(11.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Chápete? To je docela široké vymezení. Zároveň už Ústavní soud konstatoval, to tady dnes připomenu, že Česká republika jako člen společenství, do kterého dobrovolně vstoupila, má také povinnosti zachovávat jeho funkčnost, nejsou-li dotčeny základní zásady, na nichž je česká společnost budována.
Víte, já si prostě myslím, že těžko budete hledat důvody, kde při takovéto ústavní definici budete hledat v tomto textu Lisabonské smlouvy něco, co by text ústavy nebo ústavu ohrožovalo. Já si prostě myslím, že pokud by byl tento text Ústavnímu soudu podán, tak by tak bylo s největší pravděpodobností učiněno z důvodů politických, nikoliv ústavněprávních. A zapojovat Ústavní soud do politického procesu rozhodování jako dalšího aktéra mi připadá nešťastné, protože si myslím, že to není jeho role. Jsem přesvědčen, že Ústavní soud by musel takový návrh zamítnout a jediná věc bude, že my budeme čekat a budeme ztrácet čas, který, jak jsem přesvědčen, potřebujeme k přípravě českého předsednictví a právě k implementaci této Lisabonské smlouvy. To je krok, který je klíčový.
Já bych na vás apeloval právě proto, abychom nezdržovali tuto debatu zbytečně. Tato debata ať proběhne důkladně, řádně, to je v pořádku, ale nevymýšlejme si důvody, proč ji protahovat, protože na tom ztratíme my. A ztratíme v přípravě, která je pro nás nesmírně důležitá, a ochudíme se sami o příležitosti, které nám implementace smlouvy v roce 2009 nabízí. Já bych si přál, abychom tu smlouvu chápali spíše jako příležitost než jako nějakého protivníka, se kterým tady chceme bojovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Bratský a připraví se pan poslanec Jan Schwippel.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já jsem byl na začátku poměrně udiven, když jsem slyšel svým způsobem až zdrcující kritiku současného stavu Evropské unie od pana kolegy Zaorálka. Určitě by to stálo za uspořádání samostatného semináře o tom, v jakém stavu se momentálně nalézají veškeré procesy v Evropské unii, nicméně on to bral určitě, jak ho znám, jako úvod k tomu, co chtěl pak říci dobrého o Lisabonské smlouvě, což je správné. Myslím, že každý subjekt naší politické scény bude asi mít jiné důvody, proč se vyjádřit kladně k Lisabonské smlouvě.
Já dnes mám příspěvek, který si původně připravil pan kolega Krill z výboru pro evropské záležitosti, a protože je ze zdravotních důvodů omluven, tak mě požádal, abych jeho příspěvek přečetl, což učiním. Možná že se pak v rozpravě vyjádřím ještě k dalším věcem.
Výbor pro evropské záležitosti průběžně projednává nejen návrhy evropské legislativy, ale zabývá se i institucionální reformou Evropské unie. Těsně před jednáním Evropské rady, na kterém byla Lisabonská smlouva exekutivami členských států sjednána v červnu 2007, náš premiér Topolánek v souladu s § 109 jednacího řádu Sněmovny informoval výbor pro evropské záležitosti o pozici, kterou Česká republika bude na jednání této Evropské rady zastávat.
Mandát vlády pro jednání o Lisabonské smlouvě byl mandátem koaličním, a tedy už na národní úrovni kompromisním. Tento koaliční mandát se vládě podařilo při jednání prosadit.
Předpokládaná Lisabonská smlouva je také výsledkem kompromisu, tentokrát kompromisu na úrovni evropské. Výsledná smlouva opustila ústavní ambice, není to nový ústavní dokument, jakým byla tzv. ústavní smlouva, která byla referendy Nizozemí a Francie odmítnuta. Jedná se o novelu stávajících smluv, Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o Evropském společenství. Byly opuštěny pojmy jako ústava, ministr zahraničí a ústavní symboly, které jsou spojeny především s federálním státem. Bylo vypuštěno i ustanovení o přednosti unijního práva.
Vedle uvedených změn, které Česká republika podporovala, bych chtěl upozornit i na některé další změny. - Zazněly v předcházejících rozpravách, nicméně pan kolega to tady má uvedeno, budu číst dál.
