(14.10 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane předsedo, přeruším vás. Když dovolíte, požádám sněmovnu, aby se uklidnila, abychom mohli pokračovat. Neslyším, co povídá pan předseda na mikrofon, a reproduktor mám zesílen naplno. Prosím o klid ve sněmovně. Děkuji.
Pane předsedo, pokračujte.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji. Je vidět, že u některých poslanců a poslankyň ani tak závažná otázka nemá respekt. Je to smutný obrázek současné Poslanecké sněmovny. (Potlesk.)
Koaliční poslanci dávají najevo, že odmítnou návrh na navýšení rozpočtu Ministerstva školství o 3 miliardy korun. Zároveň tím dávají občanům najevo, že nejen oblast školství není pro vládní strany stěžejní, ale také že důsledky jejich pojetí školské politiky ponesou na bedrech rodiče školou povinných dětí. Sociální demokracie takový přístup považuje za nepřijatelný. Přístup vlády může způsobit vážnou krizi v oblasti vzdělávání, která může v důsledku vyvrcholit odlivem kvalitních pedagogů ze škol a také zhoršením kvality výuky. Potřebné prostředky přitom ve státním rozpočtu jsou, jak ukázalo sněmovní porcování medvěda v minulém týdnu, kterého se sociální demokracie odmítla zúčastnit. I to je důvod, proč zítra poslanci a poslankyně ČSSD jako druhé největší parlamentní strany odmítnou nést spoluodpovědnost za nezodpovědné rozhodování vlády a proč dnes stávku pedagogů plně podporujeme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane předsedo. V souladu s čl. 72 odst. 2 Ústavy ČR můžeme nyní přistoupit k projednání jediného bodu 24. schůze, kterým je
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky
Skupina 97 poslanců využila svého práva a podle § 84 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě.
Prosím, aby se slova ujal pověřený zástupce navrhovatelů pan poslanec Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, již podruhé v relativně krátké době pokládá ČSSD za nezbytné podat návrh na vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka. Často se nám v této souvislosti předhazuje, zda nám stojí za to vyvolávat diskusi o nedůvěře k vládě, když nemáme zajištěny hlasy pro přijetí našeho návrhu, že nejde o nic jiného než o hrátky. To konečně také bude říkat na kamery každý druhý člen vlády a ještě jistě dodají moudrá slova o potřebě klidu na práci. Kde jen jsem ta zlatá slova slyšel? Myslím, že na počátku sedmdesátých let.
Aby bylo jasno, nejsme malé děti a umíme počítat, ale to neznamená, že jen proto, že dva z našich poslanců zradili své voliče i sebe sama, bude naše voliče zrazovat i celá sociální demokracie. V situaci, kdy tato vláda vládne tak špatně, že to málokdo z nás předpokládal a pokládal za vůbec možné, přece nemůžeme mlčet.
Dámy a pánové, chtěl jsem být trochu netradiční a velkorysý a požádal jsem své poradce, aby se pokusili najít alespoň jednu jedinou oblast, o které by se dalo říci, že ji dnešní vláda zvládá lépe než my, sociální demokraté, v nedávné minulosti. Hledali, dlouze hledali, ale nenašli. (Smích.) Důvod je samozřejmě jednoduchý: nenašli samozřejmě proto, že taková oblast neexistuje.
Zastavme se u takzvané reformy veřejných financí. Pod pojmem reforma si každý představuje leccos, ale zdražení základních druhů zboží a služeb, které povede k poklesu životní úrovně většiny středních vrstev a všech nízkopříjmových vrstev a s vysokou pravděpodobností i k útlumu hospodářského růstu, výrazné inflaci i k očekávanému poklesu zejména bytové výstavby a řady navazujících odvětví, jako jsou například průmysl stavebních hmot nebo nábytkářský průmysl, žádný rozumný člověk za reformu nemůže považovat a také nepovažuje.
Dalším velkým selháním vlády je čerpání, přesněji nečerpání peněz ze strukturálních fondů EU. Je do nebe volající, že se Česká republika stane v tomto roce dokonce čistým plátcem do rozpočtu EU. Inu, kdyby se tak vláda místo euroskeptických prohlášení raději věnovala tomu, abychom z EU získali to, co máme dohodnuto, to by jí opravdu slušelo.
Kriminalita znovu po času útlumu vzrostla. Nikdo se tomu ovšem nemůže divit, protože rozklad policie dále pokračuje zcela nezadržitelným tempem. Z policie odcházejí stovky schopných policistů, kteří byli připraveni bojovat proti kriminalitě, ale nenacházejí elementární sociální a profesionální perspektivy v chaosu, který v resortu Ministerstva vnitra zavládl.
Státní zastupitelství je další smutnou kapitolou. Prožívá snad nejhorší chvíle od svého vzniku. Zcela nešťastné a podle mnohých odborníků i nezákonné rozhodování Nejvyššího státního zastupitelství a paní Veseckou určených státních zástupců v Čunkově aféře otřáslo sebevědomím a sebeúctou řadových státních zástupců a hlavně občanům jasně ukázalo, že zatímco za nás platilo padni komu padni, dnes platí - někdo je rovný a někdo je rovnější, někdo je zcela nedotknutelný.
Myslím, že zde dosud nebylo nic stupidnějšího, než je tzv. julínkovsko-cikrtovská reforma zdravotnictví. Poplatky u lékaře, poplatky za každý recept a další děsivé nápady politické dvojice Pat a Patachon, nekončící personální čistky, chystané rozchvácení majetku nemocnic - to je dnešní obraz českého zdravotnictví. Že jde o hazardování s deseti milióny občanů a jejich zdravím? Ale co na tom, že pane ministře Julínku?
***