(15.30 hodin)
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Nepochybně tato disputace mezi poslanci koaličních stran a mezi bývalým ministrem a současným ministrem vyvolá pobavení na tvářích opozice, která se vždy velmi raduje z toho, když koalice není totálně homogenní, protože tak vypadá rozložení politických sil.
Já přijímám tento dialog, i když je veden veřejně, protože si myslím, že nám oběma s panem poslancem Ambrozkem jde o to samé. Jde nám o to, aby se naše ekonomika modernizovala, aby zátěž životního prostředí byla co nejnižší, abychom náš příspěvek skleníkových plynů za Českou republiku snížili, protože jak tady říkal pan poslanec Böhnisch, měrné emise oxidu uhličitého na hlavu patří vedle Polska k těm nejvyšším. Je to dáno tím, že náš systém výroby elektřiny je dominantně postaven na spalování fosilních paliv a uhlí. To je nějaká historie, kterou jsme zdědili, kde je potřeba modernizovat elektrárny, postupně rozšiřovat podíl obnovitelných zdrojů, zvyšovat efektivitu elektráren, zapojit i zemní plyn, mobilizovat úspory jak na straně výroby, tak na straně spotřeby.
Myslím si, že vláda, která je kontinuitou - my jsme vstoupili do práv a závazků jako vláda, tak jsme se vší odpovědností převzali závazky, na kterých se vlastně podílel, na některých z nich, i nyní poslanec Ambrozek, který byl tehdy členem vlády a který v této oblasti se svým ministerstvem aktivně pracoval. Já jsem tady konkrétní závazky citoval. Je to snížení měrných emisí CO2 na obyvatele o 30 % do roku 2020 ve srovnání s rokem 2000, nikoli 1990, upozorňuji. To je velmi ambiciózní cíl. Zároveň si všimněte, že česká vláda má ve svém programovém prohlášení zvýšení energetické efektivity národního hospodářství o 40 % do roku 2020, což je dvojnásobek toho, co je součástí nové energetické politiky Evropské unie.
Myslím si, že se nemusíme přesvědčovat o tom, že ochrana klimatu je prioritou, a zároveň jsem vysvětlil, že tím, že bychom si stanovili redukční cíl právě v opoře v zákonu, který reguluje obchodování s emisemi skleníkových plynů, by to bylo nedostatečné, protože se to týká pouze určitého fragmentu emisí, nikoli všech. Zároveň také stanovený cíl v zákoně neodpovídá právní tradici v České republice a nelze skutečně tento britský systém implementovat u nás v České republice.
Mohu panu poslanci slíbit jako předseda Strany zelených i jako ministr životního prostředí, že toto téma bereme jako absolutní prioritu, a to, v čem je a bude patrné naše úsilí, budou konkrétní návrhy v konkrétních oblastech, kterak snižovat emise skleníkových plynů, na které jsou vázány emise dalších znečišťujících látek - jemného polétavého prachu, organických uhlovodíků, což jsou emise, které v tuto chvíli nám vlastně dělají největší vrásky na čele, protože trend v posledních dvou třech letech se otočil a emise těchto znečišťujících látek rostou.
Rád bych všem poslancům, kteří se toho účastnili, poděkoval za iniciativu. V žádném případě to neberte tak, že se stavím jako ministr životního prostředí proti. Budu na úrovni exekutivy prosazovat další konkrétní opatření a závazky, které by zpřesňovaly naši politiku a které budou také odpovídat a budou vycházet z nové evropské politiky, u které očekáváme, že bude schválena v lednu a která nám vytvoří významně odlišné prostředí, nežli je to současné, která bude daleko více opřena o cenu uhlíku, kde bude pravděpodobně možné obchodovat se závazky v oblasti podílu výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, možností prodeje a nákupu mezi členskými státy Evropského společenství, kde zároveň systém alokace a národní alokační plány nebudou stanoveny tím, že by je schvalovala vláda, ale bude to opřeno o systém aukcí, kde si budou vlastně firmy samy v aukci nakupovat povolenky na emise skleníkových plynů jim příslušejících. Pak uznáte, že celý tento cíl bude zcela irelevantní, protože ta role vlády ve stanovení čísla v národním alokačním plánu bude diametrálně odlišná od dnešní situace.
Toto jsou argumenty, proč jsme si dovolili navrhnout Poslanecké sněmovně zamítnout tento poslanecký návrh. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Krátký: Paní předsedající, dámy a pánové kolegové, všemu, co říkal pan ministr, věřím. Já už tomu věřím zhruba 18 roků, 18 roků o tom hovoříme. Já bych nerad, aby to dopadlo jako stavební zákon, který určil obcím, že do čtyř roků si mají udělat územní plány, a nyní máme na stole, že jim to dál prodloužíme.
Čili já už bych rád, kdyby i tato oblast se posunula dál od slov k činům. Jediné, co jsem neslyšel, pane ministře, byl termín, kdy to budeme realizovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Přeje si ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě? Ne. Takže obecnou rozpravu končím.
V rozpravě padly dva návrhy, a to návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování a návrh na zamítnutí. Než budeme o těchto návrzích hlasovat, táži se pana předkladatele, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak. Máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Za debatu bych chtěl poděkovat. Myslím si, že měla svou hodnotu a na leccos ukázala.
Chtěl jsem se vyjádřit ke kolegovi Mlčákovi. Bohužel tam jsem slyšel každé desáté slovo, protože tu byl hluk.
Jen krátce bych se vyjádřil k vystoupení pana kolegy Moravy a k vystoupení pana ministra Bursíka. Panu kolegovi Moravovi bych chtěl poděkovat, že svou řeč alespoň nekorunoval argumentem "když může Čína, tak my také", protože to už byla věc, kterou jsem v tom projevu očekával. Chtěl bych mu říci, že dlouhodobé plánování v průmyslu jistě není komunistický vynález.
Pana ministra Bursíka chci ubezpečit, že jsem k budoucí vážné debatě o dané problematice připraven. Mohla proběhnout už v následujících týdnech po jeho návratu z Bali. Budeme si muset na ni ještě počkat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji, pane zpravodaji. Přejete si přednést závěrečné slovo? Ano, máte slovo.
Poslanec Pavel Vanoušek: Dámy a pánové, dovolil bych si shrnout, že v diskusi zaznělo celkem šest příspěvků, z toho pan ministr životního prostředí vystoupil dvakrát. Jak už řekla paní místopředsedkyně, byl podán návrh na přepracování a návrh na zamítnutí. Překvapením pro mě je, že právě pan ministr Bursík podal návrh na zamítnutí.
Co považuji za cenné na diskusi, která zde proběhla, je to, že nikdo nezpochybňoval skutečnost, že emise a lidská činnost mají vliv na změny klimatu. To považuji za hodnotné. A dál - že se tu podařilo upozornit a vrátit do hry diskusi k nějakému problému, který skutečným problémem života ve společnosti je.
Uvidíme, jak závěrečné hlasování dopadne, ale v každém případě, pokud dojde k zamítnutí, budeme trvat na tom, aby sliby Ministerstva životního prostředí o řešení této problematiky byly naplněny.
***