(10.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Paroubek, pak pan poslanec Jandák.
Poslanec Jiří Paroubek: Já musím říci, že Občanská demokratická strana trpí jistou schizofrenií, protože před několika málo minutami tady navrhla odvolat předsedajícího a pak pan poslanec Šeich předvedl vlastně totéž, za co chtěl pan poslanec Pleva odvolávat předsedajícího. Já tomu tedy dost dobře nerozumím, ale když už, tak některé věci bych chtěl připomenout.
Já myslím, že - prostřednictvím pana předsedajícího k panu poslanci Šeichovi: Víte, vy jste jenom ukázal v malém, jak se ODS dívá na svět kolem sebe a hlavně za našimi hranicemi. Pořád hledat nějakého nepřítele. Proč hledat nepřítele v rakouských sociálních demokratech? Jenom proto, že jsou dobrými přáteli českých sociálních demokratů? To je přece krátkozraké. Vždyť je to vládní strana v Rakousku. Já, když byl v Rakousku konzervativní kancléř Schüssel, jsem s ním měl velmi dobré vztahy a myslím si, že nebyly komplikovány nějakými výkřiky z obou stran na vládní úrovni. Myslím, že je potřeba dělat politiku, zahraniční politiku zejména, s chladnou hlavou.
Já jsem se, myslím, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, nestal odborníkem na zahraniční politiku teď. Já vám jenom zopakuji, že za třináct měsíců, kdy jsem stál v čele české vlády, jsem navštívil třicet zemí světa a v Praze jsem přijal dvacet šéfů států a vlád. To měla dělat vaše vláda v posledních třinácti měsících. Kdyby vedla aktivní zahraniční politiku, tak byste se dnes nemusel trapně vymlouvat. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď prosím pana poslance Jandáka, poté paní poslankyně Orgoníková.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, já do té přetlačované trochu vstoupím, a možná zvláštním způsobem. Já jsem ze začátku chtěl povstat rychleji a chtěl jsem poděkovat panu kolegovi Šeichovi, protože jeho vystoupení se mi z 80 procent velice líbilo, a vracelo tuto Sněmovnu řekl bych do reálného času a do reálné situace. Samozřejmě později, což už je zvykem, jsme byli kopnuti do kotníku. To nebylo dobré.
Ale pane kolego, chtěl bych vám vzkázat prostřednictvím předsedajícího jednu věc. Proč vzbudila takovou pozornost v podstatě ne velká prohra České republiky? Proto, protože Chorvatsko - a to by lépe odpověděl tady ministr pro evropské záležitosti pan Vondra - není zem, kde jsou korektně vyřešeny situace po balkánské válce, zem, která v podstatě velmi diskutuje a je diskutována, co se lidských práv týče. Proto to možná takovým způsobem pohoršilo i opozici i 90 procent obyvatel této země - že tato země zvítězí nad tak demokratickou zemí, jako je Česká republika.
Takže pane kolego Šeichu, děkuji vám za 80 procent projevu a ten zbytek si příště odpusťte. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně Orgoníková. Připraví se Jaromír Tejc.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně a kolegové, mnoho již k panu kolegovi Šeichovi bylo řečeno, a já bych mu pouze doporučila prostřednictvím předsedajícího, aby dnes už neřídil auto.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Tejc. To byla poslední faktická, kterou jsem do této chvíle dostal.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Já myslím, že to, co zde říkal pan poslanec Šeich, nebyla tak úplně pravda, protože skutečně, stejně jako kolegové - bylo to tady již řečeno - jsme všichni nabyli dojmu, že šance České republiky jsou poměrně vysoké. Pan premiér to uvedl i v České televizi, kdy tyto šance hodnotil - cituji - poměrně vysoko.
Pan premiér zde ještě k této záležitosti nevystoupil. Myslím, že tato Sněmovna i občané České republiky si zaslouží jeho vystoupení, protože pan premiér se doposud tváří, jako by to nebyl jeho problém. Pane premiére, je to váš problém. Není to problém této Sněmovny, je to problém vlády a premiéra této země.
