla byla schvalována podle národních předpisů a není povinností České republiky, aby tato vozidla proudila do České republiky.
Změna uvedeného zákona se projevila tím, že v roce 2006, kdy bylo zakázáno dovážet starší vozidla, jsme dovezli za první půl rok zhruba 78 tisíc vozidel a starších deseti let podle nějaké statistiky nebylo víc jak 500. V roce 2007, rovněž za první pololetí, jsme dovezli už 110 tisíc vozidel, a teď je to otřesné číslo - z toho víc jak 30 % bylo starších deseti let.
Není tak dlouhá doba, kdy se naše republika stala úložištěm odpadů především z Rakouska a Německa z hlediska papíru a dalších komunálních odpadů a pod pláštěm volného obchodu jsme se stali přes fiktivní firmy úložištěm odpadů, které devastovaly životní prostředí, obtěžovaly místní obyvatelstvo, a v několika případech došlo k rozsáhlým požárům. Vyřešení tohoto stavu si vyžádalo nezměrné úsilí a v mnoha případech i řešení sporu na mezinárodní úrovni.
Nemáme snad pocit, že dovoz ojetin, které jsou starší deseti let, není ničím jiným než sofistikovanějším dovozem odpadu? Uvědomme si, že za ojetinu v zemích patnáctky by musel majitel zaplatit jistou částku; když ji vyveze do České republiky, tak získá nemalý peněžní obnos. V celé řadě zemí zejména patnáctky probíhá tento proces pochopitelně na úkor nově přistoupivších států.
Z hlediska ministerstev není vidět přiměřenou snahu a zákon č. 226/2006 Sb. prakticky platí už skoro rok a půl a doposud schází vyhláška Ministerstva dopravy, která by dovoz starých ojetin nějakým způsobem regulovala. Je běžnou zásadou, že pokud dovezené auto neprojde v jednom obvodu homologací, tak není problém, abychom zašli do jiného okresu, a tam toto vozidlo projde. Obdobný stav je v případě stanic technické kontroly a stanic pro měření emisí. Já se domnívám, že jedna z největších korupcí je právě v této oblasti.
Ve své písemné interpelaci jsem požádal pan ministra Řebíčka o odpověď na čtyři otázky. Jakým způsobem zajistit urychlení trvalého vyřazování vozidel, která nesplňují představy a požadavky na technický stav provozu? Za druhé: Jak zlepšit činnost dopravních úřadů při homologaci dovezených vozidel? A za třetí: Jakým způsobem přispět k motivaci občanů, aby ve spolupráci třeba s pojišťovnami měli větší zájem koupit si nové auto než nějakou starou ojetinu? A kdy bude vydán předpis, který bude reagovat na zákon č. 226/2006 Sb.
V písemné odpovědi, kterou mně poskytl pan ministr Řebíček, se dostala odpověď na všechny čtyři položené body. A já si nesmírně vážím odpovědi pana ministra, který bez příkras popsal skutečně uvedený stav. Na otázky odpověděl zhruba asi takto: Pokud jsme si mysleli, že stanice technické a emisní kontroly, když jich bude hodně, si budou navzájem konkurovat, tak dochází k situaci, že konkurenční prostředí se změnilo v korupční prostředí. Pan ministr vyjadřuje názor, že nejednotný postup úřadů s rozšířenou působností při schvalování dovezených vozidel je bez systému a že ministerstvu zbývá jenom zasílat oběžníky, ale nemá - pardon (řečník pije) - přímo možnost zasáhnout do tohoto systému. Jsou schvalována vozidla, která nesplňují základní předpoklady.
Pokud se jedná o motivaci občanů k tomu, aby si místo ojetin koupili nové auto, uvádí pan ministr jistě zcela správně, že schází systém ekonomických nástrojů, jako je například různá silniční daň vzhledem ke stáří vozidla, diferenciace pojistných podmínek a podobně, což je běžné za našimi hranicemi směrem na západ. Pochopitelně to není plně v kompetenci Ministerstva dopravy, ale chtělo by to širší symbiózu pojišťoven a několika dalších ministerstev.
Pokud se týká možnosti řešení, tak uvádí pan ministr, že se připravuje rozsáhlá novela zákona č. 56/2001 Sb., ale jelikož se jedná o rozsáhlou a generální novelu, tak není záruka, jak Poslanecká sněmovna, Senát pro různé a protichůdné zájmy k této novele přistoupí.
Čili jistě chápete, že mi pan ministr, za což mu znovu děkuji, popsal skutečný stav, že nemůžu souhlasit s jeho odpovědí na mou písemnou interpelaci. Na základě uvedených skutečností chci navrhnout, aby Sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí pana ministra Řebíčka, a zároveň doporučuji, aby bylo přijato doporučení Sněmovny, na jehož základě by vláda měla připravit do konce roku komplexní program Ministerstva dopravy, Ministerstva životního prostředí a i Ministerstva financí, jak bude uvedená problematika dovážení starých aut do republiky a vyřazování nevyhovujících dopravních prostředků z provozu na komunikacích v nejbližší budoucnosti řešena.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, pane poslanče. Jenom bych vás chtěl upozornit, že podle jednacího řádu vy nemůžete navrhovat nic jiného než souhlasím, nesouhlasím. Žádná doprovodná usnesení nepřicházejí v úvahu.
Poslanec Břetislav Petr: V tom případě se opravuji. Nemohu souhlasit s odpovědí pana ministra Řebíčka. My jsme se o této záležitosti bavili a já si myslím, že pan ministr slíbil, že se pokusí něco v intencích toho, co jsem doporučoval, ze své kompetence zařídit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr bude reagovat na vystoupení pana poslance.
***