(17.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Vážené dámy a pánové, až dosud to při nejrůznějších příležitostech včetně našich jednání na půdě Sněmovny zaznělo nesčetněkrát. Strany vládní koalice v době předvolební kampaně mnohé slibovaly a k mnohému se občanům České republiky zavázaly. Dnes, s odstupem času, už snad není nikdo, kdo by pochyboval o tom, že v mnoha konkrétních případech tyto strany voličům a všem ostatním občanům republiky lhaly. Jsem samozřejmě schopen připustit, že existují i případy nerozvážných slibů a závazků, když se až dodatečně zjistí, že je nelze splnit. To ale, jak všichni víme, není tento případ.
Dovolím si v této věci vzít za svědka toho, že obelhávání a klamání občanů bylo záměrem, přímo předsedu vlády. Připomínám zde jeho prořeknutí v době před volbami, které prošlo i médii, že pokud by ODS veřejně přiznala, co skutečně chce po volbách dělat, mohla by tyto volby prohrát. Poměřujeme-li tedy vládu koalice ODS, lidovců a zelených jejich závazky, že nebudou zavádět poplatky ve zdravotnictví, pak tyto strany lhaly. Vezmeme-li za slovo ODS, že žádná z hlavních skupin občanů včetně mladých rodin a důchodců neutrpí škodu v důsledku vládních daňových manévrů a vládou připravované vlny zdražování, nazvané krycím názvem reforma veřejných financí, pak ODS v tomto občany klamala. Pokud vezmeme za slovo Stranu zelených, že je zastánkyní referenda a důslednou obhájkyní demokracie a lidských práv, potom, jak tu dnes několikrát zaznělo, Strana zelených nebo přinejmenším její vedení v této věci voliče nemravně podvedly. Také KDU-ČSL, když voličům zaručovala poctivost své politiky a prosazovala důrazná opatření proti těm, kdo porušují a obcházejí zákon, vyhýbají se odpovědnosti a kdo zbytečně pobírá sociální dávky, po volbách selhala.
Jsem přesvědčen, že je mým právem, ale i povinností opozičního poslance jménem občanů, kteří se na mě obracejí, položit právě k tomu následující otázky.
Musím se tedy ptát předsedy vlády, zda považuje za lidsky slušné a politicky poctivé, že jeho strana důchodcům před volbami slíbila přidat tisíc korun k jejich důchodům, a nyní jim nabízí jen 340 korun a k tomu nádavkem jako dárek až 5 tisíc korun poplatků za zdravotní péči, výrazné zdražení elektřiny, růstem potravin a dalších základních životních potřeb. Považuje za poctivé, že jeho strana před volbami zvedla ruku pro zvýšení rodičovských příspěvků, aby po volbách spolu s lidovci a zelenými navrhla jejich podstatné krácení?
Myslím, že je na místě položit otázku místopředsedovi vlády a předsedovi Strany zelených, jak je možné, že jeho strana slibovala podporu přímé demokracii, referenda, a po volbách jsme se stali svědky nedůstojného vykrucování a odvolávání se na koaliční dohodu s ODS, proti které prý zelení demokracii prosazovat a podporovat nemohou a nebudou. Na místě je tu i další otázka, jak je možné, že ministr zahraničí za Stranu zelených výslovně odmítá plnit své ústavní povinnosti a prosazovat Ženevské konvence, zastávat normy mezinárodního práva vůči spojencům a že tváří v tvář nesporným faktům, doloženým experty OSN, Mezinárodního červeného kříže, Amnesty International a dalších, např. tvrdí, že Spojené státy tyto konvence a další normy mezinárodního práva ani nezpochybňují, ani neporušují. A dále. Považuje Strana zelených za normální, že její ministr, černé na bílém, zpochybňuje kontrolní a humanitární úlohu Mezinárodního červeného kříže v oblastech vojenských konfliktů? Zřejmě to vše je pro vedení Strany zelených opravdu normální.
Je-li řeč o důvěře či nedůvěře koaliční vládě s ohledem na předvolební závazky koaličních stran dané občanům, pak se nelze vyhnout ani otázce legitimity jejího vládnutí samotného i stylu tohoto vládnutí. Je to o tom, zda je únosné, aby ti, kdo se dovolávali parlamentní demokracie a kdo vyhlašovali tažení proti korupci a organizovanému zločinu, vládli a řešili problémy svého vládnutí paralýzou policie, ale i tak, jak tomu bylo a je v kauze předsedy KDU-ČSL a jak je tomu v kauze poslanců Melčáka a Pohanky.
Nyní několik otázek k druhému rozměru posuzování výkonnosti a kvalit koaliční vlády. Je skutečně tato vláda kvalifikovaně řízena a je skutečně jako celek úspěšná tak, jak to opakovaně médiím zdůrazňuje premiér? Stav Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je nejviditelnějším příkladem za ostatní. Je dokladem slabosti a nevýkonnosti ne snad jednotlivých ministrů, ale především předsedy vlády. O krizi řízení tohoto resortu se fakticky ví od jara. Není nadsázkou říci, že tento resort předseda vlády obětoval koaličním personálním hrám, které se hrají nikoliv o schopné manažery, ale o ministry, náměstky, poradce, a dokonce i o nižší funkce pro ty správné lidi, vybavené potřebnou stranickou legitimací a podporou. Neúnosná praxe preference politických předpokladů před odborníky bohužel stále trvá. Resort také přičiněním předsedy vlády má ještě jeden výrazný hendikep. Vzdělání a veřejné školství nepatří mezi priority ODS a dobře informované jazyky mluví i o tom, že když resort nedostali lidovci, nepatří prý ani mezi priority ministra financí.
Dámy a pánové, obdobně Ministerstvo pro místní rozvoj bylo obětováno zájmům koaliční soudržnosti založené na nepostradatelnosti předsedy lidovců. Nádech komična má i lidovecké odborné obsazení resortu obrany. Ministerstvu vnitra s novým ministrem zcela jistě už nechybějí kvalifikované firmy a agentury pracující v oblasti reklamy a mediálních prezentací. Stav policie, Inspekce ministra vnitra a specializovaných útvarů už ale tyto agentury a firmy odborně nevylepší a bezvadné mediální prezentace reforem a reorganizací rozpor a spornou efektivnost těchto kroků nezlepší. Ten výčet by jistě mohl pokračovat.
K postižení zjevných manažerských nedostatků a projevů neodbornosti při řízení jednotlivých resortů a celé vlády netřeba ani žádných složitých, draze placených auditů. Jsou to často věci, které bijí do očí a které jdou od prosté nekvalifikovanosti a neodbornosti přes politické diletantství a lidské poklesky až po kroky na hranici a někdy i za hranicí ústavnosti a platných zákonů.
Dámy a pánové, chci, aby mně bylo správně rozuměno. Nemíním ztrácet čas rozborem výstřelků a excesů toho typu, kdy předseda jedné z koaličních stran bojuje jedním dechem proti sociálním dávkám jiných a současně hájí své vlastní právo pobírat příspěvky na bydlení jako sociálně slabý. Nejde mi v tuto chvíli ani o to, zda předseda vlády má či nemá využívat vládní letku k cestám za sněhem či za sluníčkem, i když právě na tyto výstřelky jsou občané, kteří mě jako poslance oslovují, plným právem velmi citliví.
***