(17.30 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Já tam logickou souvislost vůbec nevidím. Čili vidím jenom tu skutečnost, že tyto regulační poplatky zbytečně finančně zatěžují pacienty, občany, a zbytečně např. těm lékárníkům jako by zvyšovaly marži.
Myslím si, že ve své podstatě jsou regulační poplatky naprosto chybné, a proto by bylo rozumné je zrušit. A proto chci jednoznačně se postavit za tuto navrženou zákonnou předlohu a jednoznačně ji podpořit a chci vás rovněž o tuto podporu požádat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní je zde další přihláška a tu podal poslanec David Rath. Prosím tedy o slovo. (V sále je velký hluk.)
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, když tato vládní koalice přišla se svým návrhem na zavedení poplatků ve zdravotnictví, argumentovala především dvěma důvody. Ten první důvod byla snaha, deklarovaná snaha pana ministra Julínka udělat z pacienta váženého klienta. Druhý důvod…
Paní předsedající, mohu poprosit, aby ten hlouček…
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano. Já chci požádat zejména nyní kolegy na pravém spektru, ale dívám se teď spravedlivě i vlevo a vidím také, že tam je koho požádat o to, aby se věnovali tomu bodu, který projednáváme.
Poslanec David Rath: Já jsem až odtud slyšel paní poslankyni Horníkovou, jak tam vzrušeně něco říká.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Prosím tedy, aby všichni zasedli do svých lavic a případné věci, které se netýkají projednávaného bodu, odešli řešit mimo tyto prostory.
Poslanec David Rath: A druhý důvod byl důvod regulační. Asi stejně jako vy já dostávám spoustu dopisů od lidí, kteří mi píší své zkušenosti s poplatky, a jeden z těch čerstvých dopisů právě se týká zkušenosti pacienta, jak se stal váženým klientem. Rád bych to zde přečetl, aby mi pak pan ministr mohl odpovědět, jak to tedy je s tím, že se pacienti transformovali na vážené klienty díky poplatku.
Pán píše: "Jsem v důchodu, je mi 63 let a ještě pracuji. Kromě toho, že jdu vždy po půl roce na kontrolu kvůli tlaku a prostatě, nemarodím. Ale ouha! 14. 2. večer mě začalo bolet na hrudníku. Kouknu na internet, co to může být, nic moc se nedozvím. Žena s dcerou a dětmi na horách, doma jsem sám. Chodím po pokoji, ale bolest se stupňuje. Ve tři ráno se dobelhám na pohotovost na kulaťáku v Praze. Zvoním. Po asi osmi minutách, kdy se kroutím jako paragraf, vyjde vysoká sestra kolem třicítky a místo otázky, co mi je, chce hlavně občanku, kartu pojišťovny, a jestli mám 90 korun. Dám jí vše, ale zavře a nechá mě kroutit se dál venku. Po asi deseti minutách mě pustí dovnitř. Nejdřív nepříjemná sestra vyinkasuje 90 korun, ale pak paní doktorka kolem 45 let má vynikající přístup, jednání i péči. Změří tlak, poslechne mě, dostanu injekci, zaplatím 90 korun. Doktorka mě poučí, že si mám schovat paragon pro Ústřední vojenskou nemocnici, že jsem už platil, a jsem odvezen do ÚVN Praha. Sestra přemýšlela, jak mě tam poslat taxíkem či tramvají ve tři ráno, až musela doktorka zasáhnout, vzbudil se řidič sanity, co stála před pohotovostí. Přijedeme do ÚVN na emergency. Vyjdou dvě ženy v bílém plášti. Starší se žene ke mně, abych nejdřív zaplatil 90 korun. Namítám, že jsem už platil, a ukazuji paragon. Prý tady je taky pohotovost, tak zaplatit! Dovedete si představit bolestí se kroutícího člověka, jak se hádá o dalších 90 korun, když potřebuje pomoc? Tak samozřejmě se belhám k automatu. No, nemám už drobné, musím najít jiný, který rozměňuje papírové. Pak zpět k tomu, co mi dá lístek o zaplacení. Pak teprve mě převezme druhá žena - doktorka. Následně jsem přijat na interní oddělení k hospitalizaci."
Dámy a pánové, toto je zkušenost pacienta, váženého klienta? Ten pán měl shodou okolností velké štěstí, že třeba neumřel na infarkt mezitím, jak sháněl drobné a obíhal automaty, protože pokud by třeba infarkt měl, což při bolesti na hrudi není vůbec vyloučené, naopak, je to poměrně častá záležitost, tak ten pacient taky mohl zemřít v okamžiku, kdy běhal sem tam a sháněl automat. Ten pán si to nepochybně nevymyslel a ten pán není nepochybně jediný. Mimochodem, vy obdobné dopisy nedostáváte? Já jich dostávám za týden hned několik. Myslím si, že je dostává i pan ministr, ale ten jim nevěnuje pozornost.
Čili myslím, že dneska je tedy už z prvních několikaměsíčních zkušeností jasné, že poplatky - a to je ještě 90korunový poplatek, ne jen těch 30 korun, ale 90korunový poplatek! - z pacientů žádné vážené klienty prostě nedělají. Možná je s nimi zacházeno hůř, než když těch 90 korun platit vůbec nemuseli.
Pane ministře Julínku, prosím, prosím, vysvětlete mi, jak se díky poplatkům stali z pacientů vážení klienti, jak s tímto pánem bylo nakládáno jako s váženým klientem? Nebo takto vypadá nakládání s váženým klientem v Julínkově zdravotnictví? Tady vidíme, že tento první důvod regulace poplatků tedy neplatí a padá.
Druhý důvod - regulace. Pan ministr se hodně holedbal, že zavedení poplatků způsobilo pokles návštěv u specialistů, dokonce to médiím prezentoval jako vynikající úspěch. Asi o 25 % klesl počet návštěv u specialistů. Prosím vás, je skutečně možné takhle šmahem říci, že když přišlo o 25 % lidí méně v lednu, že je to skutečně jen pozitivní úspěch, že všech těch 25 % jsou skutečně ti simulanti, ti, kteří zneužívají zdravotní péči, ti, kteří jen nějakým způsobem se snaží získat neoprávněné výhody? Anebo je to trošku jinak? Část pacientů se předzásobila už předtím v prosinci, protože tam byl prudký nárůst návštěv u lékařů a prudký nárůst napsaných receptů v prosinci, a současně je tam asi i skupina pacientů, kteří prostě lékaře nevyhledají proto, protože mají strach z těch poplatků, ale přitom by návštěva u toho lékaře pro ně byla nesmírně důležitá. Přece pacient třeba s vysokým tlakem, který ze strachu, že na to nemá, nejde k lékaři, nebere své léky, tak to je jako plus, že nešel k lékaři? To, že dál chodí třeba s neléčenou hypertenzí nebo špatně kompenzovanou cukrovkou? No prosím, to vám každý student medicíny řekne, že je to jednoznačně minus. Jednak ten člověk ohrožuje svůj život a jednak za pár týdnů či měsíců celý zdravotní systém bude stát víc.
Čili já bych byl velmi opatrný v jásání nad tím, jaký byl pokles pacientů v prvním měsíci letošního roku u ambulantních specialistů, protože v tu chvíli se musím ptát, kolik procent pacientů je díky tomu poškozeno. Kdybych chtěl být jó demagogický, tak mohu dát otázku, kolik pacientů třeba kvůli tomu zemřelo. Ovšem to pana ministra Julínka nezajímá, protože mrtví nevolí a nestěžují si.
***