Jedná se tzv. oboustrannou flexibilitu. Tento zdánlivě technický detail by mohl umožnit také členským státům a nejenom samotné Komisi iniciovat zjednodušené evropské legislativy. Mohl by pomoci zbavit zejména malé a střední podniky nadbytečné zátěže. Tento mechanismus může přispět k jejímu prosazování na úrovni evropské. Ostatně i Komise sama si nutnost zjednodušení regulace uvědomuje a prosazuje v rámci své snahy o lepší regulaci tzv. better regulation. Princip oboustranné flexibility upravený v prohlášení o vymezení pravomocí připojeném k Lisabonské smlouvě umožňuje přenos pravomocí zpět na úroveň členských států, pokud se jejich výkon na úrovni Evropské unie ukáže jako neefektivní. K tomuto může dojít buď prostřednictvím změny zakládajících smluv podle článku 47 odst. 2 až 5 SEU, nebo prostřednictvím zrušení legislativních aktů, zejména z důvodu porušení principu subsidiarity nebo proporcionality. Prohlášení v tomto ohledu zdůrazňuje význam ustanovení článkem 208 SFEU. Pokud Rada na podnět jednoho nebo více jejích členů požádá Komisi, aby předložila návrh na zrušení legislativního aktu, bude Komise podle svého prohlášení těmto žádostem věnovat zvláštní pozornost.
Smlouva posiluje úlohu národních parlamentů při prosazování zásady subsidiarity, jejímž dodržováním se výbor pro evropské záležitosti zabývá již v současnosti. Jde o zásady, které brání zbytečnému přechodu pravomocí na unijní úroveň.
Smlouva zavádí nové kontrolní mechanismy v podobě tzv. žluté, oranžové a červené karty. Jde o možnost národního parlamentu vyjádřit již při předložení nové legislativy výhradu k návrhu, až po možnost legislativní postup zablokovat. Nejsilnější mechanismus tzv. červené karty, který je v podstatě vetem národního parlamentu, se má uplatnit v případě zjednodušené změny smluv nebo u návrhů v oblasti rodinného práva. Nově by pak mohl parlament následně napadnout přijatý legislativní akt i u Evropského soudního dvora. Tady se národním parlamentům otevírá nový prostor pro kontrolu dělby pravomocí mezi Evropskou unií a jejími členskými státy.
I když tedy smlouva přináší změny v rozhodovacích postupech a posun k rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě, odůvodňované větším počtem členů Evropské unie a nutností flexibility, kterými nemusí být nadšeni všichni, výsledný dokument je ve srovnání s tím, co navrhovala zamítnutá Ústava pro Evropu, přece jenom o trochu lepším kompromisem.
V podrobné rozpravě podám návrh na přikázání i výboru pro evropské záležitosti.
Jen na závěr, vzhledem k tomu, co jsem přečetl o úloze národních parlamentů, bych chtěl všem vám zde v sále, ale nakonec možná i mimo sál, zdůvodnit jednu věc. Přece Ústavní soud je naprostou součástí našeho legislativního procesu, věcí, která patří k rozhodování národních parlamentů, a pokud jakýkoliv dotaz ještě před přijetím tak důležitého mezinárodního dokumentu kdokoliv podá a bude posouzen Ústavním soudem, tak to není ke škodě věci. Čili domnívám se, že takové věci máme k dispozici, jsou to mechanismy řádné, demokratické a velmi důležité, a protože to je mimořádná, skutečně mimořádná mezinárodní smlouva, myslím si, že vyšší pozornost si rozhodně zaslouží.
Děkuji vám, přátelé, za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Prosím, pane poslanče, máte slovo. S faktickou poznámkou pan poslanec Šťastný.
Poslanec Boris Šťastný: Pane předsedající, dámy a pánové, moc se omlouvám. Já nejsem specialistou na tuto oblast, ale já nevím, jestli by se to tam nedalo ještě nějak zapracovat. Já jsem slyšel - žlutá, oranžová, červená karta. Tak jestli by se tam nedala přidat ještě zelená karta do toho návrhu. Omlouvám se. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Sklidil jste potlesk. Vystoupí pan poslanec Jan Schwippel, potom pan poslanec Zdeněk Jičínský.
***