A ještě k tomu, co říkal pan poslanec Šeich k údajné volební kampani, kterou vedeme. Já bych vám chtěl říci, že skutečně úkolem opozice není podporovat vládu v její zahraniční politice. Úkolem opozice je stavět se takovým způsobem k vládní politice, aby to neohrožovalo zájmy státu. Ale zájmy státu neohrožuje opozice. Zájmy tohoto státu v zahraniční politice ohrožuje tato vláda.
Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď máme konečně řádně přihlášené. První, kdo se řádně přihlásil, byl pan ministr Martin Bursík. Po něm se přihlásil Alexandr Vondra.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Dámy a pánové, nejsem si jist, jestli tato poloha debaty o zahraniční politice je to, co si sociální demokracie jako hlavní opoziční strana představuje. A je jistě legitimní dotázat se na názor vlády, ministra zahraničních věcí, na výsledek hlasování v Radě bezpečnosti, a je dobře, že Karel Schwarzenberg to téma otevřel, i když se jedná o jiný bod. Tématem je ovšem poloha té debaty, ve které se to nese.
Za prvé si myslím, že jako opozice byste mohli uznat fakt, že jestliže včera večer dostaneme informaci o výsledku hlasování ve druhém kole a o rozhodnutí našich diplomatů v New Yorku po druhém kole odstoupit ze soutěže, tak že to vyžaduje určitý čas, abychom analyzovali veškeré okolnosti a zkušenosti, které postupně během vyjednávání v New Yorku naše diplomacie a naši zástupci učinili. Racionální diskuse o tomto tématu by byla taková, že byste nechali určitý čas Ministerstvu zahraničí, aby vyhodnotilo toto téma. Šlo by to na zahraniční výbor. Kdyby z toho vzešel tak významný bod, abychom o tom jednali v plénu, dobře. Pak v plénu. Ale způsob, kterým tady vlastně otevíráte diskusi, a argumenty, které tady zaznívají, to je poloha, kterou vy vlastně současně uzavíráte prostor, po kterém voláte, těmi argumenty, které tady padají.
To, co já mohu říci na základě své zkušenosti z jednodenní návštěvy New Yorku, ta zkušenost je taková, že za prvé třeba hodnotím pozitivně, že vláda, jak tato, tak ta předešlá jednobarevná vláda, převzala štafetu prosazování našeho nestálého členství v Radě bezpečnosti bez jakýchkoliv výhrad. To je přece téma, se kterým začala a které otevřela sociální demokracie, a je bezpochyby jasné - jestliže tady hovoříte o tom, že Chorvatsko jednalo tři roky, tak je potřeba stejný model a stejným metrem měřit také doma. To znamená že odpovědnost a spoluodpovědnost za ten výsledek není pouze na této vládní koalici, ale je samozřejmě i na předchozí diplomacii, která otevřela jednání. Tak prostě buďme v tomto korektní a dívejme se stejně kritickým okem na Chorvatsko jako na Českou republiku.
Moje zkušenost je taková, že Martin Palouš jako velvyslanec OSN tam odpracoval velmi mnoho. Jeho znalost prostředí, jeho osobní znalost diplomatů, se kterými jsme my dokázali hovořit během jednoho dne, zhruba, jestli to odhaduji dobře, s osmdesáti až stovkou diplomatů, jeho osobní znalost, osobní vztahy jsou mimořádné na to, že on tam pracoval zhruba jeden rok. To je první závěr.
Druhý můj závěr z té zkušenosti je takový, že Ministerstvo zahraničí připravilo velmi podrobnou pozici včetně analýzy, jak vypadá, jak se předpokládá hlasování, které státy budou pro nás, které jsou neutrální, které jsou proti nám, a měli jsme vlastně připravený program velmi přesně pro to, abychom ještě v této fázi zalobbovali a získali ty, kde je ještě možnost. To, že jsme věděli, že výsledek prvního kola bude těsný a že je hodně důležité, kdo z prvního kola vzejde jako vítěz, protože tomu se nasypou hlasy v druhém kole, toto všechno jsme věděli. Ten rozdíl tam byl čtyř hlasů, a samozřejmě stojí za to analyzovat - i když konzultovat to můžeme skutečně jenom s pánembohem, kdo jak hlasoval, protože vám to neřekne - ale stojí za to analyzovat postoje některých států, kam například dlouhodobě soustředíme zahraniční pomoc, a to ještě tradičně z doby komunismu.
***