(19.20 hodin)
(pokračuje Bublan)
Ještě k účasti na stadionech. Já také nejsem příznivcem toho, aby policie opustila tento prostor a aby se tak nějak oddělilo to, co je jakoby privátní, to, co patří fotbalovým klubům, a to, co je veřejné, protože to skutečně bude stát stejný balík peněz. A pan ministr mi to potvrdí, že takové utkání Sparta-Baník, to je otázka někdy i několika milionů.
U zemí, kde měly velký problém s diváckým násilím, tam naopak došlo k většímu sblížení mezi policií a fotbalovými kluby. Tam došlo k tomu, že fotbalové kluby přejímaly od policie databáze výtržníků nebo notorických rváčů a přišly třeba na to, že je dobré dávat vstupenky na jméno, aby měly přehled, kdo kde sedí, a případně takového výtržníka nejenom vykázaly, ale třeba mu zakázaly vstup na stadion třeba i na několik let. Možná bychom měli jít cestou toho, že policie bude více spolupracovat s kluby a bude se snažit eliminovat divácké násilí, jak nejvíce to půjde.
Jako čtvrtou výhradu musím konstatovat určitou nespokojenost s přípravou tohoto zákona. Je pravda, že jsme na výboru pro bezpečnost měli asi šest jednání, ale většinou to byla jednání o deseti pilířích, které byly příliš obecné a obsah těchto zákonů vlastně tak nějak příliš nenaplnily. Pro mnohé z nás potom znění, které nám bylo předloženo, bylo i určitým překvapením.
Moje pátá výhrada se týká inspekce Ministerstva vnitra. Už to tady bylo několikrát zmíněno. Já se domnívám stejně tak jako někteří moji předřečníci, že řešení tohoto veledůležitého institutu je navrhováno polovičatě. Inspekce zůstává pod Ministerstvem vnitra, i když je posílena parlamentní kontrola a změněno jmenování ředitele, tak přece jenom bychom mohli využít této situace a udělat jaksi radikální řešení. Ono je to o tom, že - a kritika tady také zazněla - práce inspekce je nedokonalá a že je nějakým způsobem podjatá nebo ovlivňovaná. Tady názory budou padat stále a stále, dokud nebude skutečně nezávislá a nebude oddělena od Ministerstva vnitra. Je to ideální příležitost zřídit generální inspekci pro všechny bezpečnostní sbory a udělat z ní nezávislou instituci. Mnoho zemí toto řešení již má.
Neméně důležitá je otázka ekonomických postavení budoucích krajů. Teď jsme měli docela širokou diskusi o tom, jak by kraje měly vypadat, kolik by jich mělo být, jestli osm, nebo čtrnáct. Já se nejdřív zmíním o ekonomickém postavení. Nezastávám ten názor, tak jak to přednesl pan ministr a jak je to uvedeno v tisku, že by kraje měly mít ekonomickou samostatnost. To povede k tomu, že skutečně bude osm nebo čtrnáct policií a rozpočet těchto krajů bude určovat ministr vnitra, nikoliv policejní prezident. Pokud chceme mít policii jako jeden celek, která bude mít svoji hlavu v podobě policejního prezidenta, tak on musí mít v ruce i ekonomický nástroj. On nemůže řídit policii jenom nějak metodicky, ale skutečně musí mít v ruce i ekonomické nástroje a podle toho určovat, jaké peníze do jakého kraje půjdou a kolik peněz tam půjde.
Takže se přimlouvám za to, aby organizační složkou státu, tou samostatnou účetní jednotkou, byla policie jako taková, což doposud není, aby se samozřejmě změnilo programové financování, aby se týkalo pouze investic, aby se určitá ekonomická samostatnost na kraje přesunula, ale nikoliv absolutní. Je zapotřebí vedení policie ponechat nejenom v metodice, ale také v ekonomice.
A teď ke krajům. Já vím, že tady se možná budeme trošku lišit, že také názory jednotlivých poslanců a poslankyň budou odvislé od toho, z jakého kraje kdo pochází a jaké zájmy zastává. Chci jenom zdůraznit jednu věc. Kdybychom přistoupili na čtrnáct krajů, tak si musíme uvědomit, že to, co dnes osm krajů vlastní, tak čtrnáct krajů mít nebude. Protože dnešní krajská správa má kromě samozřejmě ředitelství především zásahovou jednotku, má sledovací službu, má kriminalistický ústav, má také zdravotní ústavy. A toto rozdělit nebo jaksi rozmnožit na dalších šest krajů je skutečně ekonomicky absolutně nemožné. To si myslím, že mi předkladatel potvrdí, že touto cestou jít nemůžeme.
Takže i kdyby čtrnáct krajů vzniklo, tak zase nebudou v tomto směru plnohodnotné. Zase budou muset třeba z Jihlavy, když jsme byli u Vysočiny, žádat o letku třeba z Brna nebo Budějovic, zase budou muset mít nějakou dohodu se zásahovou službou, která působí v Brně, aby jim pokryla Dukovany, a tak dále. Takže to nebude tak jednoznačné a spolupráce s hejtmany, pokud by nastala ve čtrnácti oblastech, by musela být vedena pouze v oblasti veřejného pořádku, v oblasti dopravy, v oblasti prevence kriminality a v oblasti krizového řízení. Tam si to umím představit. Ale už je to absolutně nemyslitelné, aby hejtman nějakým způsobem sledoval, zasahoval, ovlivňoval řešení kriminálních záležitostí. To bychom zde skutečně měli krajské tajemníky, tak jak to bylo dříve, že by se ptali, kde je co vedeno a jakým způsobem by se to dalo ovlivnit. Bylo by to pouze v těchto čtyřech oblastech, které jsem vyjmenoval.
My jsme samozřejmě na výboru kolem toho měli také velkou diskusi. Je problém třeba na Vysočině, kde hejtman má kraj rozdělen okresy do dalších tří soudních krajů a kde nemá konkrétního partnera. Já bych si klidně dokázal představit udělat z Vysočiny takový nějaký model, vyzkoušet to, jak je to tam možné, a teprve potom postupovat dále. Uměl bych si představit udělat nějakou skladebnost samosprávných krajů, aby nedocházelo k rozdělování a třeba Vysočina s Jihomoravským krajem tvořila jeden celek a podobně. Těch řešení je samozřejmě více, ale zase musíme mít na mysli: nechceme zde čtrnáct policií, nechceme čtrnáct nějakých celků, které budou na sobě absolutně nezávislé a budou se chovat tak, jak uznají vhodné nebo jak uzná za vhodné místní hejtman.
Moje sedmá výhrada je ve znamení vzdělávání. V zákoně mně chybí jasný systém vzdělávání. Mám současně pocit, že teď se oblast vzdělávání trošku mění podle potřeby a potřeba vychází z toho, že je nedostatek policistů a potřebujeme rychle policisty nabrat a rychle je poslat tam, kde nám chybějí. Já bych varoval před tím rychlým postupem, protože se nám to za čas vymstí, a pokud skutečně nebude důkladný vzdělávací systém, tak to poznáme za několik let.
V zákoně chybí také jasná struktura policie. Chápu a souhlasím s tím, že nižší celky by mohly být v kompetenci krajských ředitelů. Je však třeba zachovat určitou návaznost na státní zastupitelství a na soudy. Stejně tak chybí jasná struktura celorepublikových útvarů. Je velkou chybou možnost zakládat anebo rušit celorepublikové útvary jenom v kompetenci ministra vnitra.
***