(15.20 hodin)
(pokračuje Marková)
Na setkání u kulatého stolu s premiérem 19. prosince loňského roku, kterého jsem se za KSČM zúčastnila, jsme kritizovali postupy a představy některých vedoucích pracovníků ministerstva o působnostech v přípravě reformy. Podali jsme stručnou informaci o přístupu KSČM k reformě a k činnosti kulatého stolu, kterou jsme závěrem formulovali do definice: Pojetí zdravotnictví musí být veřejná služba, v rámci které musí být řízená konkurence. Pan ministr Julínek prohlásil, že pod tuto větu se podepíše. KSČM tento výrok ministra chápe jako politické zadání v rámci činnosti a směřování kulatého stolu, a tedy reformy zdravotnictví. Mimochodem, i odborný tým kulatého stolu jednomyslně přijal tuto formulaci za svou.
Z tohoto výroku, který je i v souladu s usnesením vlády 632 i s výše citovanou závěrečnou zprávou OECD, současně vyplývá,. že opatření na straně nabídky jsou prvotní a opatření na straně poptávky druhotná. To znamená, že opatřením typu poplatky, spoluúčasti atd. by se ministerstvo mělo zabývat teprve až po analýze a závěrech kulatého stolu a po vyčerpání, respektive optimálním nastavení strany nabídky. Z tohoto prohlášení ministra zdravotnictví tedy vyplývá, že stanovení poplatků byl krok, který byl předčasný. Není podložen analýzou kulatého stolu a v případě potřeby by měl být specifikován až po zjištění chybějící diference financování zdravotnictví.
Salda zdravotnických pojišťoven neukazují na nutnost potřeby okamžitě vkládat další zdroje. Očekáváme tedy, že předložený návrh zákona o zrušení poplatků by měli podpořit v souladu s prohlášením svého ministra i poslanci koalice.
Poslanecký klub KSČM je přesvědčen o tom, že zavedením asociálních regulačních poplatků byl hrubě narušen, jak jsem již uvedla, princip solidarity. I když se o jakési solidaritě mluví v souvislosti se zavedením pětitisícového limitu. Ten v sobě ale nezahrnuje všechny nově zavedené platby ani skutečně zaplacené poplatky a spoluúčasti. Vzhledem k podmínkám jeho použití, například započítává se nejlevnější příplatek ve skupině, nikoliv skutečně zaplacený, tedy jde v podstatě o dezinformaci.
Vzhledem k současnému všeobecnému přepočítávání čehokoliv na peníze zatím nikdo neodpověděl na problém, že od okamžiku překročení tohoto limitu pacient stále platí a pojišťovna mu tyto částky bude se zpožděním vracet. Tedy lze říci, že pacient pojišťovnu vlastně úvěruje. Šlo by se ptát, jaké budou úroky, kdo je stanoví, proč se mají platit ze solidárního veřejného pojistného náhrady za poskytovatele, kterým šly peníze do jejich kapes. Neslouží veřejné peníze k dotování soukromníků?
Znovu opakuji: Vládní takzvaná poplatková reforma tak zavedla obrácenou solidaritu nemocných s ještě nemocnějšími, chudých s ještě chudšími, silně narušila principy sociálního smíru. Zdravotnictví bude jen pro někoho. Tím se ušetří finanční prostředky na nákladné výkony pro ty, kteří na to mají, a dokonce budou něco málo ze své kapsy solidárně přidávat.
Z výše uvedených důvodů poslanecký klub KSČM podpoří uvedený návrh zákona. Děkuji vám za pozornost. (Tleskají poslanci KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. O slovo se přihlásil pan ministr Julínek. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Děkuji, pane předsedo. Já si dovolím jenom rychle reagovat na to, co tady bylo řečeno v projevu paní poslankyně Markové. A zároveň přijímám tu výzvu k deklaraci a tady s plnou odpovědností na mikrofon říkám: Zdravotnictví a zdravotní služby je veřejná služba, má být pro všechny a má být solidární a tak je to obsaženo v nových návrzích zákonů. Zároveň nabízím klubu KSČM seminář, kde se o tom pobavíme, abych jim to mohl dokázat, aby netrpěli bludy, které jim někdo našeptává. Můžeme se na tom domluvit. Je to vážná nabídka, vážně míněná, a rád přijdu. Stejnou nabídku jsem udělal klubu ČSSD, nedostal jsem zatím žádnou reakci.
