(15.40 hodin)
(pokračuje Libý)
Rovněž jako kolega Prosek nechci se ptát pana premiéra na jeho názor na tuto knihovnu či na její umístění v hlavním městě Praze. Nicméně výstavba Národní knihovny v Praze na Letné se stala v podstatě docela módním hitem letošního podzimu a mě jako člena rozpočtového výboru zajímá především financování tohoto projektu.
Pan premiér již zmínil určité informace o možnostech financování nebo o tom, jak se počítá, nicméně já bych přesto tuto otázku položil znova, doplnil ji tím, že de facto již v návrhu rozpočtu pro příští rok se objevuje na Národní knihovnu částka něco přes 200 milionů korun, což zas není až tak malá částka. Proto bych se rád zeptal a požádal pana premiéra o podrobnější odpověď na to, jak vláda nebo stát počítá s financováním této investice, v jakém případném rozsahu.
Chtěl bych znát i odpověď i na otázku, jaké by si stát zabezpečil mechanismy a nástroje k tomu, aby nedošlo k podobnému navýšení ceny jako např. u Státní technické knihovny v Praze-Dejvicích, kde v nedávné době Nejvyšší kontrolní úřad odhadl její cenu už na 3,2 miliardy korun, přestože původní cena měla být kolem 1,8 miliardy. Toto je tedy moje otázka, co se týká financování Národní knihovny a co se týká částky 200 milionů korun, resp. přes 200 milionů korun v roce 2008. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Prosím předsedu vlády o odpověď.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Myslím, že Národní knihovna si zaslouží nějakou standardní diskusi, ale využiji i interpelace pro to, abych některé věci ozřejmil, protože bychom se museli zabývat tím, jak a proč vznikla nutnost zabývat se tou stavbou vůbec nebo jaké dokumenty byly v toku posledních let schváleny v tomto směru, kdo rozhodl o přípravě k realizaci apod.
Nicméně co se týče financování, všechna usnesení a poslední registrace byla schválena odborem Ministerstva financí 17. 7. 2007, takže v letošním roce. Všechna jsou podrobena faktickému investičnímu záměru a skutečné ceně, která vyjde ze studie proveditelnosti.
Předpokladem financování, o kterém jsme vždy mluvili, byla rozpočtovaná částka ve výši 1,893 miliardy korun při celkových nákladech o něco vyšších, ale já se obávám, že tato částka při takto zvoleném řekl bych vítězném návrhu bude velmi těžce dosažitelná. To samozřejmě s sebou nese nové schvalovací řízení.
Mohli bychom se bavit o tom, jak je to s předmětnými pozemky, což je velmi často diskutovaná záležitost. Musím říci, že jak soutěž, tak vlastní investiční záměr - nositelem je Národní knihovna České republiky. Co se týká územního řízení, které s tímto souvisí, je v gesci magistrátu hlavního města Prahy. Tady si myslím, že dotazy na mne v této chvíli jsou zbytečné. Já se chci vyjadřovat jen k tomu, jakým způsobem bychom případně mohli financovat stavbu.
V žádném případě nemíním bránit záměru výstavby Národní knihovny, ale zopakuji jen na závěr, že opravdu mi záležitost Národního muzea a opravy Klementina připadají v dané chvíli jako vyšší priorita. Nechám na Ministerstvu kultury, aby se s celou záležitostí vypořádalo v následujících letech, protože se celkem důvodně obávám, že se tím bude zabývat ještě příští vláda.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za tuto odpověď. Chce pan poslanec Libý vystoupit ještě s doplňujícím dotazem? Nechce.
Jedenáctou interpelaci vznáší pan kolega Petr Krill na premiéra vlády ve věci volby člena Rady bezpečnosti. Prosím tedy o vznesení této interpelace.
Poslanec Petr Krill: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Kolegové, kolegyně, vážený pane premiére, Česká republika ve svém zájmu o místo nestálého člena Rady bezpečnosti Organizace spojených národů v soutěži s Chorvatskem neuspěla. Takový je život, takový je výsledek. Uspět může pouze jeden. Přesto v souvislosti s touto skutečností se však v médiích i v naší Sněmovně otevřela debata a spekulace o tom, co bylo příčinou našeho neúspěchu. Od spekulací o hodnotě dárků při jednáních přes podcenění jednání až po ne opravdový zájem o získání tohoto místa.
