(17.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Konstatuji k tomu, že my v žádném případě v tomto směru nepopíráme onu vinu. Pan příslušný náměstek se okamžitě omluvil panu předsedovi výboru, navrhl způsob řešení, a to tak, že ten bod bude tedy projednán na příští schůzi. Já jsem se osobně omluvil panu předsedovi výboru, protože to považuji za pochybení ze strany Ministerstva spravedlnosti. V žádném případě bych však zde nechtěl používat termíny pohrdání a tak dále, protože to jsou věci, které mají úmyslný charakter. Tady ovšem došlo k informačnímu šumu, nikoliv k úmyslu ze strany vedení ministerstva vědomě neposlat svého zástupce na jednání příslušného výboru. Důvodem, proč k tomuto šumu došlo, byla ta skutečnost, že původně na pozvánce, kterou jsem měl uloženu na Ministerstvu spravedlnosti, tento bod byl v odpoledních hodinách od 13 do 14 hodin. Takto jsem to měl poznamenané v diáři a informace, že dochází k přesunu, bohužel ke mně nedošla. Tím nijak nevyviňuji to, že zástupce ministerstva na jednání nebyl, ale zdůrazňuji a trvám na tom, že to v žádném případě nebylo úmyslné a že se tak nejedná o pohrdání orgánem Sněmovny. Došlo k informačnímu šumu, a to proto, že změna oproti původní pozvánce, která byla uložena v mém diáři, nebyla mně bohužel v tomto směru doručena. Pravděpodobně pracovníky sekretariátu a já jsem z tohoto vyvodil náležitý kázeňský postih v rámci svého ministerstva. Já to tady nechci říkat, zdůrazňuji, jako výmluvu, pouze trvám na tom, že nešlo o úmysl, ale o nedopatření. Úmyslně bych si těžko nedovolil poslat nikoho na jednání tělesa Parlamentu, ale i přesto, jak jsem řekl, náměstek Korbel, který měl být přítomen, se telefonicky omluvil předsedovi výboru a já samozřejmě jako osoba, která stojí v čele ministerstva, jsem se předsedovi výboru také omluvil. Takže si myslím, že ze strany nás bylo učiněno zadost, aby slušné jednání zvítězilo a aby tedy takováto omluva zde padla, protože naším úmyslem není v žádném případě se vymlouvat a tyto informace zde v tomto směru skrývat.
Tolik tedy z mé strany. Já zde mohu samozřejmě popisovat další detaily a nuance. Pan náměstek Steiner, který tady zaskakoval za náměstka Korbela, dorazil na jednání výboru později, výbor už tu věc nechtěl projednat. Respektuji to. Výbor je suverén. Takže není pravda, že by nikdo nedorazil. Dorazil se zpožděním v tomto směru. Je třeba konstatovat, že Ministerstvo spravedlnosti má nejvíce návrhů v Parlamentu ze všech ministerstev. Je to 20 návrhů. Současně zasedal ústavněprávní výbor, a když došlo k přesunu oproti původnímu návrhu, tak tam došlo k této kolizi. Já jsem totiž původně počítal, že se účastním sám toho jednání v odpoledních hodinách a že věci v Senátu vyřídím dopoledne.
Takže, pane poslanče, tolik na vysvětlenou. V žádném případě nešlo, zdůrazňuji, o úmysl. Šlo o takovouto kolizi a nepřesnou informaci, která mi byla poskytnuta. Přesto jsme si samozřejmě vědomi, že plnou odpovědnost za to neseme my, a proto jsme také, jak pan náměstek, tak já, předsedovi výboru poskytli omluvu a navrhli jsme náhradní způsob, jak celou věc řešit. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Chce pan poslanec doplňující otázku? Chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Pane ministře, z těch časových důvodů chci vám jenom slíbit, že řeknu přesně chronologii těch událostí, které souvisely s náměstkem, kterému bylo telefonováno a který říkal, že je v zácpě a že se mu teprve po 50 nebo 55 minutách podařilo dostat do Sněmovny.
