(16.20 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Pokud jde o otázky trestní odpovědnosti ve smlouvě, pan místopředseda Vondra tady avizoval, že já podám bližší informaci. Já ji v tuto chvíli podat nemohu, protože ji nemám. Otázky trestní odpovědnosti se projednávají právě dnes a odhaduji - troufám si odhadnout, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než budu moci předstoupit před Sněmovnu nebo před výbor pro obranu s další, konkrétnější informací a o dalších krocích budu informovat, jak jsem již řekla, v pravidelné zprávě buď výbor obrany, nebo Sněmovnu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní ministryně. Nyní se s přednostním právem přihlásil místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, kolegové, já se vám přiznám, že už nemohu poslouchat, jak se tady mlží a předstírá informovanost v situaci, kdy se skutečně dějí věci velice zásadní a podstatné, a o těch se tady nedovídáme vůbec nic. Mohl bych předložit sérii informací, které nám neposkytla vláda, které nám neposkytly zprávy ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, až po to, že bych chtěl říci, že pokládám za neuvěřitelně skandální, že na této debatě dnes tady není přítomen premiér české vlády, protože to, co se odehrálo kolem systému protiraketové obrany, je něco, co zásadně mění situaci v posuzování té věci. A pan premiér se ani neobtěžoval, protože je na Borech. Což já nechci samozřejmě zpochybňovat, ale tam mohl jet jindy, když dneska se ve Sněmovně vede debata o podle mě jednom klíčovém zahraničněpolitickém tématu v České republice, které dokonce zasahuje i do ostatních zemí, týká se našich spojenců, týká se našich sousedů, týká se celé Evropské unie.
Já tady nemám ani čas a asi ani vy možná dost trpělivosti, abych vám řekl, v čem si myslím, že ta situace je nová a jiná a co jsou všechna ta fakta, která se tají. Ale řeknu vám jednu takovou perličku. 26. října 2007 v Portugalsku Vladimír Putin měl tiskovou konferenci. Já vám z této konference Vladimíra Putina přečtu krátký úryvek. Poslouchejte dobře:
Kardinálním způsobem se změnily vztahy Ruska se Spojenými státy. Já plně souhlasím s prezidentem Bushem, když říká, že my Rusové se Spojenými státy už nejsme nepřátelé. Jsme partneři. Nikoli na posledním místě pomáhají urovnávat podobné problémy také naše osobní vztahy důvěry. Právě proto jsme navrhli našim americkým partnerům celý systém společných kroků, společných nejen s Američany, ale - pozor! - i s Evropany, se kterými bychom měli definovat shodné hrozby, určit parametry budoucího systému, stanovit demokratický přístup k řízení tohoto systému. Odpovědi na tyto návrhy jsme bohužel ještě nedostali, zejména k návrhu otevřít středisko vzájemné výměny informací o vypouštění raket v Bruselu, čímž bychom udělali z našich evropských partnerů plnohodnotné účastníky tohoto procesu.
Pan prezident Putin zve, navrhuje Američanům, aby Evropa, Evropská unie, byla přizvána do té strategické dohody mezi Amerikou a Ruskem! To vám čtu přesně překlad vystoupení pana Putina. A to je situace, do které jsme se my Češi dostali. Ne my, kteří říkáme, že Evropská unie má být součástí toho hodnocení hrozeb sdílení dat, ale Putin - to je prostě paradox! - Putin je ten, kdo říká: Pozvěme k tomu také Evropany. Já navrhuji Američanům, nedělejme to sami, když jsme dneska v situaci na takové široké strategické dohody, na které pracujeme, pozvěme do toho i Evropu. Udělejme to třeba v Bruselu, ať ti Evropané z toho také něco mají!
To je přece neuvěřitelné, že se něco takového děje!
My jsme tady začali údajnou dohodou mezi Českou republikou a Spojenými státy. Já opakuji, že jsme mnohokrát opakoval, že si myslím, že tato dvoustranná jednání jsou nešťastná, a to proto, protože Česká republika není schopna být dostatečně partnerem Spojeným státům. Nedokázala to ani Velká Británie, jak se ukázalo v posledních letech. A teď se potvrdilo, že ty obavy byly opodstatněné, protože zatímco my jsme si hráli na dvoustranná jednání, tak se ukázalo, že nad našimi hlavami - doslova - se dohaduje daleko zásadnější strategické řešení, které má významný politický obsah a které se zdaleka netýká jenom radaru, dokonce se ani netýká jenom protiraketového systému obrany, protože v zahraničních denících si můžete přečíst, můžu vám je vyjmenovat, můžete si přečíst, že ta dohoda se týká nejenom protiraketového systému ve střední Evropě, ale má se týkat také otázky postupu vůči Íránu, má se týkat otázek budoucího statutu Kosova, má se týkat smlouvy o omezení konvenčních zbraní a dalších věcí.
