(10.10 hodin)
(pokračuje Orgoníková)
Často nebývá problémem prokázat znevýhodňující zacházení, tedy například propuštění ze zaměstnání starší osoby, ale těžké, až nemožné bývá prokázání diskriminačního důvodu, tedy že dotyčný starší člověk byl z práce propuštěn právě pro svůj věk. Z toho důvodu antidiskriminační směrnice Evropské unie stanoví povinnost členských států zakotvit přenos důkazního břemene - a teď cituji: "Členské státy přijmou v souladu se svými právními řády nezbytná opatření, aby jakmile se osoba cítí poškozená nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo odpůrci prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení."
Já bych se zde ještě zmínila o tom, o čem hovořil tuším pan poslanec Šťastný prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně. Mnohokrát je nám zde dáváno za vzor Slovensko. Já se nebráním tomu, aby nás ODS neustále upozorňovala na to, jak se tam všem dobře daří, ale pokud si z nich chcete brát příklad, ano, vezměte si ho i zde, poněvadž na Slovensku tato změna provedena byla.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Prosím paní poslankyni Bebarovou-Rujbrovou. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Dámy a pánové, návrh, který vám v tuto chvíli předložím, jsem z tohoto místa v uplynulých letech předkládala už mnohokrát. Vždy jste tento návrh odmítli, ale jsem přesvědčená, že chcete-li přijmout zákon, který má ve svém názvu rovné zacházení, tentokrát tento návrh odmítnout nemůžete.
Navrhuji, aby do zákona byla vložena nová část, a to část sedmá, s tím, že další budou přečíslovány. A tato bude znít:
Zrušení některých zákonů. Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění nálezu Ústavního soudu č. 3/1992 Sb., zákona č. 555/1992 Sb., zákona č. 254/1995 Sb., zákona č. 422/2000 Sb., zákona č. 147/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb., zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., a zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky, ve znění zákona č. 555/1992 Sb., zákona č. 256/1995 Sb., zákona č. 424/2000 Sb., zákona č. 35/2002 Sb. a zákona č. 362/2003 Sb., se zrušují.
Ano, jsou to lustrační zákony, lustrační zákony z počátku 90. let, které trvale vyloučily z působení v řadě funkcí ve státní správě, v justici a v dalších oblastech veřejného života občany, kteří byli v dokumentech bývalé Státní bezpečnosti evidováni jako její spolupracovníci. Podotýkám, že zákon nevylučuje z veřejného života pouze osoby, jimž byla prokázána spolupráce s represivními složkami bývalého režimu, ale i ty, které byly, a ukázaly to následně některé soudní procesy, často bez svého vědomí za spolupracovníky těmito složkami označeny. Pokud lustrační zákony nezrušíme, můžeme si na odmítání diskriminace jenom hrát a přijetí zákona, který má ve svém názvu rovné zacházení, by potom bylo výsměchem.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Prosím pana poslance Marka Bendu. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já chci přednést jeden pozměňovací návrh týkající se oné nejcitlivější části zákona, a to je důkazního břemene před soudy.
Jak jsem vám řekl, ústavněprávní výbor doporučil Sněmovně, aby uložila soudu zjistit materiální pravdu v případech diskriminačního jednání. Posléze po jednáních, která jsme vedli, soudím, že za prvé bychom zbytečně zase zatěžovali české soudy, což je asi ten nejzásadnější důvod v situaci, kdy ministr spravedlnosti se maximálně snaží soudcům a soudům odebrat zbytečné agendy, které je odvádějí od jejich rozhodování, což by mělo být jejich hlavním úkolem. Pokládám za chybné naložit na soudy další úkoly, které budou vyšetřovacího nebo prokazovacího charakteru. Zároveň ovšem nesouhlasím s návrhem, jak byl předložen původně vládou, to znamená se skutečností, že by celé důkazní břemeno mělo ležet na žalovaném.
Proto došlo ke kompromisnímu návrhu, který se snaží v souladu i s rozhodnutím Ústavního soudu v jedné věci, kterou už rozhodoval podle zákoníku práce, postihnout přesně to, co chtějí předpisy Evropské unie a co chce i justiční judikatura, která k tomu byla doposud vydána. To znamená rozdělení onoho důkazního břemene tak, aby žalující osoba, která se cítí být diskriminována, musela prokázat, že došlo k takovému jednání, které má znaky její diskriminace, a žalovaný, protože to je jeho subjektivní pocit, který asi může těžko prokázat někdo jiný, by musel prokázat, že toto jednání nebylo porušením zásady rovného zacházení, že bylo z nějakého jiného důvodu, nikoliv z těch důvodů, které zákon zapovídá.
Proto doporučuji, aby část třetí, změna občanského soudního řádu, tak jak byla navržena ve vládním návrhu, posléze upravena v usnesení ústavněprávního výboru, aby zněla nově takto: Návětí prosím zůstává a nebudu ho zde celé číst.
Část třetí. Změna občanského soudního řádu. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád včetně všech změn a doplňků zůstává stejný jako v obou předchozích návrzích.
§ 133a včetně poznámek pod čarou 56a, 56b a 56c zní: §133a. Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách, odkaz 56b,
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, v přístupu k veřejným zakázkám, v přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, odkaz 56c, nebo na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám, odkaz 56d,
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5. Odkazy 56b, 56c, 56d jsou shodné jako ve vládnímu návrhu a v usnesení ústavněprávního výboru. Znovu je nebudu citovat a předám je pouze legislativě. Jedná se o odkazy na směrnice Rady Evropské unie.
Doporučoval bych Poslanecké sněmovně, aby tento kompromisní návrh přijala, protože myslím, že je spravedlivým rozdělením důkazního břemene mezi žalujícího a žalovaného, lepším než návrh vlády a snazším pro rozhodování státních orgánů než návrh, který přijal ústavněprávní výbor. Proto doporučuji Sněmovně, aby tento návrh přijala.
***