(17.40 hodin)
(pokračuje Rath)
Dále, pan ministr Julínek se dokonce chlubil tím, že klesl počet zásahů záchranné služby. Dámy a pánové, jistě víte, že záchranná služba není zpoplatněna. Jak je tedy možné, že služba, kde není žádný poplatek, je konzumována méně než předtím, když se u ní nic nezměnilo? Prostě další argument toho, že tady nefungují poplatky, ale jakási hrůza pacientů z Julínkova zdravotnictví, protože chudáci ani nevolají záchrannou službu. Nechci ani domyslet důvody, proč to dělají. Jestli náhodou řada z nich raději netrpí tiše doma, než aby riskovali střet s Julínkovým zdravotnictvím. To je jistě odvážná spekulace, ale je, řekněme, z úrovně spekulací pana ministra, jak si chválí, že poklesl počet návštěv u lékařů tam, kde se poplatky platí. Ale jak to, že klesá počet zásahů záchranné služby, která zůstala dál bezplatná?
Pan ministr a jeho náměstek Šnajdr se také v médiích holedbali, že poklesl počet vydaných léků. Ano, dámy a pánové, počet dávek léků skutečně poklesl, ale to je velmi hrubý parametr. Daleko důležitější je se podívat, co to dělá s finančním vyjádřením, protože nás přece zajímají náklady na léky jako celek.
Dámy a pánové, podle nejčerstvějších, tzv. IMS dat, která sledují všechny farmaceutické firmy, distributoři, lékárny, řekněme nejaktuálnějších dat o spotřebě a nákladech na léky, vyplývá - a teď se prosím držte! - vyplývá, že meziroční nárůst - podtrhuji nárůst - nákladů na léky mezi únorem 2007 a únorem 2008 je téměř plus 10 %. Celkově tedy naši občané a systém zdravotního pojištění vydali v letošním únoru o 10 % víc finančních prostředků než v únoru předchozího roku. Ptám se: Kde je ta úspora? Kde je dopad reformy? Možná se ptáte, jak je to možné. Na jednu stranu klesají vydané dávky léků, na druhou stranu stoupají náklady na léky. Opět velmi prosté. Pan ministr Julínek v podstatě splnil to, co sliboval, to znamená klesá spotřeba laciných léků a prudce stoupá, naprosto nekontrolovatelně stoupá nárůst extrémně drahých léků. Takový nárůst Česká republika, dovolím si tvrdit, v historii ještě nezaznamenala.
Možná že mnozí z vás řeknete, že je to správné. Přece banality vyřadíme, ty laciné léky, ty drahé léky ať stoupají. Já jsem také pro. Pokud drahé léky přinášejí něco nového, přinášejí nějakou nadhodnotu, něco, co zde nebylo, něco, co starší léky nedokáží pacientům přinést. Je to skutečně tak? Bohužel analýzou zjistíte, že tomu tak není.
Teď se dostáváme k průniku dvou zajímavých věcí. Udělám krátkou exkurzi do světa léků a pak to promítnu do toho tolik holedbaného pětitisícového limitu ministra Julínka.
Dámy a pánové, každý nový lék je desetkrát, možná někdy až tisíckrát dražší než léky dosavadní, zatímco nový terapeutický potenciál přináší tak necelých 10 % z těchto nových léků. Čili je to asi něco takového, jako kdyby Škoda Mladá Boleslav přišla s "novým" modelem, který by byl třeba stokrát dražší než octavie a od současné octavie by se lišil jen tím, že třeba má jen nastrakato natřenou kapotu. Výrobce by tvrdil, že stonásobek dnešní ceny původní octavie je proto, že strakatá kapota je lépe vidět. Samozřejmě si zaťukáte na čelo a řeknete: který zákazník dá stokrát tolik za strakatou kapotu a za jakési ujištění, že auto je lépe vidět? Samozřejmě normální zákazník ne, ale Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny překvapivě ano. Ptáte se proč? Já se taky ptám proč? pana ministra Julínka. Protože až doposud byl lékový systém nastaven, že se pečlivě zkoumalo, zda vysoká cena je vykompenzována i nějakým benefitem, nějakým ziskem.
