(12.50 hodin)
(pokračuj Filip)
Jestli to vůbec přijmou a jestli to bude pro ně prospěšné. Nechtěl jsem mluvit dlouho, ale považoval jsem za potřebné tohle zdůraznit, protože kdybychom vždycky od začátku se pokusili o to, aby jednotlivé kroky, které činíme, byly pro lidi srozumitelné, byly lidmi akceptované, tak se dostaneme do mnohem menších problémů právě proto, že lidé by rozuměli i nám politikům, abychom se od nich neoddělovali a oni si říkali, oni jsou nahoře, my jsme tady dole.
V tomto ohledu děláme jednu velkou chybu a dovolte mi, abych se já k takové chybě nehlásil. (V sále je stálý hluk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan místopředseda Vojtěch Filip. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Jičínský. Potom řádně přihlášený Václav Exner.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Skutečně jenom stručně faktické poznámky.
K tomu, co říkal kolega Filip o tom, že jsme členy rodiny OSN. Já se k tomu samozřejmě hlásím, ale všichni víme, že to má obsah velmi vágní, kdežto jsme-li členy Evropského společenství v rámci Evropské unie, pak z toho přece jenom plyne něco mnohem konkrétnějšího i právně významnějšího. To jsou dvě různé věci.
Mohu souhlasit s kolegou Filipem v tom, že smlouva není moc přehledná. Svého času, když byla euroústava, dvě základní kapitoly, které se týkaly principu a institucionálního uspořádání, byly přehlednější. Ale nebyla vůle to v této podobě schválit. Pokud budeme teď namítat, že toto je špatné, tak to samozřejmě lze zablokovat, ale počítejme se tím, že bude léta trvat, než se Evropská unie v sedmadvacítce na něčem dohodne. Tím dáváme jasně najevo, že si proces další integrace nepřejeme. Tak to prostě je. Může se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale jisté věci jsou v určité podobě dány.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Hovořit bude pan poslanec Václav Exner. Pan místopředseda Zaorálek s faktickou poznámkou. Ne, takže pan poslanec Václav Exner, potom řádně přihlášený další poslanec, Jan Schwippel.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, pokládám za důležité reagovat na několik věcí z dosavadní rozpravy.
Pan místopředseda Zaorálek se neudržel ve svých vystoupeních a nakonec vystoupil velmi důrazně nejen jaksi z hlediska obsahu, ale také z formy, abychom ničemu nebránili, všechno přijali. Ale já plně souhlasím se všemi pochybnostmi, které vyjádřil o tom, jak implementovat to, co má být, a dokonce jak prodiskutovat, jestli jsme připraveni na akceptaci všech věcí a budou-li hlavně přínosné, a to jak u nás, tak i v Evropě.
Za druhé vyjádřil svou obavu, případně nedůvodnost, o posouzení u Ústavního soudu. Ale přece si všichni uvědomujeme, že Lisabonská smlouva, nové smluvní uspořádání v Evropské unii, je úmysl, aby platilo po celou řadu let, snad po desítky let, nebo aspoň deset let, a to v našich právních poměrech dokonce přednostně před ústavním pořádkem České republiky. Pan místopředseda Zaorálek říkal, že žádáme politické rozhodování Ústavního soudu. Ujišťuji vás, že nic mi není cizejší než to, že bohužel občas Ústavní soud rozhoduje politicky. Ale tady jde opravdu o odborné posouzení věci, která přímo z ústavy Ústavnímu soudu přísluší.
Pan poslanec Jičínský se vyslovil v tom smyslu, že není důvod, abychom zde přijímali takové usnesení, když má zprávu, že předseda Senátu má takový úmysl. Za prvé nevidím žádný důvod, proč by Sněmovna nemohla vystupovat svéprávně a samostatně a nemusela se odkazovat na Senát, ale za druhé - také přece máme právo na to, abychom využili ústavy tam, kde to je možné. Dokonce se domnívám, že v daném případě by to měla být povinnost.
