(15.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, nejdříve důvod, proč jsem využil svého přednostního práva, a to je tato debata, která se rozhořela mezi místopředsedou Sněmovny Zaorálkem a panem ministrem Kalouskem.
Já si myslím, že pan ministr Kalousek by měl zpytovat své svědomí už jako předseda vyšetřovací komise IPB, a nemusíme se tady přesvědčovat, kdo, kdy a jakým způsobem postupoval. Protože jestli někdo připustil investice, připustil takové kroky, které vedly až k pádu IPB a k vyšetřovací komisi a potom k těmto následným arbitrážím, tak to byla vláda, která tady byla do roku 1997, a pak to byla vláda, která to po roce 1997 na půl roku řešila způsobem, který nebyl příliš šťastný, a pak to byla vláda, která připustila privatizaci bankovního sektoru způsobem, který si tady dnes vyčítáte jeden druhému. Já myslím, že ono předběhnutí ekonomiky před právo jste připustili - jak ODS, tak sociální demokracie - způsobem, který je nevídaný. Ale dovolte mi, abych se nemíchal do toho vašeho sporu, protože zpytujte svědomí před občany České republiky.
Já si dovolím připomenout věc, která je podstatná. Když jsme tady poprvé jednali o důvěře v tuto vládu, tak jsem hovořil o důvěře a důvěryhodnosti. A věřím, že řada z vás si pokládala stejnou otázku, ať už nalevo nebo napravo, jak se to tady trefně snažil rozdělit pan premiér. Ale dovolím si říct, že nic nového se nestalo, nic podstatného v činnosti této vlády, co by změnilo onu důvěryhodnost, nepřišlo za celou dobu. Vláda dál nemá smysl pro názory občanů a s klidným svědomím proti vůli valné většiny, chce se říct tří čtvrtin občanů, prosazuje své, aniž by si uvědomila, že není vlastníkem České republiky, ale že by měla být dobrým správcem a nevnucovat lidem, co se lidem příčí.
Musím říct, že když jsme mluvili o státním rozpočtu, připomínal jsem, že vláda České republiky měla šest hlavních priorit ve vládním prohlášení, bez rozdílu politických stran, které jsou v ní zastoupeny. A na číslech, která nechcete změnit, a nehodlám je opakovat, je prokázáno vaším návrhem státního rozpočtu, že z těchto šesti priorit nechcete plnit vůbec pět těchto priorit včetně onoho vzdělávání - a myslím si, že se tady nemusím nějakým způsobem bít v prsa, že podporujeme stávku učitelů, nakonec jsme to projednávali s vedením Českomoravské konfederace odborových svazů už v pátek minulý týden. Ale chtěl jsem jen připomenout, že ani ten šestý prioritní úkol nejste schopni plnit a nedáváte ani tolik, co je míra inflace. To znamená, že ani tento úkol neplníte.
Můžete mi tedy říct, jaký důvod by měl mít občan České republiky, tím více poslanec Poslanecké sněmovny, aby zvedl ruku a nahlas řekl, že je pro důvěru této vládě? Copak to není jasný rozpor slov a činů? Copak si neuvědomujete, že něco říkáte a něco jiného, úplně jiného, děláte? A to vám je opravdu jedno, teď ne nám v opozici, ale vám je to jedno jako vládním poslancům? Opravdu si myslíte, že si můžete dělat z lidí blázny? To nemůžete přece myslet vážně!
