(10.10 hodin)
(pokračuje Opálka)
Když se podíváme na evropskou patnáctku a budeme hovořit o tom, že budeme mít stejnou hranici odchodu do důchodu, tak vlastně svým rozhodnutím již teď odsuzujeme své nastávající generace k tomu, že budou o čtyři až pět let pobírat kratší dobu důchod v České republice než v evropské patnáctce. A když se podívám na Českou republiku a podívám se, jaká naděje dožití je u jednotlivých regionů, tak s hrůzou zjišťuji, že v Ústeckém či Moravskoslezském kraji je naděje dožití ještě o čtyři roky nižší, než je stanoven průměr ČR.
Vážené dámy, vážení pánové, já sice rozumím tomu, že pojistná matematika má své hranice a že je možno na tomto trojúhelníku pracovat s třemi parametry. Ale rozumím také tomu, že se naši odboráři brání tomu, aby Poslanecká sněmovna tak neuváženě dnes už rozhodla o tom, v kolika letech budou chodit v roce 2030 naši spoluobčané do důchodu.
Jako by věk odchodu do důchodu byl to nejdůležitější v celé důchodové reformě. Přitom naše rozhodnutí bude účinné u mužů až v roce 2016 a u žen v roce 2019. Do té doby totiž platí prodlužování věku odchodu do důchodu do 63 let a naše rozhodnutí nebude mít na důchodový účet žádný fiskální dopad.
Je třeba znovu zdůraznit mladým rodinám: Chcete-li si udržet určitý standard, chcete-li mít i důchodové zabezpečení, je vaší záležitostí, jak se budete chovat k reprodukci národa, když to řeknu tak trošku vulgárně. Pokud nebudete mít děti, bude samozřejmě třeba přijmout i tato nepopulární opatření. Ale přijímat toto opatření již dnes je jednak předčasné a jednak, jemně řečeno, necitlivé k řadě našich odvětví, kde naděje dožití je velmi nízká.
Podíváme-li se na prodloužení potřebné doby pojištění z 25 na 35 let, obecně si myslím, že s tím nemusíme mít velký problém. Ale když se nám tento jeden parametr kumuluje ještě s tím, že se nebude započítávat doba studia a doba nezaměstnanosti, pak se může stát, že řada občanů v podstatě do těch 65 let, pokud budou schválena, nebude moci tuto hranici v podstatě naplnit, protože to prostě nebude možné. Kumulace těchto parametrů, myslím si, už začíná být složitá a nebezpečná.
Pojetí invalidity zahrnuje v podstatě nejvíce úprav v jednotlivých zákonech. Novela se týká 32 zákonů a ve většině případů jde o legislativně technickou úpravu z důvodu změny jednoho parametru, to znamená pojetí invalidity. Jestliže dnes rozlišujeme částečnou a plnou invaliditu, pan ministr zde o tom dlouze hovořil, já musím říci, že ten propad do prvního stupně bude v podstatě výrazný a spousta občanů se s tím bude asi srovnávat tak složitě jako v roce 1996 - to bylo, když se řada občanů dostávala z plné invalidity do částečné, protože se změnily parametry.
Ono se říká, že se to nedotkne současných invalidních důchodců. Ono se současných důchodců ledasco nedotkne, ale ledasco se nedotkne také nás. My rozhodujeme především o těch, kteří přijdou po nás, a to se vždycky rozhoduje jakoby s lehčím srdcem. Ale občané, kteří mají invalidní důchod, jsou také téměř co dva roky zváni před posudkáře, který přehodnocuje jejich zdravotní stav. Kde je záruka, že v tomto procesu nedojde stejně jako po roce 1996 k překlopení řady těchto důchodů na daleko horší podmínky?
Já si myslím, že je zde řada otazníků, ale ten pro mě nejsilnější je v tom, že pojímat je nutné důchodovou reformu jako celek, jako celek všech tří etap, neodtrženě jenom tuto první etapu, a z tohoto důvodu si myslím, že po nevyjasnění dalšího postavení státního pilíře v rámci důchodového systému, po nevyjasnění, jak to bude s možností opt outu, je pro mě nepřijatelný i tento návrh zákona. Proto avizuji, že v rozpravě, která bude následovat, předložím návrh na zamítnutí.
Mám tady toho ještě více, ale přece jenom projednáváme jeden návrh zákona ve svých úvodních řečech už téměř přes hodinu. Já jsem slíbil, že budu kratší ve své rozpravě než pan ministr, proto své úvodní slov končím a vyjádřím se případně ještě dále v diskusi.
Ale na závěr, abychom si nemysleli, že jde jenom o parametry. Pan místopředseda vlády zapomněl říci, že je tady návrh na úpravu, že statut České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení již nebude vydávat ředitel České správy sociálního zabezpečení se souhlasem ministra, ale pan ministr. Já musím říci, že na mě to působí docela naléhavě v tom, jestli to není tendence k politizaci státní správy. Jestliže máme Českou správu sociálního zabezpečení ustavenou ze zákona, tak si myslím, že i statut je nadbytečný. Jestliže ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení je jmenován ministrem a může být kdykoliv odvolán, tak si kladu otázku, proč statut najednou nemá stanovovat ten, kdo je za činnost této organizace zodpovědný, ale pan ministr.
Dámy a pánové, já myslím, že toto je také velmi vážný a zásadní návrh ke změně a že bychom se měli o tom hluboce zamyslet. Děkuji zatím za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první vystoupí pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, za KDU-ČSL jsem se účastnil práce komise pro reformu důchodového systému, proto mi dovolte několik slov k předloženému tisku 435.
My považujeme reformu, takzvanou první etapu důchodové reformy, parametrické změny, za nezbytnou, o tom zde již hovořil pan ministr, a všichni si samozřejmě uvědomujeme, že se prodlužuje průměrná délka života, ale současně vedle toho se také rodí méně dětí, budoucích plátců do průběžného systému. Proto nějaké změně se určitě není možné vyhnout. My tady tento vládní návrh podporujeme, ale to za podmínky zavádění prorodinných prvků do důchodového systému. Protože podle našeho názoru mohou napomoci dlouhodobé udržitelnosti průběžného pilíře důchodového systému.
Dnes takovým prorodinným prvkem v našem systému je dřívější nárok na důchod maminek, které vychovaly děti. Tato možnost musí pokračovat nejméně do doby, než bude nalezen jiný vhodný nástroj, jak důchodový systém učinit i vůči rodičům, kteří vychovali děti, spravedlivějším.
***