(15.20 hodin)
(pokračuje Rybínová)
V této souvislosti bych také ráda upozornila poslance a poslankyně na výsledky odborných výzkumů, ze kterých vyplývá, že se neustále zvyšuje spotřeba alkoholu u dětí a mladistvých a zároveň se snižuje věk prvního užití alkoholu.
Dále bych ráda upozornila na pozměňovací návrh týkající se kouření ve vnitřních prostorách zařízení provozovaných na základě hostinské činnosti. I když nezastírám, že pro mne jako pravicového politika je nejbližší liberální varianta. Nejsem příznivcem regulací ze strany státu, i když samozřejmě vnímám, že jsou oblasti, ve kterých je zásah státu formou regulace nutný, regulaci kouření v restauracích za zcela nutnou nepovažuji. Přesto je na mně, abych jako členka pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví pozměňovací návrh s tzv. španělskou variantou, kterou považuji za kompromisní, předložila, neboť je výstupem z jednání. Pro tuto variantu se těsně za variantou oddělených prostor vyjádřili také zástupci pracovní skupiny, ale i poslanci v anketě, která mezi nimi proběhla.
Pro vysvětlení, jedná se o částečnou regulaci kouření v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti. Kouření může provozovatel hostinského zařízení povolit v případě, že celková plocha prostor určených pro prodej, konzumaci nebo podávání jídel nebo nápojů nepřesahuje 100 metrů čtverečních. V případě, kdy je kouření povoleno, je provozovatel povinen takové zařízení označit viditelně u vstupu tak, aby byla zajištěna informovanost osob před jejich vstupem do zařízení.
Návrh je veden především snahou o ochranu zájmů malých zařízení, jako jsou vesnické hostince, malé kavárny apod. Pro takové drobné podnikatele by bylo ekonomicky nepříznivé úplně zakázat kouření nebo budovat stavebně oddělené prostory, návrh by jim proto umožnil rozhodnout se, zda budou provozem zcela kuřáckým, nebo zcela nekuřáckým, pokud stavebně oddělenými prostory nedisponují nebo je z jakýchkoli důvodů nemohou či nechtějí zřídit. V případě zcela kuřáckých zařízení by pak zákon ukládal onu povinnost označit provozovnu tak, aby byla zajištěna informovanost hostů ještě před vstupem do zařízení.
Zastánci podobných návrhů jsou stále obviňováni, že obhajují kuřáky, nevnímají škodlivé účinky kouření na zdraví občanů a v neposlední řadě jsou prodlouženou rukou tabákové lobby. A já již poněkolikáté opakuji - neobhajuji kuřáky ani kouření jako takové, bezesporu škodí zdraví a je patologickou záležitostí, ale obhajuji právo na svobodné rozhodnutí jednotlivců, ať už se jedná o provozovatele zařízení provozovaných na základě hostinské činnosti a jejich svobodné právo rozhodnout se, zda povolí, či zakážou kouření ve svých zařízeních. Obhajuji právo nekuřáků rozhodnout se svobodně, zda vstoupí do zařízení s povoleným kouřením, a koneckonců i kuřáků a jejich svobodné rozhodnutí navštívit nekuřácké zařízení. Zdůrazňuji, že nejsem obětí tabákové lobby, vždyť stejně tak bych se já mohla domnívat, že zastánci přísné regulace kouření jsou obětí lobby firem, které vyrábějí prostředky pro odvykání kouření.
Jsem přesvědčena, že přísnou regulací kouření se dostáváme na velmi nebezpečnou cestu. Pokud ji přijmeme, budeme se chovat jako pokrytci, a abychom svou reputaci napravili, budeme muset přijímat další a další regulace. Navrhneme snad zákaz požívání alkoholických nápojů nebo jejich regulaci? Vždyť i tento koníček mnoha občanů má vliv na zdraví, počet úrazů, neshody v rodinách, týrání dětí, pracovní morálku, dopravní nehody a v neposlední řadě na kriminalitu. A to nepočítám, kolik finančních prostředků musí stát vynakládat na léčení alkoholiků, nemocí, které užívání alkoholu způsobuje, a další. Přistoupíme tedy k takové regulaci, aby každý návštěvník restaurace, hospody, baru mohl vypít jenom dvě piva nebo dvě skleničky vína? Skleničku tvrdého alkoholu pro jistotu jen jednu, neboť jak je známo, tvrdý alkohol způsobuje opilost rychleji a člověk ztrácí ve svém chování zábrany. Pak mnoho štěstí na takové cestě.
