(15.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
V minulosti opakovaně nastaly situace, kdy poskytovatelé zdravotní péče uplatňovali pohledávky za zdravotními pojišťovnami, kdy docházelo k soudním sporům, docházelo také k situacím, kdy dodavatelé nemocnice uplatňovali pohledávky za fakultními nemocnicemi. Rovněž docházelo ke sporům ve věci těchto závazků. Jakmile zde bude nastolena forma akciových společností, tak pravděpodobnost a riziko konkursu je značné. Já zde nevidím žádnou pojistku, která by směřovala k tomu, že nebude možné, aby ze dne na den se majetek např. Fakultní nemocnice v Brně stal součástí konkursní podstaty a byl realizován v rámci uspokojení pohledávek za touto potenciální akciovou společností.
To, co vnímám také jako riziko, je možný vstup soukromých akcionářů do takovýchto akciových společností. Já jsem nezaznamenal ze strany pana ministra zdravotnictví žádnou garanci či záruku toho, že po přeměně zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a po přeměně fakultních nemocnic na akciové společnosti nedojde k prodeji části či všech akcií soustředěných v těchto společnostech do rukou soukromých investorů. Chtěl bych upozornit na to, že je možné, aby došlo k prodeji těchto akcií nejen do rukou tuzemských soukromých investorů, ale také do rukou soukromých investorů, kteří budou v důsledku svého sídla mimo území České republiky chráněni smlouvami o ochraně investic.
Česká republika v první polovině devadesátých let uzavřela velké množství takovýchto smluv o ochraně investic. V té době ve snaze dostat se rychle mezi vyspělé země, dokázat světu, že standardně chráníme investice na území České republiky, jsme o zahraniční investice skutečně usilovali velmi intenzivně. Pozdější analýzy, které se realizovaly zhruba za deset let poté, kdy tyto smlouvy byly uzavřeny, v řadě případů konstatoval, že Česká republika v devadesátých letech přistoupila na podmínky, které nebyly úplně vyvážené. Přistoupila v těchto smlouvách na podmínky, které nebyly úplně výhodné. Nicméně tyto smlouvy platí a je politicky velmi obtížné si představit, že by vláda takovéto smlouvy o ochraně investic vypověděla. Navíc standardně tam existuje desetiletá výpovědní lhůta, takže i samotné rychlé vypovězení takových smluv by nemělo okamžité účinky.
A teď si představme hypotetickou situaci, která může být velmi reálná, to znamená, že akcionářem takové zdravotní pojišťovny se stane firma se sídlem v Holandsku, která na základě smlouvy o ochraně investic s Holandskem zažaluje českou vládu v situaci, kdy bude mít pocit, že vláda svými regulačními opatřeními uplatněnými vůči této zdravotní pojišťovně poškodila investice do akcií takovéto zdravotní pojišťovny. Pokud vám tato konstrukce připadá čistě teoretická, pak bych chtěl poukázat na praktický příklad z těchto dnů, týdnů a měsíců, který se odehrává na Slovensku.
Slovenská vláda Mikuláše Dzurindy rovněž transformovala tamní zdravotní pojišťovny na akciové společnosti a následně došlo ke vstupu soukromého kapitálu do těchto zdravotních pojišťoven, akciových společností. Nová vláda po minulých parlamentních volbách přijala zákonné regulační opatření, ve kterém zakázala těmto zdravotním pojišťovnám vyvádět zisk mimo systém zdravotní péče. Na základě změny zákona nyní soukromí investoři v těchto zdravotních pojišťovnách již avizovali slovenské vládě, a to nejméně ve třech známých případech, že chtějí vést arbitráže se Slovenskou republikou právě na základě smluv o ochraně investic. Tyto smlouvy jsou v zásadě tytéž, protože jsou to v zásadě smlouvy, do kterých Slovenská republika vstoupila po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky. Slovenské vládě tedy nyní hrozí v důsledku nedostatečného regulačního rámce nastaveného v době, kdy se tyto zdravotní pojišťovny převáděly na akciové společnosti, arbitráže v celkové kumulativní sumě zhruba kolem 30 až 40 miliard českých korun.
