(17.00 hodin)
(pokračuje Doktor)
Chtěl bych, aby napříště měl správce daně povinnost zdůvodňovat své rozhodnutí. Ti z vás, kteří se zabývají daňovou legislativou, a ti z vás, kteří mají ve svých praxích, ve svých odbornostech možnost být konfrontováni se zvyklostmi v oblasti správy daní a poplatků, tak víte, že praxe přístupu finančních úřadů v této věci je velmi rozdílná. Dokonce je ten reálný svět správy daní a poplatků tak rozdílný, že lze tvrdit, a s úspěchem lze tvrdit, že každý finanční úřad přistupuje k jednotlivým ustanovením zákona, a v tomto slova smyslu zejména v té oblasti represe a doměrků, s různou praxí.
Považuji za nemožné, aby rozhodnutí, které ukládá daňovému poplatníku povinnosti zaplatit daň, nebylo zdůvodňováno. V trochu přeneseném slova smyslu nebo ve velmi velkém zjednodušení lze totiž ten reálný stav popsat tak, že když se jako daňový poplatník, vůči němuž uplatňuje finanční úřad doměrek, stojím-li jako daňový poplatník před povinností doplatit nebo zaplatit daň, zeptám "Proč?", tak ta odpověď může znít: "Protože." Zákon totiž neukládá správci daně tuto povinnost. Neukládá mu povinnost své rozhodnutí zdůvodňovat a já považuji tento stav za nadále neudržitelný.
Považuji jej za neudržitelný zejména s ohledem na spravedlivé postavení a na spravedlivé a rovné zacházení se zákonem. Považuji za nemožné, aby finanční úřady v té reálné praxi a používání pomůcek v konkrétních daňových situacích postupovaly tak rozdílně, jak postupují dnes. Zároveň ovšem není možné - v podstatě není možné, aby se postup státu, správce daně proti nám nebo zacházení s námi, s daňovými poplatníky, sjednotil, protože buď jednotné výklady neexistují, anebo tam, kde existují, jsou uvedeny pouze na úrovni nižších zákonných norem nebo předpisů, které jsou předpisy interními. Daňový poplatník tedy nemá žádnou možnost seznámit se s prostředky a s pomůckami, které budou proti němu nebo ve smyslu toho řízení, které je s ním zahájeno, vedeny, a už vůbec nemá možnost kontrolovat, zda jsou v té či oné daňové situaci používány stejně - mohu-li uvést pomůcku, tak na finančním úřadě v Jindřichově Hradci, v Českých Budějovicích, v Praze nebo v Ostravě.
Zároveň také existuje fenomén, který je podle mého soudu nadále neudržitelný, a to je velmi výrazný rozdíl v efektivitě a v efektivnosti daňové správy. Zatímco průměrná periodicita, to znamená šance - šance v uvozovkách - daňového poplatníka v jižních Čechách, že bude navštíven finanční kontrolou, je zhruba jedenkrát v necelém roce, tak věřte nebo nevěřte, průměrná periodicita na území Prahy činí devět a půl roku. Jinými slovy, finanční úřad má možnost, nebo vychází se v tom modelu z úvahy, že každý jediný daňový poplatník, měl-li by být zkontrolován, bude zkontrolován jednou za devět a půl roku.
Soudím tedy, že ta různost zacházení s daňovými poplatníky je příliš velká, že je třeba vytvořit určitý tlak na to, aby se postup správce daně sjednocoval, aby byl zásadně spravedlivý a stejný v těch či oněch konkrétních daňových situacích. Považuji za nemožné očekávat, aby zároveň daňoví poplatníci zlepšili svou daňovou kázeň, aby zvýšili znalost zákonů obecně platných, když ten, kdo rozhoduje o jejich povinnostech, to rozhodnutí nemusí zdůvodňovat.
