(10.50 hodin)

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Už nikoho nevidím s faktickou, takže skutečně může pan ministr Vondra se ujmout slova.

 

Místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra: Mohu?

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Teď opravdu můžete.

 

Místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra: Pane předsedající, vážená Sněmovno, já si myslím, že vláda se žádné diskusi nevyhýbá. Vládní poslanci pouze chtěli respektovat program dnešní schůze Sněmovny, kdy se má projednávat základní zákon této země, to znamená rozpočet na příští období. Ta naše vystoupení, myslím, jasně ukazují na to, že jsme k diskusi připraveni.

A pokud jde o oblast zahraniční politiky, která je tu probírána, tak samozřejmě máme zájem na tom, aby zahraniční politika v plné šíři odrážela zájmy celé naší země, a k tomuto dialogu jsme připraveni. Ale doporučuji, pokud má takový dialog vůbec mít smysl, zchladit u něj trochu hlavy.

 

O co jde? Byly zmíněny v diskusi tři problémy: za prvé otázka naší kandidatury do Rady bezpečnosti, za druhé protiraketová obrana, za třetí naše předsednictví v Evropské unii.

 

Já si myslím, že způsob, jakým my jsme přistoupili k té kandidatuře do Rady bezpečnosti, ukazuje to, že tato vláda jedná zodpovědně a snaží se držet kontinuitu českého zahraničněpolitického konání ve světě. Když jsme byli v opozici, tak jsme zdůrazňovali opakovaně své otázky a výhrady k tomu, zda vůbec je účelné tu kandidaturu v tomto období, kdy budeme předsedat Evropské unii v roce 2009, zda je účelné ji předložit. Vláda vedená sociální demokracií s námi tuto kandidaturu, když ji oznámila, nekonzultovala.

My jsme měli tři výhrady. Měli jsme výhrady za prvé v oblasti lidských a finančních zdrojů, zda země střední velikosti, jako je Česká republika, má rozptylovat své zdroje v době, kdy bude důležitá koncentrace sil pro úspěšné zvládnutí předsednictví v rámci Evropské unie. Za druhé jsme kladli otázky, zda je pro Českou republiku výhodné působit v Radě bezpečnosti v době, kdy jako předsednická země Evropské unie bude mít do jisté míry svázány ruce a bude muset, ať chce či nechce, hrát roli spíše moderátora nežli roli země, která prosazuje dominantně své vlastní zájmy. A pak samozřejmě manévrovací prostor, který by v té Radě bezpečnosti měla u různých obchodů, dohadování, byl výrazným způsobem zúžen. A za třetí jsme vyjadřovali určité pochybnosti, do jaké míry to bude u nás v té kampani výhodné, protože samozřejmě země rozvojového světa budou upřednostňovat logicky zemi, která členským státem Evropské unie není, a má tudíž daleko svobodnější prostor ke svému konání a větší příležitosti vycházet těmto státům, které v Radě bezpečnosti nejsou, při jejich požadavcích vstříc.

Přes všechny tyto tři pochybnosti jak ta první Topolánkova vláda, tak tato vláda se postavily k té kandidatuře čelem, hrály to odpovědně, s plným nasazením sil, jak dokumentuje i návštěva Mirka Topolánka a Martina Bursíka vpředvečer toho hlasování v New Yorku. Nic jsme nezanedbali, ale zároveň jsem hluboce přesvědčen, že vůbec se nestala žádná tragédie a že za daného stavu věci je to dokonce pro nás možná lepší. Doporučuji se soustředit na kandidaturu v budoucnosti, kdy nebude kombinace nestálého členství v Radě bezpečnosti s předsednictvím v Evropské unii.

