(16.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Snažili jsme se kompenzovat jinými kroky, které naopak snižovaly inflační tlaky. To znamená naším cílem bylo udržet inflaci, pomoci centrální bance udržet inflaci ve stanoveném koridoru, a to se nám celou dobu dařilo. Vláda v těch minulých letech nikdy nemohla být obviněna z toho, že by zvyšovala inflaci, že by její reforma, která začala fungovat v roce 2004 a přispěla ke snížení deficitu veřejných rozpočtů, že by tato naše reforma zvýšila inflační tlaky. To se nestalo a ukazuje to údaj za rok 2005 - 1,9 %. To je první věc.
A jenom ještě dvě poznámky. Vy jste tvrdili - a je potřeba to opakovat a chtěl bych říct, že já to budu opakovat neustále, i když je to vládní koalici velmi nepříjemné - ale vy jste tvrdili lidem a tvrdili jste nám v Poslanecké sněmovně a tvrdili jste senátorům, že tato země se nachází na prahu rozpočtové katastrofy. Vy jste strašili lidi ve volební kampani v roce 2006, strašili jste lidi, když jste potom potřebovali prosadit takzvanou reformu veřejných rozpočtů, tvrdili jste permanentně, že jsme v dluhové pasti a že tato země se nachází na prahu rozpočtové katastrofy. Dnešní údaj Českého statistického úřadu jednoznačně vyvrací tyto vaše argumenty.
Deficit veřejných rozpočtů v posledním roce, kdy ještě parametry veřejných rozpočtů zásadním způsobem mohla ovlivnit minulá vláda vedená sociální demokracií, byl l,58 hrubého domácího produktu. 1,58! To je polovina povinného maastrichtského kritéria, toho maximálního tříprocentního limitu. Myslím si, že v žádné zemi v Evropě by něco takového nebylo označeno za počátek rozpočtové katastrofy nebo dluhovou past. Také nejsme v dluhové pasti, protože podíl veřejného dluhu, který je např. v Maďarsku 60 % HDP nebo v Itálii, v Belgii mezi 90 až 100 % HDP, tak ten podíl veřejného dluhu je v České republice aktuálně za rok 2007 na 28 % hrubého domácího produktu. Je to lepší číslo, než mají Slováci, než mají Maďaři, než mají Němci. Prostě ani celková zadluženost České republiky nesvědčí o tom, že bychom byli v dluhové pasti nebo na prahu rozpočtové katastrofy. Vy jste tady říkali věci, které nejsou pravda, a dá se to velmi jednoduše dokázat konfrontací toho, co jste říkali, a reality čísel nezávislého Českého statistického úřadu, která byla publikována právě dnes.
A poslední poznámka o tom, co je pravda, co není pravda a co je demagogie. Co je demagogie? Já jsem si všiml v dnešním tisku inzerátu, který vyšel a který zřejmě sponzoruje Občanská demokratická strana a ve kterém se píše: Zjednodušujeme a - tučně - snižujeme daně. No to je krásný příklad této demagogie! Já očekávám, že jestliže dnes schválíme tento návrh zákona - a my ho schválíme, protože i my jako opoziční poslanci pro něj budeme nepochybně hlasovat - tak zítra vyjdou inzeráty, které bude opět sponzorovat Občanská demokratická strana a bude tam napsáno: Zvyšujeme důchody. Zvyšujeme důchody - ale už tam bude chybět: zvyšujeme důchody poté, kdy jsme zvýšili ceny. A to bych chtěl připomenout. Vy jste nejprve zvýšili ceny, a teprve poté navrhujete zvýšit důchody. Ten inzerát není pravdivý. Vaše vláda nesnižuje daně, vy ty daně zvyšujete. Také to je pro vás velmi nepříjemná skutečnost. A znovu prohlašuji, že to budu opakovat stále znovu a znovu.
