(11.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Český triumf - oboustranná flexibilita - není nic moc. Rada požádá Komisi a Komise - a nyní cituji - "podle svého prohlášení žádosti bude věnovat zvláštní pozornost". To je vše. Při posílení většinového způsobu rozhodování od 1. listopadu 2014, který zvýhodňuje velké členské země, je důležitější spíš blokační limit, neblokuje-li nejméně tolik členů Rady, kolik představuje 35 % obyvatel Unie, a ještě jeden člen, je kvalifikované většiny dosaženo. Toto ustanovení zcela jednoznačně posiluje roli velkých států v Evropské unii.
Vážným problémem zůstává, že legislativní iniciativa i nadále je takřka výlučně na Komisi. Jen v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech je legislativní iniciativa možná též aspoň jednou čtvrtinou členských států, což ovšem je rovněž těžce dosažitelné.
My samozřejmě děkujeme Parlamentnímu institutu jak za to, že udělal svou verzi konsolidovaného znění nových smluv, tak také za to, že provedl rozbor dílčích návrhů, které přinášejí především v oblasti rozhodování změny zaváděné navrženou Lisabonskou smlouvou. Ukazuje se, že velký rozsah nahrazení jednomyslnosti v Radě není rozhodováním kvalifikovanou většinou. Rozhodování v Radě v nových a rozšířených oblastech, jednomyslnost rozhodování v Radě je snížená a rozhodování o společné zemědělské politice nepřináší více demokracie do samotného procesu rozhodování v Evropské unii.
Na základě toho všeho mi dovolte, abych navrhl v rámci projednávání v prvním čtení usnesení Poslanecké sněmovny, kterým Poslanecká sněmovna žádá Ústavní soud o posouzení souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem České republiky podle článku 87 odstavec 2 Ústavy České republiky. Dovolte mi zároveň, abych také navrhl prodloužení lhůty k projednávání této smlouvy v Poslanecké sněmovně. Jak už o tom mluvil pan ministr Vondra, času, zdá se, je zatím dost. V kompetenci bez souhlasu s navrhovatelem je však ve Sněmovně pouze 20 dnů. Proto toto prodloužení lhůty k projednání navrhuji. V případě, že by však předkladatel s tím souhlasil, navrhuji předtím hlasovat o prodloužení lhůty pro projednání v Poslanecké sněmovně o 150 dnů.
Podle našeho názoru je důležité, aby jednotlivé dílčí věci Lisabonské smlouvy byly řádně projednány. Jsme především toho názoru, že je nutné podle oborů projednat změny v rozhodování v Evropské unii. Na základě toho jsme názoru, že je potřeba připravit rozdělení částí, které by měly být posouzeny v odborných výborech Poslanecké sněmovny, podobně jako to děláme např. pro rozpočet nebo státní závěrečný účet. Jsme toho názoru, že takové dílčí rozdělení posouzení by měl připravit garanční výbor.
Na základě toho tedy v tuto chvíli navrhuji, aby projednání sněmovního tisku bylo přiděleno všem odborným výborům Poslanecké sněmovny.
Podle našeho názoru i snaha o projednání bez řádných podkladů, i to, co je samotným obsahem Lisabonské smlouvy, reprezentuje podvod na občanech Evropské unie a také na nás, poslancích a senátorech. Jde o snahu schválit bez vyjádření občanů, a dokonce bez pořádných podkladů v co nejkratší době problematický návrh. Vylíčené krásy, které přináší Lisabonská smlouva, jak to udělal místopředseda vlády Saša Vondra i zpravodaj zahraničního výboru Jan Hamáček, nemáme mít možnost ani řádně projednat.
Pokud by mělo jednání v Poslanecké sněmovně v prvním čtení končit projednáním v této chvíli, dovolte mi, abych také jménem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy navrhl zamítnout tento návrh v prvním čtení. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Exnerovi. Slova se ujme slova pan poslanec Jiří Paroubek, připraví se pan kolega Zaorálek. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, myslím, že pan kolega Exner může být spokojen s potleskem, kterého se mu dostalo z řad Občanské demokratické strany. Já se opravdu omlouvám voličům, nebo občanům České republiky, že jsem je někdy mátl, když v poslední době jsem se vyjadřoval v tom směru, že komunistická strana se snaží přibližovat myšlenkám Evropské unie. Není tomu tak. Bylo to chybné poznání.
Chtěl bych se vyjádřit ke dvěma věcem, o kterých zde hovořil pan poslanec Exner, prostřednictvím předsedajícího. Především bych chtěl říci, že podle posledního průzkumu barometru podporuje ústavní dokument zhruba 60 % občanů České republiky. To znamená kdyby bylo i referendum, uznávám, že by to bylo čistší. Snad jenom rychlost, kterou je potřeba celou záležitost provést, protože ratifikace se neprovádí, připomínám, jenom v České republice nebo v Polsku, jak se zdá, ale také se provádí a provedla už ve většině zemí Evropské unie.
Pokud jde o nepřehlednost, o které hovořil pan poslanec Exner, řekl bych, že ideálem přehledné ústavy je určitě Ústava Spojených států amerických. Ta obsahuje v preambuli 7 článků, dále 21 oddílů a 26 dodatků. To vypadá opravdu, že je to přehledný ústavní dokument. Ale dámy a pánové, ta ústava má také 2,5 tisíce výkladových stran! Takže on každý ústavní dokument je svým způsobem složitý.
Jak to řekl kdysi jeden řecký geometr egyptskému faraonovi, když ten ho požádal, aby mu vysvětlil v rychlosti zásady geometrie - není soukromé cesty ke geometrii, prostě je potřeba ty věci znát a studovat.
Dnes tedy přistupujeme k dalšímu procesu ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy. Nechci se zabývat všemi jejími prvky, ale jen těmi, které jsou pro nás, sociální demokraty, nejpodstatnější.
Sociálně demokratické strany Evropy i světa se od svých historických počátků vždy hlásily k mezinárodní solidaritě a spolupráci a společenskému pokroku. Všechny programové dokumenty sociální demokracie jsou touto zásadou silně prostoupeny, což se logicky promítá také do našeho vztahu k tomu nejbližšímu společenství, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí, tedy k Evropské unii.
Kdybych měl stručně charakterizovat naši stranickou pozici, pokud jde o Lisabonskou smlouvu, pak možná poněkud vzletně, ale jasně ji vyjadřuje dlouhodobý program sociální demokracie, ve kterém říkáme - cituji: "Evropská unie garantuje zachování a rozvíjení evropského sociálního modelu, jenž je skvělým výsledkem politiky pokrokových hnutí a stran Evropy 20. století, a jen tak se může tento model stát normativem globální spravedlnosti, která je cílem sociálně demokratického projektu pro 21. století." Tato slova zní možná nadsazeně, i snad poněkud pateticky, a proto se podívejme, zda právě požadavky sociálně spravedlivé Evropy Lisabonská smlouva naplňuje.
***