(10.50 hodin)
(pokračuje Exner)
Představitelé Evropské unie a některých členských států tvrdí, že smlouva poskytuje efektivní zahraniční a bezpečnostní politiku. To je však daleko od pravdy. Mezivládní konference je pověřena udržovat zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie bez spolurozhodování Evropského parlamentu. Listina práv je přesunuta do příloh. Kromě toho listina nerozšiřuje pole působnosti unijního práva nad moc Unie, ani neukládá jakékoliv zadání pro Unii, ani neupravuje úkoly, jak jsou definovány ve smlouvách. Jinými slovy, Evropská unie nebude zavázána učinit cokoliv nového, aby se tato práva stala skutečností. Otevírá se cesta pro posílení role velkých států, pro militarizaci, pro větší neprůhlednost, pro evropskou byrokracii a oslabení demokratických procedur. Suverenita a nezávislost lidu a národů jsou dále pošlapávány.
S odstupem zhruba 14 dní od samotného textu Lisabonské smlouvy jsme dostali důvodovou zprávu. V ní se na mnoha místech při popisu změn uvádí, že byly dohodnuty pro nepřijatou Smlouvu o ústavě pro Evropu mezivládní konferencí v roce 2004, což dokumentuje nepodstatnost většiny rozdílů. Někde se přímo mluví o zkopírování návrhu ústavní smlouvy, například pokud jde o hlavu 5 Lisabonské smlouvy.
Návrh Lisabonské smlouvy byl připraven podle mandátu Evropské rady z 21. až 22. června 2007, kterýžto mandát tvořil takzvaný výhradní základ, podle kterého portugalské předsednictví, tedy bez účasti veřejnosti nebo národních parlamentů, má připravit novou smlouvu. Jít cestou, v uvozovkách, jen změn současně platných smluv má tedy uklidnit odpůrce. Nejde o ústavu.
Správně se uvádí, že se Lisabonská smlouva od ústavní smlouvy liší spíše jen formou než obsahem. Formálnost změn v protiústavní smlouvě je vidět také na nových funkcích Evropské unie. Místo ministra zahraničních věcí bude nyní jen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Místo prezidenta bude stálý předseda Evropské rady a podobně. Stálý předseda bude navíc volen jen Evropskou radou, tedy exekutivou. Podobně vysoký představitel bude se souhlasem předsedy Komise jmenován Evropskou radou. Protože je však zároveň místopředsedou Komise, podléhá schválení Evropským parlamentem. Jeho zástupce, který bude předsedat významnému politickému a bezpečnostnímu výboru, už však takové proceduře nepodléhá.
Dámy a pánové, Komunistická strana Čech a Moravy je stále názoru, že rozhodovat o Lisabonské smlouvě je nutné prostřednictvím referenda. V tomto smyslu připravují poslanci naší strany návrh ústavního zákona, aby bylo možné takové referendum provést.
Je tady otázka, která byla vládou oznámena a o které se nyní vláda nezmiňuje, a sice jde o hlasování o žádosti o posouzení shody s Ústavou České republiky Ústavním soudem. Jsme toho názoru, že takové posouzení s ústavním pořádkem České republiky by mělo být provedeno.
Připomínám také, že poslední průzkum STEM, který byl ohlášen začátkem března, konstatuje: změnám a dopadům Lisabonské smlouvy rozumí 22 a nerozumí 78 % občanů České republiky. Je to další důvod pro získání pořádných podkladů, především nového textu smluv oficiálních, ale také toho, aby bylo jasně vidět, v čem jsou konkrétní změny. Zároveň podle názoru 52 % by měl smlouvu Parlament schválit, 48 % ne. Nejde tedy o příliš významnou většinu, podstatně méně než při referendu o přistoupení České republiky do Evropské unie.
Důvodová zpráva, která je nyní přiložena, je také částečně napsána v budoucím čase, ale příslušné věci se už staly. Ukazuje to na určitý spěch. Jde například o samotný podpis smlouvy, o vyhlášení Listiny základních práv a podobně. To, že ve smlouvě není výslovně ustanovena přednost práva Evropské unie před národním právem, je nahrazeno prohlášením č. 27. Navíc bude vlastně rozhodovat málo ovlivnitelná judikatura Evropského soudního dvora.
Pokud jde o posílení úlohy vnitrostátních parlamentů, které je stále zdůrazňováno, vidím to spíš problémově. Jde spíše o konzultativní možnost dohody jedné třetiny komor pro předběžné varování, žlutou kartu, případně jedné čtvrtiny v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva, nebo polovinu komor pro takzvanou oranžovou kartu. Mimořádný způsob projednávání bude v praxi těžko dosažitelný, protože vyžaduje velkou koordinaci mezi parlamenty, která dosud vůbec v žádoucích časových lhůtách neexistuje. Navíc věc pak musí jen přezkoumat, případně projednat mimořádným postupem Evropská komise. Veto, nebo červená karta, při změně způsobu rozhodování ve zvláštních případech je už dosažitelnější. Stačí jedna komora. Jeden stát může také mechanismem takzvané záchranné brzdy blokovat přijetí legislativy v oblasti trestního soudnictví.
Pravomoci vlád cestou zastoupení v Evropské radě a radách jsou pak stále nepoměrně vyšší než pravomoci parlamentů. V té souvislosti se například v Německu připravuje doprovodný zákon, který má v souvislosti s Lisabonskou smlouvou zajistit posílení role Spolkového sněmu a Spolkové rady především ve vztahu k vládě kontrolou jejího chování v Evropské radě a radách a schvalováním postojů před jejich jednáním. U nás se bohužel nic podobného nepřipravuje. Podle názoru Bundestagu, parlamentu Spolkové republiky Německo, prvním úkolem parlamentu je efektivní kontrola vlády. V tomto směru také už při proběhlém prvním čtení v Bundestagu byl souběžně doprovodný zákon, který by zvýšil roli parlamentu vůči vládě, projednán.
***