Víte - a teď se vrátím do toho světa léků. Každý nový lék, který je syntetizován, se začne zkoušet. Teď je důležité, co se bere jako výsledek, cíl zkoušky. Ono se tomu říká end point, tedy cílový bod. Nejlepší je, když jako cílový bod berete úmrtnost, tedy mortalitu. Přijdete s novým lékem, lék se zkouší a najednou se zjistí, že zatímco teď pacienti umírali, nyní jich výrazné procento přežívá. Možná byste se divili, že tento v podstatě nejtvrdší výsledek, nejtvrdší end point má jasně dokázaný jeden z nejlevnějších léků, který je snad víc než sto let znám, a to je aspirin. Prostě acylpyrin, kyselina acetylsalicylová, kdysi dávno syntetizovaná, dnes stojící pár halířů denně, ta má skutečně za sebou tvrdá data, že snižuje úmrtnost u pacientů s kardiovaskulárními chorobami. Naprosto jednoznačně. A nestojí nás skoro nic.
Když se podíváte na mnohá drahá cytostatika, která stojí třeba deset tisíc na dávku, zjistíte, že drtivá většina z nich takováto data nemá. Mít ani nemůže. Nedá se to úplně zjednodušovat, ale ono od toho jsou odborné orgány, aby pečlivě zkoumaly, zda ten lék za tu cenu je skutečně účinný, protože řada firem si stanoví určitým způsobem falešné cíle, falešné end pointy. Ne někdy záměrně nebo chybně.
Typickým příkladem je třeba cíl u léků proti tlaku. Velikost snížení krevního tlaku po podání léku se stanoví jako end point. Co je tím myšleno? Pacient předtím má třeba 220/160, po požití léku mu klesne tlak třeba do dvou hodin na 160/90. Lék báječně funguje. Takový lék třeba byl svého času nifedipin. Jeden z nejúčinnějších léků na snížení vysokého krevního tlaku. Ve studiích fungoval výborně. Výborně snižoval krevní tlak. Byl to zázrak. Prostě pacient přijel s vysokým tlakem, vy jste mu dali pilulku, během pěti minut měl tlak o nějakých třicet čtyřicet milimetrů rtuti níž. Samozřejmě jako nový účinný lék byl patřičně drahý. Co se zjistilo za tři roky? Za tři roky se zjistila taková patálie a svízel. Pacienti sice měli výrazně lepší krevní tlak, ale umíralo jich podstatně víc, než bylo těch, kteří tlak neměli léčen. Tak se tento lék stahoval z výroby a distribuce. Prostě byl odstraněn. Přitom jsme za něj vydali na celém světě, ale i v České republice desítky, možná stovky milionů.
Tím chci říci, že ne každý nový drahý lék nutně znamená jedině pozitivum. Takto vám mohu vyjmenovat mnoho dalších léků, které byly brány jako úžasné novinky, aby se po čase zjistilo, že buď nejsou účinné vůbec - mimochodem, jestli jste si všimli, nyní se vede ta diskuse třeba o nové generaci léků na depresi, antidepresiva, velmi drahé léky, které jsou celosvětově užívány, dnes se najednou ukazuje, že možná nejsou vůbec účinné. Čili my vynakládáme stovky milionů, možná miliardy za léky, které mají účinnost placeba.
Co tím chci říci? Že stát a pojišťovny musí velmi pečlivě zvažovat, jestli nový lék stojí za to platit.
Teď se dostávám k tomu pětitisícovému limitu. Dámy a pánové, tady pan ministr se strašně holedbal - a říkal to i pan premiér Topolánek v nějakém televizním pořadu, chápu, on tomu rozumět nemusí, tak přejímá řekněme ne úplně správné informace od svého ministra, pak se trochu v té skutečně zasvěcené veřejnosti zesměšňuje, má štěstí, že tomu rozumějí spíše jen vzdělaní lékaři a laická veřejnost to třeba tak nedešifruje, ale měl by si víc jak ministr Julínek, tak premiér Topolánek informace ověřovat.
***