(16.40 hodin)
(pokračuje Prosek)
To zjištění je hořké dvojnásobně, protože veřejné školství bohužel není schopno na trhu vzdělávání vygenerovat řadu profesí, které zejména pro průmyslové a stavební firmy, a to nejenom v nízkých kvalifikacích týkajících se učňovských oborů, ale také ve středoškolských úrovních a vysokoškolském vzdělání, bohužel nepřináší. Tuto hořkou pilulku by mohly trochu osladit právě zelené karty, které zrychlí, usnadní, umožní získat kvalifikovanou pracovní sílu ze zemí mimo Evropskou unii.
Já shodou okolností spolupracuji s plzeňskou hospodářskou komorou, která je gestorem republikové hospodářské komory, na projektu, jehož cílem je právě dosáhnout urychlení dovozu kvalifikované pracovní síly. Hospodářská komora sama tvrdí, že zelené karty nebudou tím průlomem pro dovoz málo nebo zcela nekvalifikované pracovní síly, a to z jednoho prostého důvodu. Systém zelených karet, který bude elektronicky přístupný celosvětově přes internetovou síť, bude atraktivní především pro kvalifikované zaměstnance, kteří budou hledat práci u nás, a způsob, který znemožňuje agenturní zaměstnávání držitelů zelených karet, nýbrž nutí je uzavřít pracovněprávní vztah přímo se zaměstnavatelem, výrazně pomůže právě kvalifikované pracovní síle, a to je to, co také český trh potřebuje a žádá. Z toho důvodu prosím, při projednávání ve výborech a potom v konečném schvalování toho zákona přihlédněte také k pohledu zaměstnavatelů, kteří za každou pracovní silou vidí zhruba 1 milion korun přidané hodnoty, kterou zaměstnanec firmě přinese.
Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Doktor. Připraví se pan poslanec Šlajs. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Já jsem se, dámy a pánové, vážení páni ministři, paní ministryně, nechtěl hlásit do rozpravy ve formě technické poznámky, a proto jsem se tedy přihlásil do řádné rozpravy. Budu reagovat pouze na tu část vystoupení pana poslance Davida Ratha, ve které se zmínil o symbolu dačické nemocnice. Nehlásil bych se do rozpravy, kdyby dačická nemocnice a věci, které se kolem toho projektu dějí, nebyly předmětem medializace někdy v uplynulém týdnu, tuším že v pořadu Střepiny. A musím říci, že jako soukromá osoba jsem shledával naprosto nevídané, do jakého světa lze posunout naprosto tendenčním pohledem na tu věc tak komplikovanou a složitou záležitost, kterou je osud projektu dačické nemocnice, která rozhodně není tak velkým problémem, aby zabírala velký prostor v jednání Poslanecké sněmovny, nicméně jako příklad toho, kam může zajít město středně velké v ambici sanovat určitou část péče zajišťované svým obyvatelům skrze zařízení, které má ve svém vlastnictví, to je příklad hodný minimálně k nastudování.
Město Dačice se rozhodlo v roce 1995 - snad se nemýlím, ale myslím si, že to je přesně v roce 1995 - převzít to zařízení do vlastní správy, do vlastnictví, a šlo tou cestou, kdy mělo ambici zachovat rozsah zdravotní péče, kterou tam předtím to státní zařízení poskytovalo, a za deset let správy a vlastnictví toho zařízení snědlo, ujedlo, odčerpalo to zdravotní zařízení 65 mil. korun z rozpočtu města. Nepřehlédnutelný potenciál, který to město rozhodně mohlo použít i na jiné účely.
