(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v dnešním programu Poslanecké sněmovny. Ještě než zahájím ústní interpelace, dovolte, abych vás seznámila s omluvami, které se sešly na mém stolku a týkají se jak poslanců, tak členů vlády. Z členů vlády se z odpoledního jednání omlouvají paní ministryně Stehlíková, pan místopředseda vlády Alexandr Vondra a pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Z poslanců omluvy, které byly dodány, jsou od paní poslankyně Kateřiny Konečné, pana poslance Františka Dědiče a paní poslankyně Hany Šedivé. Tolik omluvy.
A nyní tedy zahajuji bod číslo
115.
Ústní interpelace
Ústní interpelace jsou určené předsedovi vlády České republiky a vládě České republiky i ostatním členům vlády. Za účasti ověřovatelů bylo vylosováno pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a podávat ústní interpelace, nejprve tedy, jak jsem řekla, na předsedu vlády pana Mirka Topolánka či na vládu České republiky. Těmto interpelacím je vymezen čas od 14.30 do 16 hodin. Na ostatní členy vlády budou vznášeny interpelace od 16 hodin do 18 hodin. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí vám byly rozdány do lavic.
Dám tedy slovo jako prvnímu panu poslanci Miroslavu Váňovi, ten byl vylosován na prvním místě, aby přednesl svou ústní interpelaci na předsedu vlády České republiky Mirka Topolánka. Po něm je vylosován pan poslanec Miroslav Krajíček. Prosím tedy, aby se připravil. Slovo má pan kolega Miroslav Váňa.
Poslanec Miroslav Váňa: Vážený pane premiére, způsob vaší komunikace mě opravdu překvapuje každým dnem. Musím říci, že vím, že si musím na tento způsob vaší osobní komunikace zvyknout, kupříkladu na váš výrok o noci dlouhých nožů, na váš zdvižený prostředníček, na vyplazování vašeho jazyka, na vaše vulgarismy, kterými častujete novináře, na vaše vulgarismy, když mě ve sněmovně označujete za blbce. A tak bych, pane premiére, mohl pokračovat dále. Také bych se snad naučil žít i s tím, když sněmovnu označujete za žvanírnu.
Co mi však, pane premiére, na vás vadí nejvíce, je to, že vy pohrdáte obyčejnými lidmi. Nejprve jim bez ostychu sdělíte, že v době vašich volebních slibů jste vy na rozdíl od Vlastimila Tlustého dobře věděl, že tyto sliby jsou nesplnitelné, jinými slovy, pane premiére, vy jste se přiznal, že jste lidem vědomě lhal. A dnes v rámci celého batohu nesmyslných škrtů na lidi z tribun hřímáte, že jste je ještě málo zastrašil a že si neuvědomí, co by se stalo, kdyby tyto škrty splněny nebyly.
Ale co je skutečnost, to mi na vás vadí nejvíce, že vás ale vůbec, vůbec nezajímají názory obyčejných lidí, obyčejných občanů na řešení základních strategických otázek, které souvisejí s ochranou života těchto občanů. V rámci debat nad umístěním radarové základny Spojených států amerických na našem území lidem říkáte, že vás jejich názor ale vůbec, vůbec nezajímá. A vaši ministři na oplátku vyhrožují zavedením základní vojenské služby.
Pane premiére, má otázka tedy zní, kdy už přestanete být nakažen, nakažen arogancí moci, kdy už začnete brát vážně, vážně, veřejné mínění občanů.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Slovo má předseda vlády Mirek Topolánek. Jde o první odpověď na dnešní ústní interpelace. Prosím, pane předsedo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážená prořídlá Sněmovno, já jsem samozřejmě v Poslanecké sněmovně první rok. Osm let jsem působil v Senátu. A mohu vás ubezpečit, že kultura jednání v Senátu je odlišná od kultury jednání v Poslanecké sněmovně.
Já jsem si vždycky myslel, že interpelace na premiéra jsou vedeny, řekl bych, čistými úmysly dozvědět se něco nového, případně nechat si upřesnit věci, které daný poslanec úplně nepochopil, nebo případně kritizovat a nechat si vysvětlil některá rozhodnutí vlády a premiéra, který za vládu odpovídá. To jsem se samozřejmě mýlil.
