(12.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Bylo zde hovořeno i o problematice zdravotně postižených. Musím říci, že signály, které mám z tohoto týdne, tak jak vychází ekonomika různých podnikatelů, kteří založili chráněné dílny nebo zaměstnávají legálně, ne fingovaně, ale reálně zdravotně postižené občany, tak bohužel asi budeme letos svědky, že těchto pracovišť zanikne nemálo a že se zvýší na úřadech práce počet těchto lidí, kteří se budou cítit ekonomicky špatně a sociálně depresivně. Když vezmeme, že v rámci celé republiky na jedno pracovní místo jsou dva nezaměstnaní, tři, kteří si hledají práci, tak musím říci, že silná restrikce není motivační, protože pokud se vám to nedaří, tak buď zkolabujete - a nechte si vytáhnout ze zařízení, která řídí Ministerstvo zdravotnictví, to je z psychiatrických léčeben, kolik tam je těchto lidí, a ne jenom zaměstnanců, ale i osob samostatně výdělečně činných - anebo to také může zvýšit kriminalitu. Ta začíná tím, že ten, kdo nemá dostatek finančních prostředků, krade železo, barevné kovy, a končí to třeba u přepadávání spoluobčanů anebo u alkoholu a drog. Kolektivní vina a snaha řešit vše plošně je cesta do pekel a já myslím, že tuto cestu bychom neměli podpořit.
Pokud se oháníme skutečností, že zde pracuje 150 000 nebo kolik zahraničních dělníků a že to jsou volná pracovní místa pro naše zaměstnance, tak musím říci, že poslední údaj za rok 2007 říká, že 76 396 občanů České republiky pracuje legálně v zahraničí. Jak znám naše lidi, tak bychom se možná dopracovali ke stejnému počtu těch 150 000 občanů, kteří pracují mimo republiku, takže tam je vlastně ten výsledek nula k nule.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Nyní vystoupí paní poslankyně Šojdrová, připraví se pan předseda vlády Mirek Topolánek.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, návrh zákona ve svém celku podporuji a jen uvítám, pokud se dokážeme na některých dílčích úpravách tady v Poslanecké sněmovně shodnout.
Chtěla bych se velmi krátce vyjádřit k jedné konkrétní části tohoto návrhu zákona, který se týká úpravy zákona o dobrovolnické službě. Tímto zákonem se služba dobrovolníků rozšiřuje na službu pro obec. Na tom by v principu nebylo nic špatného, naopak. Myslím, že je to správně, ale bylo by potřeba najít vyvážené postavení jak obce, tak neziskového sektoru, který se zatím dobrovolnictvím v té větší míře zabývá. Právě organizace z neziskového sektoru vnímají, že jde o určité zvýhodnění pro obce, které by jako organizace vysílající a přijímající dobrovolníky nemusely procházet akreditací.
Domnívám se, že je potřeba zvážit, zda se zde skutečně nedostává do určitého rozporu samotný princip institutu dobrovolnictví, které právě neziskový sektor chápe jinak, jako dobrovolníky, kterým nenáleží odměna, protože ji neočekávají. Nicméně myslím si, že je možné ve druhém čtení zvážit určitou úpravu právě této části. Tuto úpravu navrhují organizace sdružené v Radě vlády pro neziskový sektor a při projednávání ve výboru by bylo vhodné zvážit úpravu tohoto zákona tak, aby dobrovolníci mohli konat určitou službu také pro obce, ale aby zde bylo vyvážené postavení obce a neziskového sektoru, který se dobrovolnictvím zabývá.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Michaele Šojdrové. Nyní vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek a po něm paní ministryně Džamila Stehlíková.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že Petr Nečas v odůvodnění změn řekl všechno, co bylo potřebné, a ani já se nechci vracet k tomu, co je problémem české ekonomiky a co vytváří určitou bariéru k dalšímu ekonomickému růstu, a tím samozřejmě zvyšování blahobytu českých občanů, a to je nedostatek pracovních sil. Nechci diskutovat, jak dalece je strukturální, jak dalece je teritoriální, jak dalece omezuje další ekonomický růst.