Vy jste v letošním roce zvýšili občanům daně a poplatky o 40 mld. nových korun. Z peněženek daňových poplatníků jste letos vytáhli nových 40 mld. korun, které spolkl státní rozpočet a rozpočty jiné. 40 mld. korun! Pokud jste snížili daň z příjmů, tak to mělo pozitivní efekt v rozsahu 19 mld. korun, ale to jenom pro někoho, rozhodně ne pro většinu obyvatel České republiky. 40 mld. korun nových daní na jedné straně misky vah - a na druhé straně misky vah 19 mld. korun snížení daně z příjmů.To nikdo nemůže vydávat za snižování daní. To není pro občany žádné snižování daní. Vy jste tu takzvanou reformu postavili na zvýšení daní pro středně- a nízkopříjmové skupiny. A to je také reálný fakt a žádná inzerce sponzorovaná Občanskou demokratickou stranou ten fakt nemůže popřít.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí pan poslanec Michal Doktor. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Uvedu pouze několik poznámek k vystoupení pana předřečníka, jen nevím, paní předsedající, jestli je řeč ještě stále o důchodech.
Tak za prvé, rád bych se tedy ale velmi ohradil proti tomu, aby zde bývalý ministr financí vytvářel, nebo se snad pokoušel i vytvářet dojem, že sociální demokracie v průběhu minimálně posledních čtyř let snižovala daně. Sociální demokracie v roce 1998 převzala složenou daňovou kvótu na úrovni 33,6 % a po operaci, kterou zde zmínil pan bývalý ministr financí, tedy přijetí nových daní z přidané hodnoty, resp. převedení systému toho, jak se ta daň vybírá a spravuje, do toho systému, který vyhovoval evropské legislativě, skočila v roce 2005 a 2006, resp. především 2005, složená daňová kvóta, tedy objem daní a poplatků, které vybírá vláda nebo stát z kapes daňových poplatníků, na své maximum, na celých 37,5 %. Jaképak snižování daní? Vy jste procenty, vyjádřeno z kapes daňových poplatníků i nominálně vyjádřeno, vybírali nesrovnatelně větší objem peněz v roce 1998, resp. v roce následujícím, než předtím, jak vám to Občanská demokratická strana předala.
Tvrdit tedy, že snad je vláda sociální demokracie a sociální demokracie jako strana tím subjektem, který tady kdykoli v minulosti daně snižoval, pravda není, pokud nezmíním přechod roku 2005 a 2006. To jsem tady uváděl kdykoli v minulosti. A to je jediný rozdíl mezi vystoupením mne a pana poslance Bohuslava Sobotky, protože ten takového dodatku není lidsky ani schopen. To mi vadí na té debatě, kterou zde vedeme, že zde vystupuje svazák Sobotka, který říká polopravdy, neschopen doříkat racionální čísla, která respektují jak Ministerstvo financí, tak Česká národní banka. To není debata, kterou se kamkoli dostaneme.
Ve smyslu měření těch výhod, které má české ekonomické prostředí k okolním zemím, ať už ve smyslu rychlosti zadlužování, které snad podstupujeme, nebo ne, je třeba uvést jedno docela vážné a vážené měření. V tom roce 1998 nás od ekonomiky Spolkové republiky Německo oddělovalo 7 procentních bodů. České daňové prostředí, česká ekonomika měla výhodu sedmiprocentního náskoku nad ekonomickým, resp. daňovým prostředím Spolkové republiky Německo. My jsme osm let systematicky - s výjimkou roku 2006, to podotýkám - zvyšovali daňovou zátěž na obyvatelích, kterou jsme od nich vybírali daně do státního rozpočtu, až do té výše, že jsme ztratili z tohoto náskoku většinu, kterou jsme měli k dispozici.
Ta debata, kterou zde máme vést, je důležitá jenom potud, abychom si uvědomili, jestli to zpoždění, ke kterému došlo mezi lety 1998 až 2006, resp. např. v letech, která jsem vám vyčítal, a to jsou ta léta, kdy jste neupravili absolutně vůbec nic v oblasti regulovaných cen nájemného, je to zpoždění, které nás teď dohání, a ztracená nevýhoda, kterou máme, resp. nemáme. Všechny okolní země snižovaly daňovou zátěž. Můžete se podívat na statistiku Eurostatu a zjistíte, že zatímco složená daňová kvóta všech okolních zemí České republiky buď zůstávala stejná,anebo klesala, a většina jich spíše klesala, tak pouze Česká republika v tom měřeném okolí byla jedinou zemí, kde daně rostly.
***