Pan poslanec Benda namítl, že není možné jen tak se zeptat, že je potřeba sofistikovaná otázka. Jsem samozřejmě zvědav, jestli Senát udělá sofistikovanou otázku, sofistikovaný dotaz k Senátu z iniciativy ODS, jak bylo zmíněno. (V sále je stále obrovský hluk.) Ale pan poslanec Raninec tady přesně přečetl příslušný odstavec v ústavě, kde se vůbec nic o nějaké konkretizaci otázky nemluví. Hovoří se podle ústavy o právu obrátit se na Ústavní soud o posouzení příslušné smlouvy jako celku. Samozřejmě, že v tom případě také naprosto nepochybně dojde na otázku Listiny základních práv.
A koneckonců poslední věc, které se chci dotknout, to je otázka závaznosti, a to jak v oblasti lidských práv přes Listinu základních práv, ale i obecně. Přece máme dostatek zkušeností s tím, že konečným garantem v této oblasti je vždycky Evropský soud. Ten tuto otázku, bude-li pochybnost, vždycky nepochybně rozhodne. Tím, že se Evropská unie hlásí také k evropskému pojetí lidských práv podle Rady Evropy, tak přirozeně do budoucna by měl o těchto otázkách rozhodovat také Evropský soud pro lidská práva, který v rámci Rady Evropy působí ve Štrasburku.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Exnerovi. Nyní vystoupí pan poslanec Schwippel. Pak je přihlášený pan místopředseda Zaorálek. Ne, takže pan poslanec Schwippel jako poslední z přihlášených.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych už jenom krátce zareagoval na několik věcí, které tady zazněly v rozpravě, protože si myslím, že je důležité na ně odpovědět.
Nestává se mi to často, ale musím říci, že v tomto ohledu souhlasím skoro doslova s tím, co řekl pan Exner, že Poslanecká sněmovna je přece svébytná instituce, která může nějak postupovat, a nikoliv se spoléhat nebo odkazovat na to, co udělá Senát. Souhlasím také s tím, že podmínky v Konventu prostě nebyly demokratické. Protože jestliže si vzpomenete, tak Česká republika tam měla hlas pouze poradní a nemohla hlasovat.
V této souvislosti mi dovolte reagovat na slova o tom, že nějaký názor je mimo hlavní proud. To je stanovisko, které už jsem slyšel od pana Vladimíra Špidly v roce 2004. Chtěl bych upozornit na to, že tehdejší ústavní smlouva byla přijata zástupci vlád, zástupci 25 vlád, z nichž o týden později 21 prohrálo drtivě evropské volby. Takže bych byl opatrný s označováním, co je nebo není hlavní proud. Otázka je, co je hlavní proud a co je názor evropské byrokratické elity, respektive s ní spřažené elity v jednotlivých členských státech.
Další věc. Já nesouhlasím s tím, co tady řekl pan poslanec Jičínský, který vidí unifikaci jako cestu automaticky k větší prosperitě, k větší stabilitě a podobně. Chtěl bych tady uvést, že například v některých státech Latinské Ameriky je v podstatě v platnosti obdoba americké ústavy. Přece nechceme tvrdit, že v zemích jako Bolívie nebo Venezuela je stejná míra demokracie jako ve Spojených státech, přestože tam platí v zásadě stejná ústava. Něco podobného je možno uvést například u Itálie. Itálie se sjednotila, už je tomu hezká řádka let, přesto rozdíly, které tam panovaly v době sjednocení, tak tam existují dodnes. Prostě je rozdíl mezi nominální konvergencí a reálnou konvergencí. Neznamená přijetí stejného zákonodárství, což je princip evropské integrace, neznamená to, že automaticky se životní úroveň v zemích bude sbližovat. S tím prostě nelze souhlasit. Lze uvést další příklad východního Německa, které prostě převzalo v té době kompletně zákonodárství Spolkové republiky Německo. Také nedošlo k tomu, že by automaticky se životní úroveň v obou částech vyrovnala. Neplatí to, že pokud je shodné zákonodárství, je i shodná životní úroveň.
***