(15.00 hodin)
(pokračuje Seďa)
ODS je nejsilnější stranou současné vládní koalice a měla by mít také největší zodpovědnost za plnění citovaného cíle z programového prohlášení vlády. Nicméně již sobotní rozhodnutí ODS předložit text smlouvy Ústavnímu soudu, požadavek občanských demokratů na referendum či kritická vyjádření místopředsedy vlády pro evropské záležitosti svědčí spíše o úsilí pozastavit ratifikaci této eurosmlouvy, a to minimálně do našeho předsednictví v Evropské unii.
Vážený pane předsedo vlády, v této souvislosti mám na vás dvě otázky. Za prvé: Přijaté znění eurosmlouvy zůstalo na základních kamenech evropské ústavní smlouvy, kterou jste vy sám přednedávnem nazval anglickým slovem shit. Proč jste souhlasil, pane premiére, s mezinárodní smlouvou, když jste vzápětí zpochybnil její soulad s ústavním pořádkem České republiky? Garantujete jako premiér české vlády splnění vašeho a mnou citovaného programového prohlášení? Za druhé: Pokud by Ústavní soud rozhodl, že evropská smlouva není v souladu s českou ústavou, navrhla by vláda změnu Ústavy České republiky? A pokud ano, jakým způsobem by se pak ratifikovala tato eurosmlouva v České republice?
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím pana premiéra o odpověď.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane kolego, kolegyně a kolegové, já se vystříhávám toho, být arogantní. Někdy je to velmi složité. Já si skoro myslím, že byste si tu minulou i tu současnou smlouvu mohli konečně přečíst. Tím bychom mohli začít tu skutečnou, reálnou diskusi o tom, co tam je, není, co tam mohlo být, co je výhodné, co je nevýhodné pro Českou republiku. Co se nám podařilo zablokovat, kde jsme naopak chtěli posílení, kde se nám podařilo definitivně rozhodnutí odložit. Abychom vůbec takto mohli postupovat, tak by bylo dobré se s těmi základními atributy této smlouvy seznámit.
Já si myslím, že to, co představuje nová reformní smlouva, se v mnoha aspektech té ústavní smlouvě nepodobá, a netvrdím, že jsem stoprocentně spokojen s jejím zněním jako předseda ODS, ale jako předseda vlády vám garantuji, že koaličně vyjednaný kompromis, a to je přece to, s čím jsem jel do Bruselu a do Lisabonu, byl naplněn tak, jak jsme se nakonec v této konstelaci, v této koaliční vládě byli schopni dohodnout. Myslím si, že i vy rozumíte tomu, že jako předseda ODS nebo jako občan Mirek Topolánek mohu mít odlišný názor nebo mírně jiný názor, než je koaličně vyjednaný kompromis, který jako předseda hájím a hájit budu. Pokud tomuto nerozumíte, tak já bych vám připomněl některé vaše koaliční vlády a mechanismy, které v nich fungovaly. To je možná do úvodu.
Já si vůbec nemyslím, že ta reformní smlouva je ideální. A nemyslí si to žádný státník v Evropě. Protože někteří měli touhu, aby integrace postupovala hlouběji a rychleji a Evropská unie se nerozšiřovala. Někteří, a mezi ty patří Česká republika, za vašich vlád, za našich vlád, se domnívali, že je záhodno, aby se Evropská unie dále rozšiřovala. Minimálně o země západního Balkánu. Kdybychom tady vedli skutečně meritorní diskusi na téma západního Balkánu, na téma nejenom Chorvatska, ale Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Kosova, Albánie, případně Makedonie - bývalé, takzvaný FIROM, bývalá republika Makedonie v rámci Jugoslávie - tak bychom přece museli dojít ke stejnému závěru.
To, že se podařilo nastavit reformní smlouvu způsobem, že je možné dále Evropskou unii rozšiřovat a že stojíme na straně zemí, které to další rozšiřování podporují, je podle mě, já aspoň doufám, snad průřezově v této Sněmovně přijatelné. Pokud ne, tak byste museli hodně diametrálně změnit názor.
Nám se podařilo během IGC, a o tom se bavme, protože ten mandát z červnové Evropské rady snad diskutován v Parlamentu už byl, během těch několika měsíců proti vůli ostatních členských států prosadit posílení jejich závazků pro dosažení větší liberalizace služeb. Článek 53. Pokud si myslíte, že to byla chyba, tak mi to, prosím vás, řekněte. Řekl bych, že drtivá většina lidí v této zemi, drtivá většina podnikatelů v této zemi si myslí, že je záhodno naplnit jednu ze základních svobod, na kterých vznikla Evropská unie, a to je právě volný pohyb služeb.