 

Druhý případ - protiraketová obrana. I zde první iniciativa přišla ze strany vlády vedené sociální demokracií v roce 2002. My jsme na tuto práci navázali, vzali jsme ji odpovědně. Na půdě Severoatlantické aliance se prosazujeme. Mimo jiné bych rád v kontextu této diskuse připomněl, že tato vláda uspěla, pokud jde o kandidaturu Jiřího Šedivého na místo zástupce generálního tajemníka Severoatlantické aliance, vlastně nejvyšší post v dějinách, který se nám podařilo v této organizaci letos v létě získat. A koneckonců mám tu i rezoluci Parlamentního shromáždění NATO, pro kterou hlasovali prakticky všichni zástupci parlamentů všech členských států, zemí, s výjimkou snad dvou nebo tří komunistů z Řecka a Francie, která potvrzuje to, co my ve věci protiraketové obrany dlouhodobě říkáme. To znamená, že potřeba této protiraketové obrany s tím, jak roste proliferace raketových technologií a jaderných materiálů ve světě, narůstá a narůstá i potřeba těchto obranných systémů, ne jejich omezení, že je potřeba vypracovat do summitu v Bukurešti další potřebné kroky. Čili jenom se tu potvrzuje, že česká politika této vlády je správná.

 

A pokud jde o předsednictví v Evropské unii v roce 2009, já tato slova nabídky k dialogu uvítám. Ostatně naše vláda minulý týden, poté co projednávala další verzi priorit, tuto nabídku ústy mými i předsedy vlády učinila také. Ale chci zde zdůraznit, my jsme na takový dialog a spolupráci připraveni. Jsme ale připraveni na dialog a spolupráci ve věcných věcech, při přípravě agendy tohoto předsednictví, nikoliv na výměnu dialogu za to, že někdo v této Sněmovně dostane nějakou funkci. S obrazem našeho státu v zahraničí by se nemělo obchodovat. Mělo by nám jít v prvé řadě o to, abychom důsledně a principiálně, ale zároveň odpovědně a racionálně hájili zájmy tohoto státu jak v rámci Evropské unie, tak ve světě.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám tady faktickou přihlášku pana poslance Paroubka. Faktickou, nebo řádnou? Řádnou.

Fakticky pan poslanec Wolf, který je zpravodajem k tomuto bodu, takže může kdykoliv. To je teďka trochu ironie. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Wolf: Když to tak poslouchám, vážené kolegyně a kolegové, tak v té první části jsem měl pocit, že je to špatné, že jsme to prohráli, nicméně se snaží nějakým způsobem koaliční poslanci a páni ministři zdůvodnit, že to nějakým způsobem chtěli uhrát, a neuhráli. Ovšem po tom vystoupení pana ministra Vondry mě dokonale přesvědčil svými argumenty, že v podstatě odjížděl to prohrát, že už byl přesvědčený, že těch problémů je tolik a že v podstatě bude lepší, když to všechno prohrajeme a bude čas na další možná témata.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Řádně přihlášený je nyní pan poslanec Exner a pan poslanec Bratský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, myslím si, že pan místopředseda vlády Bursík nezvolil správnou argumentaci, když žádal čas na rozbor a tím zdůvodňoval odmítnutí zařazení bodu. Vždyť přece opozice by jistě vyšla vstříc, kdyby vláda požádala, aby například týden, čtrnáct dní na takový rozbor dostala. A i kdyby nám dala jenom předběžnou zprávu a přislíbila podrobnější rozbor, jistě by s tím bylo možné souhlasit. Šlo by udělat dohodu o tom, kdy se věc opravdu projedná. Jenomže návrh nebo postup byl takový, že se návrh zamítl.

Já myslím, že je potřeba opravdu objektivně konstatovat, že Česká republika dělá politiku, která pro většinu členských států Organizace spojených národů prostě není přitažlivá, a to ve srovnání s Chorvatskem. Přitom připomenu, že Chorvatsko stále má určité potíže například v souvislosti s jednáním mezinárodního tribunálu a že dokonce tam hrozilo postižení pro lidská práva bývalého prezidenta Tudjmana.

Pokud mluví pan místopředseda vlády Bursík o tom, že Česká republika je principiální v oblasti občanských a lidských práv, pak u toho musím položit opravdu velký otazník. Cožpak Česká republika nějak výrazně protestovala proti porušování lidských práv civilního obyvatelstva při bombardování Jugoslávie? Nebo při tom, že v současné době je tady víc než 4,5 milionu občanů Iráku mimo svůj domov, a to jsou z takřka sta procent civilisté?

***




Přihlásit/registrovat se do ISP