(16.30 hodin)
(pokračuje Maršíček)
Taktéž se hovoří o potřebě rychlostní komunikace R7 Praha-Chomutov a ve hře je i autobusová hromadná doprava. Například v prosinci vstoupil v platnost nový autobusový jízdní řád - Dopravní podnik Ústeckého kraje zrušil 380 spojů. Kromě peněz brzdí stavbu nových silnic potíže s výkupem pozemků. To je i případ nového mostu u Litoměřic nebo dostavby rychlostní silnice R7 kolem Loun a Chomutova. Jak už jsem však naznačil, vážným problémem je kamionová doprava v Ústeckém kraji. Chybějící úsek dálnice, kde stavbu blokovali ekologičtí aktivisté, způsobuje, že v Lovosicích a v Ústí nad Labem nebo u Teplic se kamiony vracejí na přetížené silnice první třídy. V podstatě neřešitelná situace do roku 2010, než se dálnice dostaví.
Žádám o odpověď na následující otázku: Jak bude Ministerstvo dopravy nápomocno při řešení této svízelní dopravní situace? Nebo bude čekat až do roku 2010, kdy se snad situace vyřeší? Děkuji za odpověď.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr vystoupí se svou odpovědí. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Aleš Řebíček Děkuji, pane předsedo. Situace je skutečně složitá. Vzhledem k tomu, že jsem z toho kraje, samozřejmě ji vnímám podobně. Jezdím tam tudy samozřejmě často.
Otázek bylo více než ta jedna, která byla komplexní. To znamená, jak budeme řešit celou situaci. Odpovím na všechny otázky.
Co se týče kamionové dopravy, samozřejmě neexistence dostavby D8 je problém. My jsme to řešili tak, že jsme se snažili udělat to jednosměrně do Ústí a zpět do Teplic. Nicméně situace se nelepšila, protože my to nemůžeme přikázat příkazovými značkami, můžeme maximálně doporučit, a i když kamiony to zčásti respektují, tak samozřejmě nemusí. Nyní jdeme jinou cestou a chceme pomocí informačních tabulí odvést dopravu na R7, resp. využít obchvatu Chomutova a přes Horu Svatého Šebestiána. Slibujeme si od toho určité odlehčení.
Co se týče R7, bude zahájeno letos deset nových staveb. Věřím, že do roku 2010 problém bude vyřešen.
Co se týče majetkoprávního vypořádání s vlastníky pozemků, tam samozřejmě probíhá příprava, probíhají jednání. Já jsem optimista, že příprava podkladů pro vydání a zejména pro stavební povolení jednotlivých etap bude vyřešena v poměrně rychlém čase.
Co se týče ještě R7 jako čtyřproudové silnice, tam došlo k malinkému zpoždění, protože byl upraven normový stav, kdy z kategorie 22,5 m bylo dáno jen 25,5 m, to znamená šíře komunikace.
Jestli takto stačí, děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Chce pan poslanec doplňující otázku? Nechce.
Další interpelaci přednese pan poslanec Šplíchal na pana ministra Schwarzenberga ve věci české zahraniční politiky.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, pane ministře. Já jsem od vás a od pana místopředsedy Vondry slyšel na zahraničním výboru věty o strategii a o koncepci. Nebudu od vás vyžadovat žádnou strategii české zahraniční politiky. Domnívám se, že ta se dělá jinak. Chtěl bych prosté, jednoduché otázky položit vám jako ministru zahraničí a prosil bych o jednoduché odpovědi.
Otázka první. Případné uznání Kosovské republiky neznehodnotí rezoluci Rady bezpečnosti číslo 1244? Nebudeme směšní a nezesměšníme tím i OSN?
Za druhé. Nebude postup České republiky, pokud by protiprávně uznala samostatnost Kosovské republiky, zcela proti usnesení závěrečného aktu z Helsink z roku 1975? Říkám to i proto, protože vy jste byl představitel Helsinského výboru a velmi jste se tam angažoval.
Za třetí. Můžeme uznat vládu Kosovské republiky, ve které vedoucí roli hrají vlastně osoby spojené se zločiny, s obchodem s drogami?
Poslední otázka, jestli mohu věřit sdělovacím prostředkům. Jak jste to myslel, jestli mohu citovat? Jako právník vím, že bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN to není čisté řešení, ale v součinnosti s ostatními státy Evropské unie na samostatnost Kosova kývneme.
Prosil bych o jednoduché odpovědi.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr chce na vás reagovat, vystoupí se svou reakcí. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, pane poslanče, jsou to jednoduché otázky na poněkud složitý problém.
Dne 10. 12. 2007 vypršel termín pro poslední kolo rozhovorů mezi Bělehradem a Prištinou. K dohodě bohužel nedošlo. Podle názoru Evropské unie, Spojených států a jiných států tím byly vyčerpány veškeré možnosti pro dosažení jednání dohodou.
Rada bezpečnosti OSN se problémem zabývala v prosinci i v lednu. Nedosáhla dohody. Je zřejmé, že nebude možno přijmout rezoluci Rady bezpečnosti k novému vývoji. Mezinárodněprávním základem zůstává rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244 z roku 1990. Evropská rada přijala dne 14. prosince 2007 zásadní deklaraci, ve které konstatovala, že současný status quo v Kosovu je neudržitelný, a proto je potřebné přistoupit k řešení, které posílí regionální stabilitu. Dále Evropská rada vyjádřila připravenost Evropské unie vyslat do Kosova civilní misi v rámci evropské bezpečnosti a obranné politiky.
Při mé návštěvě v Kosovu dne 14. ledna 2008 se jasně potvrdilo, že kosovští představitelé plánují vyhlášení nezávislosti v nejbližších týdnech. Při té příležitosti ostatně jsem také samozřejmě navštívil srbskou menšinu. Lze předpokládat, že by k němu mohlo dojít v únoru, nejpozději však počátkem března. Samotný proces je podle mého názoru již nezvratný, a to i přes nejednotná stanoviska zemí zastoupených v Radě bezpečnosti.
V této situaci má Česká republika v zásadě dvě možnosti. První možnost je odmítání reality, pasivita, či (nesrozumitelné) vlastní český přístup proti vůli výrazné většiny členských zemí a také výrazné většiny v Kosovu samotném.
Pokud by se Česká republika při řešení této klíčové otázky nyní vyčlenila z hlavního názorového proudu v rámci mezinárodního společenství a zejména Evropské unie, přestala by být pro ostatní členské země unie relevantním partnerem při řešení otázek spojených se situací v regionu západního Balkánu. To by prakticky znemožnilo České republice prosazovat své priority v době českého předsednictví v Radě Evropské unie v prvním pololetí 2009.
Druhá možnost je snaha o dosažení konsensu v rámci Evropské unie a úzká koordinace našeho postupu s klíčovými státy unie. Vláda České republiky bude působit tak, aby v této věci došlo k dohodě členských zemí Evropské unie. Neschopnost přijmout společné stanovisko Evropské unie by oslabila nejen autoritu unie v Kosovu, po celém regionu západního Balkánu, ale také by oslabila nově posílenou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku unie.
***