Přispěli jsme k úpravě znění smlouvy o fungování, ve kterém byl předmět této smlouvy z původního stanovení rozsahu pravomocí Unie změněn na stanovení vymezení pravomocí Unie. Každý, kdo se zabýval právními dopady té smlouvy, tak ví, o čem mluvím.
Mohl bych pokračovat. Za zásadní, a může se vám to nelíbit, pokládám to, že bylo odloženo konečné rozhodnutí o hlasovacím mechanismu do roku 2014, resp. na základě požádání do roku 2017, takže předpokládáme do roku 2017. O deset let. Proč si myslíme, že je to špatně? Protože to poškozuje hlasovací úroveň, která dnes je nastavena ve prospěch malých a středních států, a nikoli jenom těch velkých. Navrhované mechanismy, navrhované hlasovací modely, např. skupinou matematiků a expertů, kteří působili při Evropské komisi, jsou podstatně korektnější.
Pokládám si za čest, že jsem mohl být u toho, že jsme na pět let zbrzdili přesun kompetencí z třetího pilíře, protože ty věci nemáme vydiskutované ani doma, natož na úrovni Evropské unie.
Já vás chci ubezpečit, že jestliže jsem nesouhlasil s ústavní smlouvou, tak u této reformní smlouvy jako premiér jednoznačně souhlasím s naplněním mandátu vlády, jako předseda ODS akceptuji toto rozhodnutí. Pokud v tom vidíte nějaký rozpor, já si ho rád poslechnu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Zeptám se pana poslance Sedi - prosím, máte možnost vznést doplňující dotaz.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, já určitě akceptuji to, že jste předseda Občanské demokratické strany a občan Mirek Topolánek a že můžete mít svůj názor. Nicméně vy jste zároveň premiérem České republiky a měl byste se vyjadřovat jako náš český premiér.
Já děkuji, že jste odpověděl aspoň na tu první otázku, protože vy většinou neodpovíte na žádnou. Takže zopakuji tu druhou, kterou jste mi nezodpověděl, a doplním ještě jednu: Pokud by Ústavní soud rozhodl, že evropská smlouva není v souladu s českou ústavou, navrhla by vláda změnu Ústavy České republiky? A pokud ano, jakým způsobem by se pak ratifikovala tato eurosmlouva v České republice?
A má doplňující otázka: Vážený pane premiére, kdo ponese z vaší vlády zodpovědnost za ratifikaci evropské smlouvy v České republice? Bude to místopředseda vlády pro evropské záležitosti, nebo ministr zahraničních věcí?
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Teď je prostor pro odpověď pana premiéra.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vy se tváříte, že neproběhla dopolední diskuse, ve které vystoupil Jiří Paroubek a Luboš Zaorálek, kteří jedním slovem, v jedné větě řekli, že si referendum nepřejí, a v druhé větě si referendum přejí. Pokud by Ústavní soud, což já nepředpokládám, a řekl jsem to i veřejně a vystupuji jako premiér podle mě velmi jednoznačně, našel neshodu a ingerování do naší ústavy, tak by to nemuselo znamenat změnu ústavy, ale mohlo by to znamenat, s důrazem na slovo mohlo, změnu způsobu ratifikace. To znamená, že ratifikace by v takovém případě byla nutná zřejmě referendem. Ale to já nechávám na ústavních právnících a nemíním se do toho plést. Takto jsem to řekl, takto to myslím.
Odpovědnost za vládu nesu jednoznačně já. Já nevidím rozpor mezi tím, že mám ministra pro zahraniční věci a ministra pro nezahraniční neboli evropské záležitosti.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla odpověď na pátou interpelaci. Zahajuji projednávání interpelace šesté. Slovo má místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek, který interpeluje předsedu vlády ve věci reprezentace České republiky. Prosím, máte slovo, pane kolego.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane premiére, dobrý den. Rád bych vysvětlil, že se mi jedná o jednání České republiky se Spojenými státy ve věci radarové základny Spojených států v České republice.
Vaše vystoupení, pane premiére, ranní, v České televizi se mi zdálo být velmi nejednoznačné. Vy jste řekl, že co se týká jednání mezi Spojenými státy a Ruskem, tak není nic konkrétního na stole. Já bych vám rád přečetl přesnou citaci z International Herald Tribune 20. října. Jedná se o vyjádření dvou vysokých představitelů Spojených států Daniela Frieda a generála Henryho Oberinga. Myslím, že to dokážu relativně přesně citovat.
***