To všechno - a cituji americké stanovisko: Navrhli jsme Rusku nejvstřícnější a nepropracovanější návrh spolupráce v systému protiraketové obrany v historii. Tohle se stalo, nic víc, nic míň. A my Češi? Jakou roli v tom sehráváme? Naprosto trapnou! Stalo se snad někdy nám, že by nám někdo navrhl nějaké sdílení dat? Že by nám navrhl nějakou účast odborníků na té radarové základně? Navrhl nám, českým odborníkům, vojákům, že bychom se na tom mohli takto podílet při tom hlavním vyhodnocováním hrozeb? Protože součástí tohoto návrhu dneska je, že ten radar nebude aktivní, že bude spuštěný vypuštěný a že před ním tedy budou sedět ti Rusové a Američané a přemýšlet, jestli už ty hrozby jsou tak velké, že ho spustí.
To je úplný Cimrman, co se dneska v České republice děje, přátelé! A ten Cimrman - to nás dovedla tato vláda tou svou úžasnou ambicí, že konečně, jak říkal pan Topolánek, vyřeší problém toho mrtvého prostoru mezi Ruskem a Německem. Nic se, přátelé, nevyřeší takto! Žádné garance toho typu, o kterých se tady mluvilo, nám dneska nikdo neposkytne! To přece z toho, co vzniklo, plyne. To je vážná věc. Ukazuje se, že ta cesta byla špatně. A místo toho, abychom se bavili o tom, jak se ukazuje, že to takhle prostě nejde, že jsme se dostali do situace, kdy jsme páté kolo u vozu, kdy prostě jsme trestuhodně pasivní, tak místo toho tady posloucháme ciráty naprosto nepodstatných věcí a nebavíme se o tom zásadním, co se v této chvíli děje!
Nebo k čemu ta Sněmovna je, jestli nejsme schopni v této chvíli říci - tohle je skandál! Není skandál, že tu není premiér? Skandál je, že se dneska prostě tady dovídáme odjinud, co se má dít u nás!
Ale především, co jsem také už řekl jinde, svrchovanost země je v tom, že si sami určujeme, kdo bude naším nepřítelem. A ne že to bude za nás dělat někdo jiný. V této zemi já jsem protestoval proti tomu, když se říkalo, že Severní Korea nás napadne balistickými střelami, ne proto, že… To je skutečně zločinný režim, ale ten hroutící se režim na to samozřejmě nemá. To byla absurdita! A dneska máme jiný strašák. Máme Írán, o kterém se píše, že nás napadne balistickými střelami, což je podle mě podobná absurdita. Nikdo se nezajímá o Írán v této zemi. Nikdo se nezajímá o posouzení těchto vztahů. Dneska je tam samozřejmě nechutný prezident, to já vůbec nezpochybňuji, ale ta reálná hrozba podle mě - Írán je země, která ekonomikou je veliká jako Finsko, ekonomika velká jako finská. Jeho rozpočet zbrojní je 125krát menší než Spojených států, jeho rozpočet ekonomický, HDP, je 68krát menší než Spojených států. Tento stát technicky nemá na to, aby ohrozil vyspělou euroatlantickou civilizaci. To je naprostý nesmysl!
Přečtěte si - mohl bych vám doporučit celou řadu článků - dnešní New York Times, který píše o tom, že Bushova old time religion, jak to říkají, Bushova slepá víra v protiraketovou obranu je nesmírně znepokojivá. Prezident promrhal miliardy dolarů na malý a neprověřený systém na Aljašce, teď chce v Evropě dokonce vybudovat další, který by měl chránit americké spojence před údajným útokem z Íránu, který toho není schopen.
Přečtěte si dokonce Hillary Clinton ve Foreign Affaires, právě jí to vychází, článek, ve kterém mluví o Missile Defense a mluví o obsesi amerického prezidenta, který utrácí - říká - příliš nákladný systém, nevyzkoušený, který blokuje skutečnou inovaci ozbrojených sil Spojených států. To je vážný kandidát na prezidenta dneska v Americe.
To znamená, nic z toho se nedovíme tady z této sněmovní debaty. To je totiž dneska věcí debaty docela zásadní, ve které dokonce já bych vám mohl citovat články, kde se dneska v Americe píše o tom, že je třeba si připomenout, jak nám Írán nabízel spolupráci v roce 2003, 2001, ještě za Chatámího, kdy Írán dokonce spolupracoval po válce v Afghánistánu a navrhoval věci, které byly z americké strany zhodnoceny jako velmi rozumné.
***