Ta opatření, která musí být provedena - a na tom se shodují snad všichni, kteří v té oblasti dělají - musí být vedena několika směry.
Za prvé musí umožňovat, a to je problém celoevropský, daleko pružnější pohyb pracovní síly. To souvisí samozřejmě se změnou pracovního práva, s jeho větší liberalizací, a to je problém nejenom český, to je problém celoevropský a svým způsobem komplikuje i pro Českou republiku zavedení eura, řekl bych v době, do které my vidíme, nebo do data, které my vidíme a sledujeme.
Druhým problémem je samozřejmě tendence zaměstnávání pracovníků ze třetích zemí, ne ze zemí Evropské unie. Tam přece máme zájem na tom, aby na jedné straně byly naplněny požadavky zaměstnavatelů, na druhé straně aby ta práce byla legální, aby ti zaměstnavatelé platili za ně sociální a zdravotní pojištění, aby oni sami platili daně v této zemi, aby měli zdravotní, hygienické a bezpečnostní standardy na té úrovni jako všichni ostatní. To znamená musíme nějakým způsobem dohlédnout na zvýšení pohledu nebo zostření pohledu na nelegální zaměstnávání.
Myslím, že další problém je, že pokud existuje strukturální nezaměstnanost, kdy - jak už uvedl tady předřečník - se nepotkává nabídka s poptávkou na pracovním trhu, musíme rozšířit takové množství rekvalifikačních kursů a mít takové motivační nástroje pro ty lidi, kteří spadnou do sociální sítě, aby těchto rekvalifikačních kursů využili, aby se potkala ona nabídka s onou poptávkou.
Já jsem se chtěl přece jenom podívat na ten pohled z trochu jiné strany a podívat se na to z nadhledu, aby bylo jasné, že to není česká vláda, že to není český premiér, kteří tlačí tuto normu zuby nehty, aby chtěli poškodit české zaměstnance, případně české nezaměstnané. My jsme se stali v roce 1995 jako první země v rámci tranzitivních ekonomik členem OECD, organizace, která je respektovaná, která v sobě shromažďuje nejbohatší země světa. Je jich tam dnes třicet, pět dalších se bude přijímat, pět dalších bude sledováno jako pozorovatelé. Dostali jsme se tam v roce 1995 i díky tomu, že jsme provedli taková transformační opatření, která to vůbec umožnila. Ty země, které tam jsou, nemusím vyjmenovávat - je to Austrálie, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Lucembursko, Maďarsko společně s námi, Mexiko, Německo, Nizozemsko. A můžu pokračovat - Turecko, Velká Británie, USA ten seznam končí. Každé dva roky OECD dělá vyhodnocení ekonomik jednotlivých členských zemí a to poslední ohodnocení, které bude probíhat v následujících dnech oficiálně v Praze, zní následujícím způsobem - a je třeba vědět, že to nedělají ti lidé proto, že jsou nějakého politického zabarvení, ale že patří do toho klubu úspěšných a že realizovali už celou řadu opatření, která my se realizovat chystáme.
Samozřejmě, že to, co nám vyčítají, se dá předpokládat. Silný ekonomický růst posledních let jim připadá povzbuzující a rizika spojená s inflací zvládnutelná. Ty výzvy, na které oni upozorňují, souvisejí samozřejmě s problémem stárnutí a s fiskální udržitelností prostřednictvím reformy veřejných financí.
Další reformy - a já teď tady nechci předčítat programové prohlášení vlády, které se s tím, co nám doporučuje OECD, překvapivě kryje, pro některé překvapivě: ambicióznější stanovování rozpočtových cílů za pomoci zlepšování rozpočtování na centrální úrovni, např. ve zlepšení fungování střednědobých výdajových rámců. Nechci připomínat, že to byla moje vláda, která poprvé od roku 1994 tyto střednědobé výdajové rámce v loňském roce splnila.
***