(12.20 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Pokud jde o onu debatu, jaký má být poměr mezi přímými a nepřímými daněmi - protože na to se odvolával pan profesor Švejnar - tak bych chtěl připomenout, že v reformě, kterou tady prosazoval exministr financí pan Bohuslav Sobotka, bylo zvýšení podílu nepřímých daní na úkor daní přímých. Je to trend, který je ve vyspělé západní Evropě již dlouhodobější, a bylo by na samostatnou diskusi, jestli už se nedostal příliš daleko. Ale faktem také je, že nelze paušálně hovořit o přímých daních a o nepřímých daních, protože tento trend v západní Evropě se naplňuje tím, ne že se donekonečna snižují sazby, ale že se škrtají příslušné daňové úlevy. Protože jinak bychom se dostali do situace, kdy ten erár by skutečně zel prázdnotou.
Pokud jde o nepřímé daně, i tady jsou určité rozdíly. Zkrátka jak jde život a jak lidské aktivity dělají životnímu prostředí nedobře, tak mezi nepřímými daněmi narůstá váha daní ekologických. Na druhou stranu si nemyslím, že zejména v zemích, kde je nižší životní úroveň, je namístě nepřímé danění základních potřeb. A o tom, o ničem jiném to není.
Čili pokud jde o rovnou daň, myslím si, že jsme včera slyšeli jasné názory, kdo pro to je a kdo pro to není, kdo tento experiment chce zavádět do chudší země, protože ty bohaté na to nikdy nepřistoupily, a možná vědí velmi dobře, proč na to nepřistoupily. Současné Spojené státy, které mají problémy s kapitálovým trhem, ze Spojených států se šíří celá řada problémů ekonomického charakteru, také zvažují zásah do daňového systému. Ale rozhodně to nebude cesta k přímé dani. Budou zkrátka řešit ony daňové úlevy a daleko jemnější předivo daňového systému, než jak tady naznačoval například pan ministr financí.
Zkrátka některé argumenty jsou poměrně laciné. Já si myslím, že tuto dílčí korekci si loňská reforma vyžádá. Vyžádá si ji život a bude lépe, když ji schválíme dnes, než když ji budeme schvalovat při tvorbě rozpočtu na příští rok, protože také by se mohlo stát, že by nám to mohlo urychlit předčasné volby. A položte si každý otázku, jak tady sedíte zleva doprava, zprava doleva, jestli jste na takovouto daň, na takovéto skládání účtů svým voličům připraveni, anebo jestli chcete vzít rozum do hrsti a začít se bavit s opozicí, protože jste to loni při schvalování reformy prostě nezvládli.
Malou kapku dehtu do toho, co jsem řekl, směrem k našim opozičním partnerům. My jsme v srpnu, když se schvalovala reforma, měli podobné návrhy a byly spojeny s dalšími opatřeními, která měla komplexnější charakter. Tehdy kolegové zvolili zásadní obstrukční postoj, to znamená nehlasovali ani o našich návrzích. My nejsme tak malicherní, jak se říká, orel much nelapá, nebudeme vracet. Skutečně, situace je vážná, připojíme se k tomuto návrhu a doufám, že v tom nezůstaneme sami.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Dolejšovi. Nyní se o slovo přihlásil za navrhovatele pan poslanec Bohuslav Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, když už zde byla řeč o nepřímých daních - a já děkuji panu poslanci Dolejšovi, že tu věc tady zmínil - abych připomenul dvě věci.
Tou první je vývoj sazby daně z přidané hodnoty v minulém volebním období. Ten vývoj, jak jistě víte, poznamenaly dvě zásadní skutečnosti. Tou první byl vstup České republiky do Evropské unie a s tím spojená nutnost harmonizovat sazby daně z přidané hodnoty s právem platným v Evropské unii. Evropská unie je bohužel v těchto věcech přísnější na nové členské země než na staré členské země, a proto Česká republika musela v rámci přístupových rozhovorů akceptovat poměrně dramatické změny z hlediska přeřazení jednotlivých položek zboží a služeb ze snížené 5procentní do základní 22procentní sazby daně z přidané hodnoty.
