(11.40 hodin)
(pokračuje Exner)
A jak to vypadá s penězi za toto opium? Taliban platí své bojovníky lépe než afghánská vláda. Počítá se s tím, že za produkci opia utrží Taliban jako jeden z účastníků tohoto procesu kolem 1,5 mld. dolarů za rok, a může tudíž své bojovníky platit.
Já si myslím, že tady je potřeba se možná vrátit ještě k jedné otázce. Mluví se o tom, že v současné době vojáků v rámci mise ISAF je v Afghánistánu něco přes 39 tisíc. Není znám přesný údaj o počtu Američanů, popřípadě jejich spojenců v rámci operace Trvalá svoboda. Ale je tomu asi tak jedenapůl roku, co jsme dostali zprávu od našeho ministerstva, že celkový počet bojovníků na straně Trvalé svobody a mise ISAF je přibližně 80 tisíc. Dostali jsme ale také informaci, že počet ozbrojených mužů a žen, pravděpodobně víceméně jen mužů, kteří bojují proti těmto 80 tisícům na straně NATO a USA, je přibližně 800 tisíc, to znamená desetkrát tolik. Také počet ztrát byl odhadován tak, že na jednoho zabitého nebo zraněného vojáka ze sil ISAF nebo v operaci Trvalá svoboda je zraněno nebo zabito přibližně deset bojovníků Talibanu, Al-Káidy, případně bojovníků v rámci těch kmenových společenství.
To je situace, která ukazuje na to, že ani do budoucna nebude jednoduché i při přílivu vojáků vojensky v Afghánistánu zvítězit. Odhaduje se, že nyní opravdu ten drogový obchod představuje 60 % hrubého domácího produktu, ale také 90 % vývozu Afghánistánu do zahraničí, a živí se tím z těch 21 milionů obyvatel Afghánistánu přibližně 3,3 milionu lidí.
Myslím si, že za zmínku ještě stojí skutečnost, že ve zdůvodnění toho, proč má být v Afghánistánu budován provinční rekonstrukční tým, se vláda přiznává k tomu, že by z války v Afghánistánu také chtěla nějakou tzv. přidanou hodnotu. Zatím tam, zdá se, jen bojujeme a vynakládáme prostředky, ale přidanou hodnotu, to je zisk pro Českou republiku, zvláště asi v ekonomické oblasti, zatím nemáme. Hlásíme se k provincii, kde se má otevřít největší měděný důl v Afghánistánu, a myslíme si, že bychom z toho měli něco trhnout.
Také z tohoto hlediska aktuální rozvojové priority, které obecně v té koncepci provinčních rozvojových týmů sledují priority v pořadí bezpečnost, dobré vládnutí, ekonomický a sociální rozvoj, pro ten český tým byly stanoveny naopak v pořadí ekonomický a sociální rozvoj, bezpečné vládnutí, právní stát a lidská práva, a teprve na třetím místě bezpečnost. O penězích se tady již hovořilo.
Chtěl bych vás ještě upozornit na to, že situaci v Afghánistánu už v roce 1991 rozebral v knize, ze které bych vám chtěl přečíst jeden nepatrně modifikovaný odstavec, Tomáš Řezáč, kniha se jmenuje Afghánistán - peklo paradoxů. Doporučuji všem, aby se s touto knihou seznámili. Hodnotí převážně působení vojáků Sovětského svazu v Afghánistánu. A nyní ten odstavec, co chci přečíst.
"Posílat do Afghánistánu armádu, která má 75 tisíc mužů," mluvil jsem o tom, že NATO a ISAF tam mají asi 80 tisíc, tedy srovnatelné množství, a pro srovnání, armády na hlavních směrech za druhé světové války měly 100 až 120 tisíc mužů, "aby stabilizovala situaci, nemá smysl, protože armáda na to svými silami prostě nestačí. Dělte počet mužů počtem provincií, a vstanou vám vlasy hrůzou na hlavě. Dělte počet mužů délkami cest, které by ochraňovali, a uznáte, že tady to prostě nehraje. A jestliže bojové akce nepřinesou očekávané výsledky, co se stane pak? Lze předpokládat, že se tak pouze posílí ozbrojená opozice, která se za prvé sjednotí a za druhé nabude na společenské vážnosti. A to chceme? Proč? Jaký to má smysl? A proč tedy vůbec vysílat vojska do Afghánistánu? Nevzejde z toho nic dobrého, vojensky a politicky se vysílání vojsk promění v katastrofu. Mezinárodní prestiž vysílajícího státu bude vážně oslabena. Do Afghánistánu prostě nelze pod jakoukoliv záminkou vysílat vojska."
Pokud jde o Irák, myslím si, že situace amerických vojsk v Iráku je dostatečně známa. Přesto vám ale uvedu některá čísla.
Dramaticky vzrostl počet dezertérů za poslední rok. Dokonce např. v posledním týdnu byla znovu ostřelována tzv. zelená zóna, která je velitelským a kontrolním centrem uvnitř Bagdádu. Byl zničen strategický most, který spojuje Mosul a část země s jihem Afghánistánu. V ohni je naftové vedení poblíž Basry, kde působili i naši vojáci a dosud tam působí. Dělostřelecké ostřelování a rakety zasáhly americkou základnu v Samaře a tento boj nebyly jednotlivé náhodné střely, ale trval více než hodinu.
Američtí veteráni jako pobočka Ministerstva obrany Spojených států zveřejnili v poslední době, že nejméně 20 tisíc amerických vojáků, kteří nebyli v průběhu války klasifikováni jako zranění, vykazuje známky poranění a poškození mozku. Je to asi pětkrát víc, než je oficiálně oznámeno. Oficiálně bylo oznámeno, že se takové poškození mozku týká 4471 vojáka. Tito vojáci, které sice vykazuje v podstatě agentura Ministerstva obrany, ale nejsou Pentagonem oficiálně vykazováni jako zranění, ale i bez nich zraněných v Iráku a Afghánistánu je vykazováno 30 327.
Kongresman Bill Pascrell, který je demokratem z Nového Jersey, dokonce prohlásil, že více než 150 tisíc vojáků utrpělo poranění v boji v Iráku a v Afghánistánu v posledních letech z těch zhruba 1,5 milionu vojáků, kteří se už služby v těchto dvou zemích zúčastnili.
Podle samotného Ministerstva obrany jenom za poslední rok zahynulo 1163 vojáků a zraněno bylo 8190. A analogická situace je také, pokud jde o britské vojáky, s nimiž jsme spolupracovali a s nimiž spolupracujeme také v Afghánistánu.
***