Znovu prohlašuji, že solidarita je a bude zachována tak, jak je postavena. Zároveň souhlasím s tím, co říkala paní poslankyně o kulatém stolu, že opatření je potřeba dělat na obou dvou stranách. A my jsme udělali okrajové malé opatření, co se týče regulace a vstupu na straně poptávky, regulační poplatky s ochrannou klauzulí pěti tisíc korun limitu, to znamená lepší situace než před zavedením poplatků. A to si myslím, že si můžeme dovolit. Dál v plánech reformy nepočítáme s nějakým dramatickým zvyšováním spoluúčasti, nepočítáme s přímými platbami a všechno se to odehrává opravdu na straně nabídky.
Tak jak jsem zmínil, české zdravotnictví při zavedení veřejného zdravotního pojištění potřebuje funkční zdravotní pojišťovny a potřebuje zákon o veřejném zdravotním pojištění, který dá pacientům jistotu nároku bezplatné péče ze zdravotního pojištění. Tak jsou nastaveny reformní zákony. To znamená, tady se nepochybně se musíme shodnout i s klubem KSČM na řešení situace.
Zároveň není pravda, že současná situace je ideální a že stačí jenom do ní nasypat více peněz. Z Transparency International vyplývá - ti odhadují dvacetiprocentní korupci. Z našich odhadů vyplývá přinejmenším dvacetiprocentní neefektivita. Pokud někam jdou peníze ze zdravotního pojištění a kam je předávají zdravotní pojišťovny, aniž by se ptaly, co za to dostanou jejich pojištěnci, tak to přinejmenším mizí ve dvacetiprocentní díře. My musíme maximálně se snažit ošetřit tyto předpokládané úspory nebo předpokládané peníze, tak aby mohly být lépe využity ve prospěch pacientů.
Dnešní zdravotní pojišťovny, které nemají žádné povinnosti starat se o zajištění péče svým klientům, podívejte se do současných zákonů, to prostě dělat nebudou a nemají pro to žádnou motivaci. Jejich jedinou povinností je udržet vyrovnanou bilanci, jejich jedinou povinností je předložit zdravotně pojistný plán. Nemají vůbec žádnou roli krýt riziko našich klientů, a tak se stává, že pacienti přicházejí do nemocnice a dovídají se, že na léčbu slepnutí, kterým trpí, tuhle zaplatí 30 000 korun a tuhle zaplatí 5000 korun, přičemž jsou to klienti stejné zdravotní pojišťovny. Nedostanou žádnou informaci, kam mají jít, kde dostanou péči.
Z průzkumu, který jsem už prezentoval vloni, vyplývá, že jenom 5 % českých pacientů při odmítnutí léčby se obrátí na svou zdravotní pojišťovnu. Většina z nich je ochotna bloudit po systému zdravotní péče a hledat tak dlouho, než se mu dostane zdravotní péče. To přece není funkční systém zdravotního pojištění. To se mnou musíte všichni souhlasit. A je to reálná situace.
Pacient v českém systému nemá zastání, nemá informace a nemá průvodce. Není možné, aby bezmezně věřil lékaři, protože je naprostým idealismem si představovat, že lékařská komunita je bezvadná, profesionálně zdatná a že je primárně nastavená na to, aby perfektně odhadla potřeby každého pacienta. To přece není reálné a možné a oni to ani dělat nemohou a takovou roli ani splnit nemohou. Oni potřebují profesně vykonávat a poskytovat zdravotní služby. Při těch drahých urgentních musí tohle zprostředkovat pro pacienta funkční zdravotní pojišťovna, která musí skládat účty státu, jak naloží s jeho penězi.
Jestli chcete, abychom setrvávali v tom současném stavu, tak prosím potom nemluvte o solidaritě, nemluvte o tom, co potřebují čeští pacienti, protože dneska to prostě nemají. A to, co já navrhuji, je zásadní změna právě v tomhle směru.
To, co tady bylo ještě řečeno - další výrok, se kterým klidně budu souhlasit s paní poslankyní Markovou, které si vážím, protože se zabývá problematikou zdravotnictví velmi poctivě: Ano, zdraví není zboží. Ano, hlad není zboží. Sytost není zboží. Protože je to nesmyslný výrok. Samozřejmě, protože zdraví se prodávat a kupovat nedá. Ani hlad, ani sytost. Ale zdravotní služby se u nás již dnes normálně nakupují a prodávají. Prostě to je fakt. Můžete si o tom povídat, co chcete, a je to neoddiskutovatelný fakt.
A my se musíme ptát, kam jdou peníze. Tady třeba příklad, že někde jsou přebytky ve zdravotních pojišťovnách. Co nám to pomůže, že tyto přebytky přesuneme do zdravotnických zařízení, když nemáme jistotu, že z toho bude vygenerovaná zdravotní péče o pacienty?
***