Já vás chci možná jenom požádat či poprosit, jestli při tom projednání ve výboru pro bezpečnost, protože takto to bude uvedeno v pozvánce, budete skutečně vy.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan ministr nechce reagovat. S další interpelací vystoupí pan poslanec Václav Exner na pana ministra Schwarzenberga a je to ve věci hlasování OSN - ochuzený uran. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane ministře, 31. října loňského roku v prvním výboru Valného shromáždění OSN byla projednávána rezoluce směřující k zákazu zbraní s ochuzeným uranem. Tato rezoluce byla schválena velkou většinou 122 hlasů proti šesti, nepřítomno nebo zdrželo se 35 zemí. Česká republika byla mezi těmi šesti zeměmi spolu se Spojenými státy, Velkou Británií, Izraelem, Francií a Nizozemím, které hlasovaly proti této rezoluci. Přitom jsou známy důsledky používání zbraní a munice obsahující ochuzený uran poté, co byly použity při válce v Zálivu, při plošném bombardování Jugoslávie a také v Iráku. Zdravotní důsledky byly již prokázány jak u vojáků Spojených států amerických, tak Velké Británie a také u českých vojáků.
Chtěl bych se vás zeptat, jaký důvod byl pro Českou republiku, že hlasovala tímto způsobem. Upozorním vás, že například bývalý velitel československé protichemické jednotky při válce v Zálivu pan Jan Való informoval o této munici takto: Je nebezpečná, protože se v okamžiku výbuchu uvolňují do vzduchu radioaktivní látky s mnohasetletým poločasem rozpadu. Pokud se někdo těchto zplodin nadýchá, může dostat rakovinu plic. Jsem přesvědčen, že se jedná o zbraň hromadného ničení. Munice z ochuzeného uranu lze srovnat s jadernou pumou, která se v milionech kouscích rozdrobí na obrovském území.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Chce pan ministr reagovat? Ano, chce. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, pane poslanče. Odzbrojovací agenda je jednou z nejdůležitějších v rámci jednání Valného shromáždění OSN. Česká republika v rámci prvního výboru Valného shromáždění OSN byla spoluautorem 11 ze 49 rezolucí a 3 rozhodnutí, z toho v oblasti jaderného odzbrojení 3 z 18 rezolucí a 2 rozhodnutí. V případě tzv. jaderných rezolucí a rozhodnutí se hlasovalo o 13, 5 bylo přijato konsensem a Česká republika hlasovala v 6 případech pro rezoluci, ve 2 případech abstenovala a v 5 případech hlasovala proti. K nejdůležitějším rezolucím, které Česká republika kosponzorovala, je například cesta k úplnému odstranění jaderných zbraní, návrh rezoluce úmluva o úplném zákazu jaderných zkoušek, návrh rezoluce opatření zabraňující teroristům získat zbraně hromadného ničení, to byl indický návrh, a návrh plnění smlouvy o zákazu použití, skladování, výroby a převodů protipěchotních min a jejich zničení atd.
Z dlouhodobého i letošního vystupování České republiky na půdě OSN jsou patrné naše konzistentní postoje na podporu mezinárodního odzbrojení, kontroly zbrojení a nešíření, včetně naplňování závazků vyplývajících z NPT, dále o smlouvě o plném zákazu jaderných zkoušek a dalších mezinárodních úmluv v oblasti zbraní hromadného ničení a konvenčních zbraní.
Pokud jde o munici s ochuzeným uranem, tak se z věcného hlediska nejedná o zbraně hromadného ničení, ale o konvenční zbraně využívající ochuzený uran za účelem zvýšení průraznosti. Přesto je pochopitelné, že využití ochuzeného uranu vyvolává znepokojení, neboť vyvolává řadu otázek. Právě proto i naše rozhodování o postoji k návrhu související rezoluce ve Valném shromáždění OSN bylo zvlášť obtížné. Přesto nakonec v našem postoji převážily výhrady, které vám dále objasním.
V případě rezoluce k problematice ochuzeného uranu, původně iniciované Kubou a nakonec předložené Indonésií jménem Hnutí nezúčastněných, se nejednalo pouze o vyjádření znepokojení z možných důsledků používání takové munice, ale také se jednalo o další politické a procedurální implikace. Obdobná rezoluce byla předložena na 57. Valném shromáždění Irákem a země EU tehdy jednotně hlasovaly proti.
***