Když jsme tehdy v rámci koaliční vlády, včetně KDU-ČSL a Unie svobody, vedli diskuse o tom, jak zvládnout onu transpozici evropské legislativy do sazeb daně z přidané hodnoty, přišli jsme na jistý kompromis, který já v této chvíli stále hodnotím jako kompromis dobrý. Přeřadili jsme tehdy položky, které po nás chtěla Evropská unie, v zásadě ze snížené do základní sazby DPH, ale současně jsme snížili základní sazbu DPH z 22 na 19 %. To znamená, že na počátku minulého volebního období, v roce 2002, byly dvě sazby daně z přidané hodnoty, a to 5 % snížená a 22 % základní sazba. Poté došlo k restrukturalizaci jednotlivých položek, některé byly přeřazeny do základní sazby, jiné zůstaly ve snížené sazbě. To znamená, že v roce 2006, na konci minulého volebního období, byly dvě sazby, a to stále snížená sazba 5 %, ta se nezměnila, ale základní sazba daně z přidané hodnoty se během minulého volebního období snížila z 22 na 19 %. To je myslím důležitá změna, na kterou bych chtěl upozornit. To znamená, že ta základní sazba DPH, kde je drtivá část spotřebního koše z hlediska zboží a služeb, se snížila během minulého volebního období z 22 % na 19 %. To je první poznámka.
Druhá poznámka se týká diskuse před volbami o tom, jak by se v tomto volebním období měly měnit sazby daně z přidané hodnoty. Ta diskuse byla samozřejmě velmi zajímavá. Padla v ní celá řada různých závazků a příslibů. Má politická strana deklarovala před volbami, že chce ponechat sníženou sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 5 %. Proto jsme po parlamentních volbách nehlasovali pro vládní reformu veřejných rozpočtů, která navrhla a prosadila zvýšení snížené sazby z 5 na 9 %.
Vzpomínám si také, že Občanská demokratická strana před minulými parlamentními volbami měla jiný návrh. Navrhovala jednu sazbu daně z přidané hodnoty, a to ve výši 15 %. To by samozřejmě znamenalo na jedné straně zvýšení DPH pro všechny položky ve snížené sazbě o 10 % a na druhou stranu snížení té základní sazby DPH z 19 na 15 %.
Otázka je, jaký je nyní výsledek. Já se obávám, že ten výsledek je samozřejmě nepříznivý pro občana a velmi příznivý pro státní rozpočet. Příznivý pro státní rozpočet je v tom, že díky schváleným změnám daně z přidané hodnoty letos, v roce 2008, inkasuje státní rozpočet navíc cca 25 miliard Kč, které by si jinak daňoví poplatníci mohli nechat. To znamená, že z daňových poplatníků tato pravicová vláda vytáhla letos díky zvýšené sazbě, snížené sazbě DPH z 5 na 9 % 25 miliard Kč. Těchto 25 miliard Kč výrazně pomůže stabilizovat letošní příjmovou stranu státního rozpočtu a do značné míry kompenzuje, či dokonce více než kompenzuje navržené snížení daně z příjmů pro fyzické osoby.
Čili ta celková bilance pro stát je spíše pozitivní, protože jsou tady dvě čísla. Na jednu stranu Ministerstvo financí odhaduje, že snížením sazby daně z příjmů letos daňoví poplatníci ušetří 19 miliard Kč, a na druhou stranu zvýšení DPH přinese do státního rozpočtu letos 25 miliard Kč. To znamená, že ten rozdíl je 6 miliard Kč ve prospěch státu a 6 miliard Kč v neprospěch daňového poplatníka.
Mě mrzí, že ODS ustoupila od svého plánu na snížení základní sazby DPH, protože kdyby se ty sazby DPH pohnuly proti sobě, tak by to určitě pro daňového poplatníka mohlo být mnohem přijatelnější. Ale my jsme svědky toho, že od Nového roku došlo pouze ke zvyšování DPH. Ačkoli ODS, která vyhrála parlamentní volby s 35 procenty hlasů, slibovala, že se DPH v globále zásadně nezvýší, protože se sníží i zvýší, tak ten výsledek je takový, že se zatížení prostřednictvím daně z přidané hodnoty v České republice pouze zvýšilo. Tam u žádné položky ve spotřebním koši nedošlo ke snížení sazby daně z přidané hodnoty. Ta sazba zůstala nadále 19 % jako základní sazba a zvýšila se u snížené sazby z 5 na 9 %.
***