Zároveň jsem si vědom toho, že zde existuje usnesení vlády a stanovisko k tomuto sněmovnímu tisku, které vás vede k tomu, abyste návrh, který jsem předložil Poslanecké sněmovně, zamítli. To odvolání spočívá v naději, že jev, který kritizuji v důvodové zprávě, a to je věc, kterou vláda nikterak nezpochybňuje, ani vážnost té situace, se vyřeší přijetím nového daňového řádu.
Jako poslanec Parlamentu v třetím funkčním období poslouchám v naději a hypotéze, co všechno umožní vyřešit daňový řád, již třetí volební období. Naslouchal jsem těmto slibům jako poslanec opozice. A přestože mám velký důvod věřit tomu, že vláda vedená Občanskou demokratickou stranou bude v této věci postupovat efektivněji, obávám se, že není možné řešit reálné kolize v těch situacích, které vznikly, jsou řešeny teď v tomhle čase, řešit je tím, že slíbíme veřejnosti, že nový daňový řád, který bude přijat Poslaneckou sněmovnou tak, že vstoupí v platnosti 1. 1. roku 2010, kritizovanou věc vyřeší. K této úvaze mě vede především fakt, že Nejvyšší správní soud se velmi často a až příliš často zabývá právě správou daní a poplatků. Řeší svými usneseními právě reálné kolize, které spočívají v nestejném zacházení. Spočívají v tom, že správce daně, potažmo Ministerstvo financí, není ochoten uvolňovat informace a instrukce vepsané v těch interních směrnicích. A já myslím, že není možné daňovému poplatníkovi říkat, že přestože zde existuje reálná kolize, přestože zde existuje vzhledem k nestejnému zacházení se zákonem o správě daní a poplatků reálná nouze nebo reálná tíseň vyvolaná tím, že bude povinen zaplatit daň, a na konci je ta naděje spočívající v tom, že je zde Nejvyšší správní soud, který snad rozhodne v jeho prospěch, tak že to řešení spočívá někde v 1. 1. roku 2010.
Proto před vás předstupuji opakovaně se stejnou věcí. Zdůrazňuji, že pro přijetí úpravy, kterou jsem navrhl, už pro vás 163 poslanců a poslankyň hlasovalo. Žádám vás o podporu v té samé věci, kterou jsem prosazoval a úspěšně prosadil na půdě Poslanecké sněmovny již jednou.
Řekl bych, že na úvod tohoto sněmovního tisku a jeho projednávání jsem splnil svou roli předkladatele, a doufám, že ve vystoupení jak pana zpravodaje, tak ve vystoupení případně dalších poslankyň a poslanců zazní věci, k nimž se budu chtít vyjádřit a které rozkryjí a poodkryjí vážnost té věci a spíš budou apelem pro to, aby ten můj návrh, tak jak jsem jej podal, byl propuštěn do dalšího čtení, případně byly k němu přijaty další komponenty, pomocí nichž zjednodušíme a učiníme spravedlivější správu daní a poplatků v České republice. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Michalu Doktorovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, tím je Petr Rafaj. Prosím.
Poslanec Petr Rafaj: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ač opoziční poslanec, musím v tomto případě souhlasit s názorem vlády, a to že je třeba se postavit k tomuto tisku negativně.
Nechtěl bych rozvíjet informace, které jsou ve stanovisku vlády. Dotkl bych se pouze dvou, řekl bych, nejzávažnějších novel, které se tady navrhují. A to je § 46 odstavec 7, kde v této novelizaci se přiznává odklad vykonavatelnosti k dodatečným platebním výměrům vystaveným na základě daňové kontroly. Toto nelze z hlediska správy daně doporučiti. Lze tady totiž očekávat, že v řadě případů bude docházet k účelovým odvoláním podávaným pouze za účelem odkladu vykonavatelnosti platebního výměru, tedy k odkladu platební povinnosti. Tento argument byl již dříve vzat v potaz a akceptován i odbornou veřejností. Dále vlastní odklad plateb přináší i riziko spočívající v poskytnutí delšího časového prostoru k úniku majetku před případnou exekucí, před případným zajišťovacím řízením. Řízení je v tomto případě podstatně problematičtější a složitější.
***