(15.00 hodin)
(pokračuje Křeček)
A konečně třetí příklad. Upozornil bych na text toho zákona, to je § 16a Poplatky odst. 8, který říká, že zdravotnické zařízení je povinno regulační poplatky vybírat, ale zejména při zjištění opakovaného a soustavného porušování této povinnosti. Rád bych věděl, pane ministře, co ti amatéři, se kterými jste ten zákon psal, tím mysleli - opakovaného a soustavného. Spojka "a" ukazuje, že musejí být splněny obě podmínky, to znamená jak opakované, ale také soustavné, pak teprve může být ta pokuta vyměřena. Čili jestliže já ho v pondělí vyberu, potom vyberu nějaký ve čtvrtek, další týden v úterý a potom zase nějaký v pátek, tak tak činím sice opakovaně, ale nikoli soustavně. V tom případě by nemohl být trest uložen a pojišťovna by nemohla ten poplatek účtovat. Žádný soud za těchto okolností by to samozřejmě neuznal.
Chtěl bych také upozornit na to, že přes veškerá vyjádření ministra a snad i jeho mluvčího máme dojem, že by to mohlo jít bez soudu. Bez soudu to být samozřejmě nemůže, soud o tom samozřejmě musí všechno rozhodnout.
Takže to by byly některé právní drobnosti.
Ještě bych se zmínil o jedné věci. Nevím, jestli je to známo poslancům z Moravy, zejména koaličním moravským poslancům, ale upozorňuji na to, že se tady projevuje zvláštní protitržní mechanismus, a jak se stále mluví o tom trhu atd., chtěl bych upozornit na to, že naprostá většina nemocnic na Moravě byla předána jedné firmě, jedné jediné firmě Agel, která získala nemocnice v podstatné části Moravy, a o nějaké konkurenci nebudeme vůbec moci v tomto případě hovořit. Takže nemocnice ve Šternberku, v Přerově, v Prostějově, v Šumperku, v Bruntále a ve Valašském Meziříčí dneska provozuje společnost Agel, čili jakákoli konkurence jak pacientů, tak lékařů, je zcela vyloučena.
To je vše, co jsem chtěl k této věci říci. Domnívám se, že ty právní námitky jsou závažné, o těch ostatních námitkách budou hovořit jiní kolegové. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Marková, připraví se pan poslanec Rath. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy vyjádřila k návrhu zákona na zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví a polemizovala se slovy, které tady téměř dojemně pronesl pan ministr zdravotnictví Julínek.
Z výzkumu STEM z 2. až 8. ledna 2008 vyplývá zcela jednoznačně: zavedení poplatku za pobyt v nemocnici, za návštěvu lékaře, pohotovosti, za položku na receptu, ani celkové zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví podle mínění velké většiny lidí, zhruba 80 %, ke zlepšení lékařské péče nepovede. Lidé nevěří tomu, že takto získané prostředky, vysáté z jejich kapes, budou efektivně využity ve prospěch pacientů nebo obecně lidí, kteří lékařskou pomoc potřebují. Zavedení poplatků je negativně vnímáno napříč celou populací. Rozdíly mezi různými sociodemografickými skupinami podle vzdělání, věku nebo sociálního postavení jsou jen malé. K poplatkům se stavějí negativně i jinak velmi optimisticky naladěné skupiny populace, jako jsou mladí lidé, podnikatelé, ba dokonce i lidé s dobrým materiálním zajištěním.
Tento výzkum veřejného mínění potvrzuje i odmítavý postoj KSČM nejen k zavedení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví, ale k celé koncepci připravované reformy zdravotnictví, započaté v rámci vládní koalicí schváleného zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Zákon v oblasti zdravotnictví porušil podle našeho názoru čl. 31 Listiny základních práv a svobod, který hovoří o nároku občanů na bezplatné poskytování zdravotní péče, hrazené ze solidárního povinného veřejného zdravotního pojištění. Tento asociální zákon, ostudně protlačený silou dvou přeběhlických hlasů v Poslanecké sněmovně, neprojednaný Senátem, ale zato podepsaný prezidentem všech občanů, byl odůvodněn nepravdivým tvrzením o plýtvání a zneužívání zdravotní péče ze strany pacientů a potřebností získání dalších finančních prostředků. I když ve stejném zákoně se systému výrazně krátí jeho příjmy kvůli zmrazení plateb za státní pojištěnce, kterých je více než 5 milionů, a stanovením stropu pojistného pro bohaté.