Komediální výstupy z dnešního dopoledne nechci vůbec komentovat. Ale vážený pane poslanče Váňo, ani jediná věta z toho, co jste říkal, nebyla pravdivá. Poraďte mi, můj drahý kolego, jak mám odpovídat na takovou snůšku nesmyslů, mediálních polopravd a vašich výmyslů, abych se nedopustil urážky na cti. Snažím se být velmi korektní a na rozdíl od vás a vašich kolegů jsem nikdy nikoho vědomě neurazil nebo neponížil, neříkal o něm, že vysloveně lže, že je hlupák, že něco neumí. To se dovídáme z opozičních lavic každý den. Nechávám to bez povšimnutí. Nicméně vaše dopolední vystoupení obsahovalo výroky, které žalovatelné jsou. Já neříkám, že vás budu žalovat já, toho jsem dalek, to bych nedělal 24 hodin denně nic jiného. Nicméně vy jste se dotkl v tom svém vystoupení dopoledne cti celé řady lidí a vaše informace, přestože byly zprostředkované, jsou informace, za které vy při svém vystoupení plně odpovídáte.
Já jsem vám nevyhrožoval trestním oznámením, já jsem pouze řekl, že většina vašich výroků podléhá občanskoprávnímu sporu, na který nemáte imunitu. Myslím si, že je dobře vědět, že každý z nás má odpovědnost za to, co řekne. A když už si něco vymyslí nebo používá informace z druhé nebo třetí ruky, tak by měl mít v sobě tolik cti, aby si minimálně ty informace ověřil. Jinak se dopouští opravdu trestného činu pomluvy anebo jiných trestných činů, které jsou kodifikovány v našem trestním řádu.
Já vám neumím odpovědět na vaše otázky, protože já jsem drtivou většinu těch věcí buď neřekl, anebo jste je vytrhl z kontextu natolik, že nemá cenu na ně reagovat. Já jsem nikdy nelhal občanům. A mohu vás ubezpečit, že jsem člověk, který nepotřebuje ochranku. Na mě ještě nikdo nikdy nezaútočil. Já jezdím mezi lidi, mluvím s nimi. Spousta věcí se jim nelíbí. Nelíbí se jim i spousta věcí z toho, které nepochopili nebo jim nebylo umožněno je pochopit v rámci připravovaných opatření. Já vás ale ubezpečuji, že když s kýmkoli z nich budu mluvit osobně, tak vám garantuji, že to nakonec pochopí.
Nikdy jsem nikomu nevyhrožoval a nikdy, a to opakuji, jsem nikoho neměl tendenci v těchto lavicích ponižovat.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane premiére. Zeptám se, zda chce pan kolega využít možnosti položit doplňující dotaz. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Váňa: Vážený pane, můj drahý premiére, jak chcete přesvědčit lidi, že umístěním radarové základny Spojených států amerických se nezvýší riziko v ochraně jejich životů? Pane premiére, dovoluji si vám položit také otázku, jaké stanovisko chcete zaujmout k té části veřejnosti, která vám dává najevo zcela veřejně svůj nesouhlas s umístěním této radarové základny Spojených států amerických na území našeho státu. Pouze si dovolím připomenout, že se jedná o lidi - sportovce, umělce, herce, bývalé, současné politiky, o lidi, kteří jsou známí z veřejného života. Pane premiére, i jim se chcete vysmát do očí? Tito lidé s vámi chtějí veřejně besedovat. Tito lidé se k této otázce chtějí veřejně vyjádřit prostřednictvím vypsaného referenda.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Slovo má premiér Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já bych vám více, pane poslanče, věřil, kdyby to nebyla vaše vláda, která celé jednání o radaru začala a která tajila před veřejností a před opozicí veškeré informace. My se snažíme komunikovat naprosto standardním způsobem a přenášet na veřejnost informace, které jsou nám dostupné, v termínech okamžitě poté, co ty informace máme. To, že někteří sportovci, umělci, herci a politici samozřejmě vystupují proti radaru - já vás mohu ubezpečit, že jiní sportovci, jiní umělci, jiní herci a jiní politici vystupují pro. To je normální demokratická diskuse.
Já si myslím, že je třeba, abyste věděl, že také ale proti radaru vystupují Mladí komunisté, Muslimská liga, Fučíkova nadace a podobné jiné organizace, abyste věděl, mezi které organizace se se svým názorem řadíte.
Chci říci, že v demokratické společnosti nakonec rozhodne buď parlament, nebo referendum. Nikomu se nelíbí, když má mít skládku vedle své vesnice, nikomu se nelíbí, že má mít sklad jaderného odpadu, nikomu se nemusí líbit, že má radar, když je o něm informován způsobem, jakým informován je. To je pravda. Nakonec je to rozhodnutí, demokratické rozhodnutí a rozhodnutí většiny, a to buď v této komoře a v komoře vedlejší, anebo jak vy někdy navrhujete, v referendu. Pokud chcete referendum, tak ho prosaďte.
***