(14.40 hodin)
(pokračuje Čurdová)
My můžeme zavírat oči, jak chceme, můžeme říkat, že věci a jevy neexistují, ale spoléhat na to, že ponížený, diskriminovaný člověk bude mít vždy dostatek kuráže, schopností i znalostí, aby se domohl svého práva, je dětinské a hlavně nezodpovědné. Dnes a denně se z médií, a nejenom z médií, ale i ze svého okolí doslýcháme a seznamujeme s případy, kdy vidíme, že realita života je o něčem jiném.
Je nedůstojné demokratických principů právního státu zavírat oči nad standardy obsaženými v mnoha evropských směrnicích i v našich současných zákonech a připravovat zákon, který tento již dosažený právní stav nejenže nepotvrdí, ale dnešní existující ochranu, která existuje, dokonce sníží. To bohužel není cesta do Evropy. To není cesta k podmínkám slušné práce a k životu v důstojnosti a v respektu lidských práv, tak jak jsou zapsána v ústavě i v Listině základních práv a svobod, kterých se často z různých politických stran a v různých souvislostech dovoláváme.
Proto vás tedy žádám, abychom zapomněli na ideologické předsudky, které tu při minulé diskusi zazněly, a přijali pozměňující zákony, které tento zákon postaví tam, kde má být, a aby byl o tom, o čem má být, to znamená o úctě člověka k člověku a o všeobecné úctě k lidem.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, paní poslankyně. Rozhlédnu se nyní pozorněji zleva doprava. Pan ministr Svoboda se hlásí. Máte slovo, pane ministře.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já poté, co jsem slyšel tento příspěvek, prosím o opačný přístup k věci. Jediná šance, jak tento zákon schválit, je přistoupit na verzi, která je nejblíž původnímu vládnímu návrhu. Jinak tento návrh neprojde a budeme toto téma tady mít znovu a znovu.
My jsme v Legislativní radě pečlivě zvažovali, zda stačí jenom Listina základních práv a svobod a zda je nutné, nebo není nutné přijímat tento zákon. Závěr je, že tento zákon zapotřebí je a je to v této minimální - nebo pro někoho maximální- míře řešení tohoto problému. Prosím o velkorysost obou dvou stran, protože jinak toto téma tady budeme mít znovu a znovu, protože je náš implementační závazek antidiskriminační zákon přijmout. Proto prosím o pochopení pro to, že jedinou šanci má verze, která je nejblíž k vládnímu návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Prosím pana poslance Křečka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Křeček: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Slyším-li, že navržený vládní návrh a zejména předložené pozměňovací návrhy snižují dnešní úroveň, nedá mi to, abych obě úrovně nesrovnal.
Takže prosím vás, § 133a občanského zákoníku dneska říká: Skutečnost je tvrzené o tom, že účastník byl přímo - nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud řízení nevyžaduje opak.
Čili týká se to diskriminace pohlaví a má to soud za prokázané v pracovněprávních věcech. Je-li člověk diskriminován na základě věku, na základě svého náboženství nebo něčeho jiného nebo v jiných věcech než pracovněprávních, no tak se ho to potom netýká. Zatímco změna, která je navrhována panem poslancem Bendou, říká: Pokud žalobce před soudem uvede skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že došlo k diskriminaci jakékoliv, je žalovaný povinen dokázat porušení rovnosti.
No neříkejte mi, že toto je oslabení. Toto je přece podstatně, podstatně posílení. To není omezeno jenom na to pohlaví a není to omezeno jenom na občanskoprávní věci.
Dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k doprovodnému usnesení, které navrhl pan poslanec Šťastný.
"Lidská odlišnost je přirozenou a ničím nevymýtitelnou součástí lidského bytí." No samozřejmě. Ale toho se přece ten pozměňovací návrh vůbec netýká, nebo antidiskriminační zákon vůbec netýká! Samozřejmě že po přijetí tohoto zákona si nebudou lidé rovni, budou chytří, budou hloupí, budou chudí, budou bohatí, budou nám příjemní a nepříjemní. Ale tento zákon je přece o něčem jiném! Tento zákon přináší do společnosti to, respektive realizuje to, co do této společnosti před dvěma tisíci lety přineslo křesťanství, totiž myšlenku, že lidé jsou si rovni. Že nejsou stejní, to nikdo netvrdí. Ale že jsou si lidé rovni a že ta rovnost nesmí být porušena před zákonem ani před ničím jiným. Takže samozřejmě nepopíráme, že lidská odlišnost je přirozenou součástí. I po přijetí tohoto zákona nám někteří lidé budou sympatičtí, někteří nikoliv, ale to neznamená, že by si neměli být rovni a že by jim tato nerovnost měla být na škodu, pokud jde o náboženské přesvědčení, pohlaví atd. atd. Čili to jsou dvě rozdílné věci, které spolu nesouvisí. Prosazujeme rovnost před zákonem, rovnost ve společnosti, nikoliv stejnost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Paní zpravodajka, paní poslankyně Bebarová-Rujbrová, poté pan poslanec Jičínský.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Paní předsedající, jestli dovolíte, vaším prostřednictvím bych vzkázala kolegyni Čurdové i kolegovi Křečkovi, případně dalším, kteří se chtějí vyjadřovat k rozsahu lidských práv v tomto zákoně, bych si dovolila, pokud pan ministr Svoboda promine, interpretovat nebo přeložit to, co nám zde říká: V tomto zákoně nejde o rozsah lidských práv v oblasti rovných příležitostí. V tomto zákoně jde o splnění požadavku Evropské unie. Nic víc, nic míň.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ptám se pana ministra, zdali si přeje využít svého přednostního práva. Ano. Pane ministře, prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Já jenom jednu větu. Chci poděkovat za vystoupení pana kolegy Křečka, protože tady podpořil návrh pana kolegy Bendy a mimo jiné řekl to, co já se pokusil tady říci možná příliš odborně - že ten jeho návrh je velmi korektní a měl by být vyhovující i pro radikálnější příznivce této právní úpravy, protože víceméně přináší jediné: přináší ono rozdělení důkazního břemene, ale stále to klíčové důkazní břemeno je na straně odpůrce. Po žalobci se pouze chce, aby uvedl skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mohlo dojít k takovéto diskriminaci. To znamená je zde pouze snaha zabránit zcela šikanózním žalobám, které nebudou mít žádný reálný podtext. To si myslím, že je spravedlivé po žalobci požadovat. A i tak, pokud přijmeme úpravu, která tady byla navržena panem kolegou Bendou, je třeba říci, že to stěžejní břemeno vyvracení bude na odpůrci.
Takže si myslím, že návrh pana kolegy Bendy je kompromisní a měl by vyhovovat i těm, kteří by rádi volili radikálnější formu této právní úpravy.
***