To je riziko, které zde existuje v situaci, kdy se převedou zdravotní pojišťovny na akciové společnosti a umožní se vstup soukromého kapitálu do těchto společností. Totéž a totéž riziko přirozeně může existovat i u fakultních nemocnic v situaci, kdy budou zčásti privatizovány a dostanou se do sporu s regulátorem, resp. s pojišťovnami, které budou uplatňovat regulační principy, tak rovněž se mohou tito soukromí akcionáři cítit poškozeni jakoukoli formou zákonné regulace a mohou využít té cesty, která je pro ně velmi zajímavá, to znamená žaloby na ochranu zahraničních investic, které byly realizovány např. nákupem akcií takovýchto fakultních nemocnic ve formě akciových společností.
Já jsem přesvědčen, že budoucnost, kterou zde nastínil ve svém úvodním vystoupení pan poslanec Julínek, je velmi riziková pro Českou republiku. Je nejenom riziková pro každého jednotlivého potenciálního pacienta - přiznejme si všichni, že všichni občané jsou potenciálními pacienty - ale je především riziková pro české veřejné rozpočty. Nikdo dnes nedokáže odhadnout, kam tato rizika mohou sahat. Myslím si, že by stálo za to, aby pan ministr Julínek Poslaneckou sněmovnu otevřeně o těchto rizicích informoval, aby zde vysvětlil, jak chce čelit těm hrozbám, které ukázala slovenská cesta privatizace zdravotních pojišťoven, jak je připraven na rizika konkursu pro zdravotní pojišťovny či fakultní nemocnice ve formě akciových společností, zda tedy Ministerstvo zdravotnictví chce prodat akcie těchto nemocnic nebo akcie těchto zdravotních pojišťoven.
Myslím si, že částečná privatizace ať už fakultních nemocnic nebo zdravotních pojišťoven sváže jakékoli příští vládě ruce, pokud bude chtít regulovat nabídkovou stranu zdravotní péče. Já chápu regulační poplatky jako jakýsi svérázný způsob regulace poptávkové strany ve zdravotnictví. To, co ovšem je legitimním nástrojem pro regulaci zdravotního systému, je také regulace nabídkové strany v oblasti poskytování zdravotní péče. A za tu regulaci je mimo jiné odpovědná vláda, protože ona musí hlídat, aby zdravotnictví nestálo příliš mnoho, aby prostředky byly v rámci zdravotního pojištění efektivně využívány.
Mám velkou obavu z toho, že v případě, že dojde k částečné privatizaci pojišťoven a významných poskytovatelů zdravotní péče, kterými jsou fakultní nemocnice, může dojít k tomu, že vláda v zásadě nebude mít možnosti regulovat v příštích letech nabídkovou stranu zdravotní péče a bude vystavena permanentnímu riziku nedostatku finančních prostředků, zejména tehdy, pokud akciové společnosti, kterými budou zdravotní pojišťovny, nebo akciové společnosti, kterými budou nemocnice, budou vyplácet dividendy a budou vyvádět část zisku, kterého dosáhnou tím, že ušetří v rámci prostředků vybíraných na zdravotní pojištění, budou vyplácet tuto část zisku svým akcionářům, protože to je legitimní věc ve světě podnikání. Pokud do něčeho investujete finanční prostředky, většinou očekáváte, že se vám v nějakém přiměřeném časovém horizontu vrátí zpět. Ve slovech pana ministra zdravotnictví, která jsme zde slyšeli, nebyla žádná záruka toho, že by Ministerstvo zdravotnictví mělo připraveno tak kvalitní regulační rámec, který by znemožnil vyvádění finančních prostředků, které lidé ze zákona platí v rámci zdravotního pojištění, mimo systém zdravotního pojištění, to znamená směrem k akcionářům a budoucím akcionářům zdravotních pojišťoven či fakultních nemocnic.
Myslím si, že je na místě, abychom zde dnes o těchto rizicích mluvili, dříve než bude pozdě, než vláda sem předloží své návrhy zákonů, než je, jak je jejím zvykem, proválcuje většinou jednoho či dvou hlasů. Tato rizika jsou velmi výrazná, mohou přijít v příštích letech do desítek miliard korun neefektivně vynaložených finančních prostředků, mohou jít do výdajů v rámci desítek miliard korun, pokud Česká republika prohraje arbitráže s budoucími akcionáři ať už zdravotních pojišťoven nebo budoucími akcionáři fakultních nemocnic.
Myslím si, že je dobré se poučit na chybách jiných. Je dobré se poučit na chybách, ke kterým došlo na Slovensku, protože tam při privatizaci zdravotních pojišťoven nebyl kvalitně a předvídavě nastaven regulační rámec. Dnes Slovensko možná bude platit v řádu desítek miliard korun za chyby, které se při privatizaci tamního zdravotnictví staly.
***