(18.20 hodin)
(pokračuje Orgoníková)
Vzhledem ke lhůtě, kterou návrh obsahuje pro podání žádosti o odškodnění a lhůtě, v níž je povinen příslušný orgán odškodnění vyplatit, bude zapotřebí rozpočtovat finanční prostředky určené na odškodnění do dvou let. Odškodnění bude hrazeno ze státního rozpočtu, proto nebude mít dopad na ostatní veřejné rozpočty, ani krajů nebo obcí, ani na hospodářské subjekty.
Nyní k současnosti. Chci vás informovat, že bylo založeno Občanské sdružení Podkarpatská Rus, jehož předseda inženýr Josef Havel mi sdělil některé další údaje. Například to, že po vyhnání českých a samozřejmě i slovenských občanů z Podkarpatské Rusi maďarským vojskem v listopadu 1938, následně po předání tohoto území bývalému Sovětskému svazu byla do mezinárodní smlouvy o odstoupení tohoto území a také zákona č. 186/1946 Sb. včleněna následující věta - teď je to slovensky, ale já to řeknu česky: Taktéž budou odškodněni za zanechaný nemovitý majetek osoby české a slovenské národnosti, které musely v důsledku nepřátelské okupace opustit území Zakarpatské Ukrajiny.
Za druhé jde o to, že poškozenými občany byli většinou učitelé, členové finanční stráže, lesníci, státní úředníci, četníci, bývalí legionáři, kteří si zde zakoupili zemědělskou půdu a postavili zemědělské usedlosti, podnikatelé apod., kteří přišli na bývalou Podkarpatskou Rus pomoci a kteří si na tomto území postavili rodinné domy. V konečném důsledku to byli také příslušníci Svobodovy armády, kteří optovali pro Českou republiku.
Poškození občané podali přihlášky škod v roce 1947, které Ministerstvo financí nezpochybňuje. To je ale také všechno. K odškodnění nedošlo, a to díky vyhlášce Ministerstva financí č. 159/1959 Úředních listů, která byla sestavena na základě třídní a rasové nenávisti. Tuto vyhlášku Ministerstvo financí přes výzvy na zrušení odmítá zrušit.
Malá část žadatelů dostala v šedesátých letech v průměru 9000 korun. To představovalo zhruba 2 % průměrné hodnoty jejich majetku. Stejný případ posoudil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v případu Broniewski proti Polsku a pan Broniewski 22. června 2004 vyhrál tento soud.
Pan inženýr Havel, který je předsedou občanského sdružení, dále uvedl, že se do současné doby přihlásilo asi 250 osob, ale netvrdí, že všechny budou mít oprávněný nárok. Občanské sdružení zejména upozorňuje na nepřípustnost používání vyhlášky Ministerstva financí č. 159/1959 Úředních listů.
Samozřejmě je mi známo, že vláda k návrhu zákona vyslovila nesouhlas. Ovšem důvody nesouhlasu jsou charakteru drobných úprav, které lze v rámci druhého čtení provést. Požádám vás za všechny předkladatele o propuštění návrhu zákona do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupkyni navrhovatelů za úvodní slovo. Nyní žádám pana zpravodaje Pavla Hrnčíře, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, skupina devíti poslanců z klubu Občanské demokratické strany, České strany sociálně demokratické i KSČM využila svého práva a předložila návrh zákona o zmírnění majetkových křivd československých občanů, kteří zanechali svůj nemovitý majetek na území Zakarpatské Ukrajiny v souvislosti s její cesí Ukrajinské socialistické republice. Účel zákona, jeho odůvodnění i popis všech deseti paragrafů návrhu provedla zpravodajka paní kolegyně a není potřeba se o něm tedy dál rozšiřovat v mé zpravodajské zprávě.
Souhlasím s tím, že skupina poslanců reaguje na letitý problém s požadavkem občanů, kteří se cítí poškozeni, neuspokojeni s mírou odškodnění, tak jak byla dojednána v minulosti, v dávné historii. Dovolím si ale přednést soupis nebo souhrn všech těch dokumentů právních, které k té věci byly vydány, podle kterých bylo tedy postupováno.
Bylo to podle Protokolu ke Smlouvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině z 29. června 1945. Za druhé to bylo vládní nařízení číslo 8 z roku 1947 Sbírky, o soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině. Dále to byla Dohoda mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o konečném vypořádání majetkových a finančních otázek souvisejících se sjednáním sjednocení Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou s účinností od 8. ledna 1958. Dále to byl zákon číslo 42 z roku 1958 Sbírky, o úpravě některých nároků a závazků souvisejících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou. A v poslední řadě to byla vyhláška tehdejšího Ministerstva financí číslo 159 z roku 1959 Úředního listu, o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 42 z roku 1958 Sbírky.
Souhlasím s tím, že odškodnění bylo prováděno podle těchto předpisů, samozřejmě poplatných té době, té politické situaci, v omezené míře a omezeným způsobem. Občané, kteří se cítí poškozeni v dnešní době, podali již několik žalob na stát a domáhají se svého práva individuálním způsobem. Je na místě zde také říci, že - alespoň podle mých informací - nebylo v žádném takovém případu soudem rozhodnuto. Dále byla podána stížnost veřejnému ochránci práv, který v té věci vydal své stanovisko v lednu roku 2003.
Tolik tedy historická fakta o této kauze.
Mohu si snad dovolit jednu poznámku mimo zpravodajskou zprávu, že v té věci, pokud už v té věci rozhodl nebo usnesl se ombudsman v roce 2003, mohlo být jednáno už tehdejší vládou, tehdejším ministrem panem Bohuslavem Sobotkou. Nebylo tak učiněno. Možná pan poslanec raději počkal několik let, aby přišel s touto iniciativou jako s poslaneckou iniciativou.
Zpátky k faktům. Vláda České republiky vydala k této iniciativě negativní stanovisko ve sněmovním tisku 453/1. Negativní s odůvodněním především na jeho velmi nedokonalé zpracování, protože návrh obsahuje řadu věcných nejasností a legislativně technických nedostatků.
Tolik tedy, vážený pane místopředsedo a vážené dámy a pánové, fakta z mé zpravodajské zprávy. Ostatní věci přednesu a využiji svého práva a přihlásím se do diskuse. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji. Vaši přihlášku do rozpravy eviduji.
Budu postupovat podle jednacího řádu. Zatím mám čtyři, s vámi pět přihlášek do rozpravy. S přednostním právem pan ministr Cyril Svoboda, dále vaše přihláška jako zpravodaje, potom písemná přihláška pana kolegy Hamáčka, poté pan kolega Hanuš a poté paní poslankyně Malotová.
Pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, paní poslankyně Orgoníková ve svém slově řekla, že vláda vyslovila negativní stanovisko, ale že jde o opravitelné vady. Z mého pohledu jde o neopravitelné vady a řeknu proč.
První vada je ta, že se to týká občanů Československé republiky, kteří byli v době té skutečnosti občany Československé republiky. Kde ti lidé dneska jsou? Povětšinou mohou být občany Slovenské republiky nebo také mohou žít kdekoliv jinde, pokud dnes tito lidé žijí. A tato otázka naprosto zásadní není řešena a nebyla ani řešena při dělení státu i dělení odpovědnosti. A je otázka, zda může vzniknout tímto zákonem nárok občanům cizího státu. To je první vada.
***