Většina z nás sleduje diskusi, která probíhá i v médiích, jejíž obsahem je kouření v restauracích. Mnohdy jsme občany prostřednictvím dopisů konfrontováni se situací v zahraničí, jsou nám pokládány otázky, zda jsou politici ve Francii, Velké Británii, Irsku a Itálii snad tak zpozdilí, že zakázali kouření v restauracích, a proč my se také nevydáme touto cestou.
K otázce úplného zákazu kouření či zákazu v případě, že zařízení nedisponuje oddělenými prostory, mne vlastně už v předminulém týdnu zaujala glosa, kterou jsem si přečetla na internetových stránkách týdeníku Respekt a neodolám, abych vám ji nepřečetla:
"Kuřáci, je vás slyšet až do vlády. Uběhl přesně měsíc od zákazu kouření ve veřejných místnostech ve Francii, neboli v oněch tolik diskutovaných barech, kavárnách a restauracích. Za nedodržování zákona tam už padly první pokuty. Zároveň se však objevil nový společenský fenomén. Kdo totiž nechce riskovat penále ve výši 68 eur, chodí z veřejné místnosti jednoduše kouřit ven. Současná francouzská města tak nabízejí pohled na jedince či hloučky kuřáků postávajících třeba před kavárnou, jejichž stolečky a bar pokryté opuštěnými šálky nebo sklenicemi věrně kopírují situaci na chodníku.
V lidském světě ovšem není nic dokonalé. Na jednu stranu se vzduch v barech a restauracích vskutku pročistil, avšak kuřáci před veřejnou místností své gitanesky nebo marlbora nepopotahují mlčky, ale vedou řeči. Což by přes den ani tak nevadilo. Jiná situace však nastává v noci, neboť nad bary a restauracemi bydlí lidé. Za právě uplynulý měsíc tak Francie zažila už nejednu hádku mezi hlučící skupinkou oddávající se tabakismu a občany v pyžamech, jimž besedy z chodníků bránily ve spánku. V několika městech, např. v Abbeville, Besançonu, Troyes, musela takto rozvášněné hlavy uklidňovat policie. Naopak na jihovýchodním předměstí Paříže jeden z kuřáků utrpěl lehký otřes mozku po zásahu květináčem.
Francouzská vláda proto začala zvažovat modifikaci protikuřáckého zákona. Lépe řečeno, po vzoru tzv. licencí opravňujících k nalévání tvrdého alkoholu jen v podnicích, jež za toto povolení zaplatily, zavést obdobné výjimky ze zákazu kouření. Samozřejmě za tučný finanční poplatek. Otázkou ale je, co by kabinet provedl v okamžiku, kdyby všechny kavárny, restaurace a bary do této výjimky investovaly peníze a ovzduší lokálů by se tak navrátilo do podoby před 1. lednem. Nabízí se ale i jiné řešení, s nímž přišel satirický týdeník Le Canard enchaîné: Když se pořád něco zakazuje, občanům jednoduše zakázat i hovory na chodníku." Já proto pevně věřím, že takovouto cestou se my nevydáme.
Vážené paní poslankyně a páni poslanci, dovolte mi na závěr poděkovat všem, kteří se na přípravě legislativních změn v pracovní skupině podíleli, ať už jde o poslance, pracovníky Ministerstva zdravotnictví či přizvané odborníky.
Vážená paní předsedající, dovolím si ještě se touto cestou přihlásit do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážená paní poslankyně. Nyní mám dvě přihlášky - řádnou přihlášku ministra zdravotnictví pana Tomáše Julínka a přihlášku předkladatele, resp. zástupce předkladatelů pana Borise Šťastného. Tedy přednost má pan ministr. Máte slovo, vážený pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy a pánové, já jenom několik poznámek k projednávanému poslaneckému návrhu.
Když byl předkládán tento zákon, upozorňoval jsem, a nakonec to říkala i paní poslankyně Rybínová, že jsme měli v legislativním plánu vlády komplexní přepracování zákona, protože není příliš kvalitní a neřeší jenom kouření, ale i ostatní věci. Nicméně tato aktivita otevřela tento zákon, Ministerstvo zdravotnictví tím pádem vytvořilo prostor pro jednání především proto, aby nedošlo k tvorbě až tady ve Sněmovně, aby měli poslanci a všichni, kteří se o to zajímají, kvalitní legislativní zázemí, aby byly připraveny varianty a pak se tady mohlo hlasovat o kvalitních návrzích, které potom v praxi jsou uplatnitelné.
***