(14.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Troufám si tvrdit, že ministr zdravotnictví v tomto případě stylem jednání i celkovým postupem jde na hazard, a jsem přesvědčen, že v žádném případě nejde jen o věc ministerstva, do které nemají, jak se nám to snaží ministr i jeho úředníci nevybíravě tvrdit, ostatní co mluvit. I z tohoto důvodu mám plné pochopení pro aktivity různých společenských organizací, které se postupně stávají kvalifikovanými oponenty vládní koalice a hlavně hledají řešení, které by prospělo všem skupinám obyvatel. A ze stejného důvodu stojím na straně téměř 8 tisíc hospitalizovaných a 80 tisíc ambulantních pacientů, které zatím ročně ošetří brněnská Úrazová nemocnice. Proto, dámy a pánové, posuzovaný návrh zákona o přechodu úrazové nemocnice v Brně na město plně podporuji.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Dále v rozpravě vystoupí paní poslankyně Bebarová-Rujbrová. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jandák.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dobrý den, vážení. Já obdivuji dlouhý projev, který měl můj předřečník. Já si ale myslím, že tato Sněmovna postrádá jednu věc - trošku pragmatičnosti a stručnosti. Proto můj dotaz bude stručný a týká se merita věci.
Pane ministře, je pravda, že tuto nemocnici má privatizovat pan Chrenek a bývalý kolega Pohanka ji má řídit? Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Bebarová-Rujbrová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Já vám děkuji, pane předsedo. Dovolím si hned v úvodu svého vystoupení ohlásit střet zájmů. Jako jihomoravský poslanec jsem potenciálním pacientem úrazové nemocnice, která ročně hospitalizuje 7,5 tisíce pacientů a provede 8,5 tisíce operačních výkonů a ambulantně ošetří kolem 80 tisíc nemocných, takže dříve nebo později se pravděpodobně s lékaři úrazové nemocnice setkám, resp. přála bych si setkat se s nimi.
Já bych zde ráda uvedla do určité míry chronologii toho, co předcházelo předložení návrhu, kterým se zde zabýváme. Pan ministr rozhodl před rokem, počátkem dubna, o koncepci reformy zdravotnictví v Brně, jejíž součástí byl, tak jak byl zveřejněn, i záměr zrušení Úrazové nemocnice v Brně v její stávající podobě. Reakcí na zveřejnění tohoto záměru byla rozsáhlá petiční akce, která obsahuje v současné době 43 743 podpisů pod peticí, ve které se obrátili pacienti, ale nejen pacienti, a lékaři této nemocnice na Poslaneckou sněmovnu s poukazem na neuváženost záměru Ministerstva zdravotnictví, který povede podle tvrzení petentů k výraznému zhoršení dostupnosti zdravotní péče v Brně a k narušení záchranného zdravotního systému v Jihomoravském kraji i v kraji Vysočina, že dojde k prodloužení čekací doby na operace, že závažné zdravotní stavy nebudou včas ošetřeny.
Peticí se petiční výbor zabýval opakovaně. Poté, kdy jsme si na prvním jednání vyjasnili, že poslanci mají kvalifikované podklady a že tedy tvrzení o zadluženosti úrazovky, které bylo zjevně nepravdivé, nás neuspokojí, jsme přizvali k jednání i zástupce Jihomoravského kraje a města Brna. Znepokojilo nás zjištění, že Ministerstvo zdravotnictví nemělo vůbec zájem řešit situaci jinak než v rámci koncepce, která byla prezentována a která byla předmětem kritiky, že nejednalo s představiteli města Brna, kteří vstřícně projevili zájem toto zdravotnické zařízení do svého zřizovatelství převzít, a to s plným vědomím všech dopadů, včetně finančních, které by podobné rozhodnutí mělo.
Je o rok později a zástupci petentů se na nás obracejí znovu. Znovu opakují, že nevzniklo nic, že ve Fakultní nemocnici v Brně, kam měla být úrazovka takzvaně přesunuta, se upravuje pár sálů, ale že nic nového nevzniká, že dodnes není znám žádný konkrétní plán nového traumacentra ani časový harmonogram přesunu, že ministerstvo mlčí a odkazuje na ředitele Úrazové nemocnice a na ředitele nemocnice fakultní, z nichž každý prezentuje plány, které se vzájemně velmi liší.
Musím říci, že mě znepokojuje razance a bezohlednost, se kterou Ministerstvo zdravotnictví vstoupilo do citlivé problematiky zdravotnictví města Brna, že mě znepokojuje pohrdání názorem více než 43 tisíc občanů včetně kvalifikované odborné veřejnosti, že mě znepokojuje vyhrožování zástupcům petentů při různých příležitostech za to, že jménem svých spolupracovníků a svých pacientů se do této akce odvážili pustit, a že mě zneklidňuje i zpochybňování petičního práva samotného, když pan ministr několikrát před petenty i při jednání petičního výboru, ostatně i zde před Poslaneckou sněmovnou při projednávání zprávy o Úrazové nemocnici, znevážil oprávnění zaměstnanců tohoto zdravotnického zařízení využít petičního práva a na Poslaneckou sněmovnu se obracet.
Já bych byla velmi ráda, kdyby tato Poslanecká sněmovna rozhodla kvalifikovaně, kdyby rozhodla v zájmu zachování důležitého zdravotnického zařízení nejenom pro občany Brna a širšího okolí. Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Tejc, připraví se pan poslanec Ohlídal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Dámy a pánové, když koukám do poměrně prázdných, zejména koaličních lavic v této Sněmovně, tak si uvědomuji, že ne všichni si uvědomují, že tento problém Úrazové nemocnice v Brně není ani tak problémem regionálním jako problémem, který souvisí se zdravotnictvím jako celkem. To, co se děje nyní v Brně, se nejen může, ale já jsem přesvědčen, že bude opakovat postupně ve všech významných centrech zdravotnictví v České republice. Ukazuje se, a to je to důležité, jakým způsobem postupuje Ministerstvo zdravotnictví a jakým způsobem se chová ke špičkovým českým zdravotnickým zařízením. Téměř 50 tisíc občanů, kteří se podepsali pod petici, již pochopilo a protestuje proti tomuto způsobu.
Ministerstvo zdravotnictví začalo s rušením Úrazové nemocnice pod záminkou takzvané racionalizace brněnského zdravotnictví, ale termín racionalizace předpokládá, že něco je nehospodárné, neefektivní a nefunguje dobře. Ale opak je v tomto případě pravdou. Zdravotnictví v České republice, konkrétně v Brně, je jedním z nejvýkonnějších a nejefektivnějších zdravotnictví vůbec v Evropě i na světě. Výdaje na zdravotnictví v České republice jsou v rámci EU nižší při srovnatelné úrovni zdravotní péče a špičková zdravotnická pracoviště lékařských fakult a výzkumných ústavů poskytují péči na stejné úrovni jako světové špičky, při nesrovnatelně nižších nákladech. Navíc úrazová nemocnice je nemocnicí ziskovou. Nebyla v minulosti na rozdíl od jiných velkých nemocnic oddlužena.
Problém je podle mého názoru také ve způsobu rozhodování ministerstva. Rozhodovací proces by měl probíhat na základě analýzy, která zhodnotí současný stav a také zváží variantní způsoby. Varianty znamenají, že jsou více než dvě řešení, která jsou předložena k nějakému dalšímu posuzování. V tomto případě tyto podmínky splněny nebyly.
***