Celkové ztráty způsobené rozhodnutím vládní koalice stabilizovat státní rozpočet mimo jiné i podivnými, až pacienty okrádajícími postupy jsou ve zdravotnictví vyčísleny na více než 7 mld. Ekonomicky je totiž značně neobvyklé řešit potřebu údajně nutných dalších zdrojů pro zdravotnictví darováním miliard těm, kteří to nepotřebují. Dle našeho názoru je důvodem tzv. regulačních poplatků něco zcela jiného.
Pokud se podíváme do oficiálních podkladů kulatého stolu, na bilanci sald zdravotních pojišťoven, vyplývá z nich, že ve zdravotním pojištění je dnes dostatek peněz. Suma sald příjmů po přerozdělení výdajů na zdravotní péči zdravotních pojišťoven činila v roce 2006 plus přibližně 5,88 mld. korun, a saldo pohledávek a závazků též k 31. 12.l dokonce plus přibližně 27,7 mld. korun. A to neberu v úvahu stamiliony poskytnuté pojišťovnami na získání konkurenčních výhod v rámci boje o přetahování pojištěnců. I když akceptujeme námitky, že kladné saldo příjmů a výdajů mohlo vzniknout prodlužováním splatnosti faktur, proč jsou ale potom zůstatky v miliardách? A u salda pohledávek a závazků, že chybí většina faktur za prosinec, i při nadhodnocení fakturovaných částek na průměrné hodnoty je suma těchto zůstatků po korekci v řádu plus 8 až 10 mld. korun.
Naskýtá se tedy otázka, co s těmito přebytky v řádech miliard zdravotní pojišťovny dělají. Proč údajně chybějí zdroje a proč je nutné tahat těm nejpotřebnějším, což jsou rodiče dětí a důchodci, kteří dohromady čerpají přibližně 80 % financí zdravotní péče, další peníze z kapes. Proč musely být poplatky zavedeny a současně silně narušen princip solidarity darováním miliard. Určitě ne proto, aby se uspořila zdravotní péče čerpaná "nezodpovědnými" pacienty.
S tímto možným zneužitím veřejných prostředků, kterému mají napomoci i regulační poplatky, Komunistická strana Čech a Moravy zásadně nesouhlasí. Přímo se vnucuje úvaha, že sice jde o získání dalších zdrojů, ale pro jakékoli podnikání, a to na úkor poskytování veřejné služby. Věcné záměry připravovaných změn právních forem zdravotních pojišťoven, fakultních nemocnic a zřízení nového Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami tuto úvahu jen podporují.
Zhruba ve stejném řádu, jako jsou objemy předpokládaných výběrů regulačních poplatků, je dar ministerstva nejbohatším zavedením stropu pojistného. To vytváří předpoklad omezit placenou zdravotní péči - zatím se hovoří o 3 %, to je přibližně 6 až 7 mld. korun - a uchovat zisky nejen zdravotních pojišťoven k jiným účelům. Jinak řečeno, jde o to, převést část veřejných prostředků ze zdravotnictví mimo a dotovat jimi jakékoli podnikání. Tedy poplatníci by měli část svých plateb pojistného vlastně dávat k dispozici neidentifikovaným podnikatelům.
Navíc tím dochází k zásadnímu prolomení principu solidarity. Bohatí budou mít zajištěnu nákladnou zdravotní péči, na kterou jim budou solidárně chudí přispívat po korunkách, a tu běžnou, potřebnou, méně nákladnou si z uspořeného pojistného po zavedení stropu s vysokou rezervou v případě potřeby uhradí a veliké částky ještě při tom uspoří.
***