Když se podíváme na zde několikrát zmíněnou zahraniční politiku, já nejsem ten, který by tady vykřikoval hesla a spílal tady hrubými slovy komukoliv. Ale když jsem psal velmi slušným způsobem interpelaci předsedovi vlády, aby zvážil svá slova, která řekl na oslavě na izraelské ambasádě, a prosil jsem ho o jedno jediné - aby jedno slovo, a to slovo barbarství, vyměnil za slova krvavý konflikt, aby v tomto ohledu mohli jeho slova vzít vážně jak ti, na jejichž svátku byl, tak ti, kteří mají spor v tomto území. A nebyl žádný důvod, pro který by pan předseda vlády to neměl udělat, nebyl žádný důvod pro to, abyste vy podpořili silově prohlasování, že odpověď pana Mirka Topolánka na mou interpelaci se neodmítá, naopak Sněmovně stačí. Pak jsme samozřejmě byli svědky toho, že z arabského světa nebyl jediný hlas pro Českou republiku jako pro nestálého člena Rady bezpečnosti, pak byly hlasy z Evropské unie, jejímiž jsme členy, že nám nemohou dát hlasy, že se kvůli naší politice přece nerozhádají se všemi svými ostatními kolegy. Tak jsme o ty hlasy přišli. A místo nás je nestálým členem Rady bezpečnosti Chorvatsko, se kterým nemám jinak problém. Jediný problém je, že jeho generály stíhá mezinárodní soudní tribunál po celém světě. A to má tedy větší důvěru než Česká republika. Můžete mi říct, na jakou úroveň ještě chcete klesnout? Myslíte vážně, že každé slovo, které řeknete, je pravda, aniž byste se otáčeli po tom, jestli ty vaše vzdušné zámky vám náhodou někde při nějakém hlasování, kde nemáte většinu, nerozboří způsobem, který bude jenom ostudou pro nás všechny?
Já vás tedy prosím, až budete jako členové vládní koalice hlasovat ve prospěch této vlády, uvědomte si, že čím déle si budete myslet, protože máte většinu dvou hlasů přeběhlíků, že můžete dělat cokoli, o to hlubší propad bude nejen u občanů České republiky, ale České republiky v evropském a světovém společenství. Je mi vás opravdu líto. (Potlesk v levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. O slovo se přihlásil pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: On už tady není pan ministr Kalousek, ale já bych rád řekl dvě poznámky jenom na margo jeho vystoupení.
Není pravdivá věta, že existovala jediná arbitráž, kterou jsme prohráli v roce 2005. Opakuji, byla druhá naše arbitráž, kde jsme žalovali Nomuru o 100 mld., a tu jsme stáhli, tu jsme vzdali, zřejmě v souvislosti s dohodou, která byla před tři čtvrtě rokem učiněna. A opakuji ještě jednou, že pan ministr nereagoval na to, co mně připadá docela zásadní a kvůli čemu jsem o tom tady začal také mluvit. Od té doby se stalo to, že i po této dohodě, tajné dohodě, jejíž detaily neznáme, došlo k tomu, že Nomura podala v Lucemburku u lucemburského soudu žalobu na Evropskou komisi a potažmo Českou republiku potom, co my jsme uzavřeli tuhle tajnou - její detaily neznáme - dohodu. To je podle mě to, na co pan ministr vůbec nereagoval. Co je to za dohodu, když po ní přijde další žaloba?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. O slovo se nyní přihlásil pan poslanec Tejc, připraví se pan poslanec Rath. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, začnu otázkou, proč vyslovit nedůvěru této vládě.
Dámy a pánové, jak je možné důvěřovat vládě slibů a nenaplněných vizí, vládě, jejíž ministři vedou svá ministerstva v rozporu nejen s volebními sliby, ale především v rozporu s přáním veřejnosti a koneckonců v rozporu s přáním jejich voličů.
Dámy a pánové ve vládě, oklamali jste statisíce lidí, kteří vám dali svou důvěru a hlas. Před volbami vás často rozčilovala kampaň ODS minus. Dámy a pánové z ODS, v čem jsme se v této kampani mýlili? Naše předpoklady se naplnily. Bohužel v neprospěch drtivé většiny lidí v tomto státě. Nedomnívám se, že by dnešní jednání o vyslovení nedůvěry vládě mělo být divadlem, jak o tom hovořil pan premiér Topolánek, nebo nějakým folklórem, o kterém v komentáři hovořil kolega Tluchoř, že by se mělo opakovat každého půl roku. Naopak jsem přesvědčen, že současná koaliční vláda napáchala tolik škod, které už těžko bude kdokoli odstraňovat, že by toto hlasování pro ni mělo být konečné a poslední.
Dovolte mi ale vyjádřit se i konkrétně ke dvěma resortům, a to vnitru a spravedlnosti.
Obracím se na vás, pane ministře vnitra. Jste ve své funkci již více než rok a půl. Jsou výsledky práce to, na co byste mohl být pyšný? Co jste za svého působení ve vedení resortu změnil k lepšímu? Domníváte se, pane ministře, že výsledky odpovídají vámi často předstírané osmileté přípravě ve funkci stínového ministra?
***