Protože vy, pane premiére, jistě máte nejlepší informace o celém průběhu, dovoluji si vám v souvislosti s těmito skutečnostmi položit následující otázky: Za prvé - co bylo podle vás hlavní příčinou našeho neúspěchu ve volbě a co bylo důvodem úspěchu Chorvatska? Za druhé - myslíte, že naše kampaň na podporu byla dostatečná, že jsme nemohli některé hlasy ztratit kvůli projevu našeho prezidenta k otázce globálního oteplování? Děkuji za vaši odpověď.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Krillovi. Prosím o odpověď předsedu vlády.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za dotaz. Děkuji za něj i proto, že jsme nakonec nedostali možnost to detailněji řešit také proto, že analýza ještě nemůže být hotová. To, co vám tady nyní řeknu, jsou spíše střípky toho, o čem se česká diplomacie baví jako o příčinách neúspěchu trochu v uvozovkách, protože na druhé straně to s sebou nese i některé výhody.
Chci říci, že jsme vždy byli k souběhu českého předsednictví a této ambice minulé administrativy skeptičtí. Já vám přečtu své prohlášení z roku 2005. Jsem rád, že ho tady mohu takto přednést, protože to byl můj tehdejší názor a mé obavy se potvrdily. Tehdy jsem se domníval, že případný souběh českého předsednictví Evropské unie a zároveň pozice nestálého člena Rady bezpečnosti plánovaný na léta 2008 a 2009 svědčí o špatné koordinaci uvnitř české diplomacie či o nepřiměřených ambicích části státních úředníků podporovaných vládními politiky. Obě tyto funkce by znamenaly pro Českou republiku mimořádné nároky po finanční, personální i odborné stránce. Vzhledem k tomu, že skutečné přípravy na zvládnutí takové zátěže vláda ještě nezahájila, lze se obávat i mezinárodní blamáže, pokud by Česká republika neplnila svou roli dobře. Konstatoval jsem tehdy, že by bylo účelné soustředit se pouze na jednu z uvedených priorit, přehodnotit tento zájem a zvážit podporu dalšího kandidáta Chorvatska, což je i v souladu s dlouhodobými prioritami české zahraniční politiky. Tolik Mirek Topolánek 13. 9. 2005.
Proč jsme vlastně tu kandidaturu podporovali a proč jsme do ní šli? Tady je základní odpověď na ten rozdíl, který vidím mezi opozicí a koalicí a mezi tím, co předvádíte někdy vy, a o co se snažíme my. Současná vláda je zastáncem kontinuální zahraniční politiky. Nikdo nemohl očekávat, že úkol, na kterém se mělo tři roky pracovat, jednorázově jako jednu z priorit české diplomacie zrušíme a budeme řekl bych sami absolvovat blamáž z toho vyplývající.
Musím říci, že poslední rok aktivit byl klíčový. Nakonec výsledek svědčí o tom, že to bylo velmi těsné. Já jsem tomu nakonec rád. Důvody, za které si myslím, že česká diplomacie a česká vláda - ať už ta minulá nebo současná - nemůže, to si myslím, že je, když pominu své vyjádření z roku 2005, opravdu souběh s předsednictvím. Tento faktor mohl být poměrně silný speciálně pro země, které nechtěly dalšího člena velmi silného v euroatlantických vazbách, speciálně člena Evropské unie, dokonce v dané chvíli předsednickou zemi, právě jako nestálého člena Rady bezpečnosti. To byl podle mě jeden z nejhlavnějších důvodů, který vedl i některé státy, které by nás normálně volily a které by rozhodly souboj, k tomu, že daly nakonec přednost Chorvatsku.
Otázka je, jak dalece ovlivnilo rozhodování to, že Chorvatsko kandidovalo poprvé a Česká republika podruhé. Tady nemáme jednoznačně kvantifikováno, protože to u některých mohlo ovlivnit pozitivně, u některých negativně.
Musím říci, že dalším klíčovým důvodem bylo naše vystupování po celé ty čtyři roky, které se vždy, jak za vlády Jiřího Paroubka, Stanislava Grosse i za vlád mých, jednoznačně hlásí k ochraně lidských práv. Jednoznačně se hlásí k univerzálním hodnotám a to nám zcela jistě muselo vzít hlasy Běloruska, Severní Koreje, Barmy, Venezuely, Číny a dalších. Proboha, snad jsme o ty hlasy nakonec nestáli!
***