Respektuji, že to bylo tehdejší rozhodnutí zastupitelstva a občané toho města nesli ty důsledky. Fakt, že dnes je příběh toho zařízení a dvouletá anabáze, dvouletý pronájem a provozování pod jiným subjektem používán pro znesvěcování toho, jak může zacházet soukromý vlastník, považuji za kacířské, nekorektní a naprosto nevěrohodné, protože provoz toho zařízení, ve vší úctě k rozhodování toho zastupitelstva, byť se tady můžeme lišit v osobních názorech na tu věc jako takovou, pro to rozhodnutí tenkrát hlasovaly všechny subjekty, každý člen zastupitelstva, bylo to suverénním rozhodnutím zastupitelstva, a jakkoli zmiňovat to rozhodnutí v kontextu nějakých neblahých důsledků nebo nějakých otřesů ve smyslu zajišťované lékařské péče je třeba přenášet na ty zastupitele toho města, ne je brát na sebe jako na Poslaneckou sněmovnu, případně to jakkoli komentovat, protože mně se to rozhodnutí příliš nelíbilo, považoval jsem je za velmi riskantní, viděl bych daleko raději vztah s úplně jiným zařízením, s úplně jiným subjektem, nicméně jaksi pokora před rozhodnutím toho zastupitelstva jako suveréna mi velela přistoupit k tomu tak, jak to je.
Ta věc je dnes zažehnána, je nastolena dohoda jiná, ale jakékoli další světlo vnášené, nebo jakékoli další kontrasty a příběhy jakoby k tomu připojené jsou naprosto zavádějící a považoval jsem za správné to uvést.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo se nyní přihlásil pan poslanec Šlajs, potom pan poslanec Rath a pan poslanec Urban. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Šlajs: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já až s podivem sleduji, jak někteří vládní činitelé skoro s nadšením hovoří o nutnosti přílivu cizinců na český pracovní trh. Pokud to posuzujeme ryze ekonomicky, a česká ekonomika je v relativně dobré kondici, a i když letos a příští rok dojde k nepatrnému snížení tempa růstu hrubého domácího produktu, je v dobré kondici. Pokud to měříme ryze ekonomicky, tak snad ano. Asi bychom potřebovali, aby na náš trh proudily více kvalifikované pracovní síly, nejen ty, které tady převážně máme. Ale ten problém má daleko širší společenský rozměr. V některých vystoupeních to tady zaznělo. Mluvil o tom kolega Wolf a především David Rath. Je potřeba tento problém vnímat v širších souvislostech.
Bylo tady hovořeno o problémech Francie, o problémech Paříže. Často se dohadujeme, zda Evropa je více modrá, červená, nebo oranžová. To se mění, ale Evropa postupně opět mírně skrytě hnědne. A pokud se podíváme na výsledky voleb v jednotlivých zemích, nechci žádnou jmenovat, abych se některé nedotkl, tak skutečně narůstá pravicový nacionalismus a je právě způsoben přílivem pracovní síly do těchto zemí.
V současné době Česká republika má 4 % cizinců, alespoň podle oficiálních čísel. Evropská patnáctka, standardní země, má kolem 7 %. I u nás se hovoří o tom, že toto číslo rapidně vzroste.
Já jsem členem výboru pro bezpečnost a momentálně i zpravodajem pro nový zákon o policii. Jezdím po jednotlivých orgánech policie, okresních ředitelstvích a jednotlivých služebnách, a vnímám, jak policisté upozorňují na to, jak začíná narůstat kriminalita cizinců, jak se zapojují zvláště mladí lidé, cizinci, do různých drogových aktivit. Rizika je potřeba vnímat v širších souvislostech.
Já žiji v městě Plzni a chtěl bych se s vámi podělit o problémy, které momentálně Plzeň má. V devadesátých letech, v jejich první polovině, hrozil kolaps Škodovky. Byl to známý problém. Tehdy Škodovka zaměstnávala 30 tisíc lidí. Urychleně se řešil projekt Borských Polí, projekt, který byl mnohokrát oceněn jako velmi úspěšný. Lidé, kteří v té době k tomu projektu přistupovali, tak určitě s nejlepším vědomím a svědomím.
***